Blízko od seba

Proč já se pořád týrám. Jak já nenávidím tyhle charakterní herce, jak si hrají svoje charaktery. Jedná se o jeden z těch filmů, kde si stačí přečíst děj na Wikipedii a jinak se vůbec není třeba na samotné dílo dívat, protože z filmařského hlediska nedochází k žádné přidané hodnotě v žádném ohledu. Adaptace divadelní hry do filmového prostředí taky stojí za starou belu. Střídání pomalých, citlivých pasáží s těmi dynamickými a extrémně řvacími selhává v kýženém efektu, protože filmaři to všechno snímají stejným způsobem, nedlí na detailech charakteristických pro které dané postavy, nevyniká výjimečnost žádných situací ani vztahů. Já jsem se na film dívala, protože tajná láska jediných dvou nevinných charakterů na půdorysu rodinné dysfunčknosti zní eňo ňůňo a těšila jsem se na melancholii z toho pramenící, ale ve výsledku se jednalo asi o dvě scény s minimem prostoru oproti nekonečnému řvaní všech ostatních na sebe při každé příležitosti. Jakákoliv potenciální chemie postav tak zanikla v "oscarových výkonech", přesto mám nulový dojem, že by se jednalo o živoucí postavy. A ještě člověk musí celou dobu poslouchat ten příšerný přízvuk. (25.01.2014)

,,JÁ JEN NEROZUMÍM, PROČ JSI TAK NEPŘÁTELSKÁ.“ … ,,JEN ŘÍKÁM PRAVDU. NĚKTEŘÍ LIDÉ NEMAJÍ PRAVDU RÁDI.…“ /// Starej dobrej nevyzpytatelnej táta… neumřel - prostě to svým způsobem zabalil a rodina tak má důvod se sejít. Komplet (jako všichni) a dát na obdiv pospolitost a přátelství. Nebo si jen říct pravdu. A jelikož lidi maj neustále čím překvapit, jsou situace, kdy nevíte kdo je vlastně ten špatnej a kdo jen zatlačenej životem do kouta. Není to zásluha filmu, ale HLAVNĚ herců a divadelní předlohy. Je to ,,jen“ divadlo řízlý filmem. Jde o dramatickou sílu dialogů a hereckejch výkonů a to filmový vokolo… já říkám – zážitek, jako každý divadlo! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Divadelní hru ,,Srpen v zemi indiánů“ , kterou napsal Tracy Letts (stejně jako scénář k Zabiják Joe) jsem neviděl. 2.) Miluju větu: ,,Parádní Meryl Streepová!“ (hned po týhle: ,,Nejhorší je vlastní rodina!“). 3.) Thx za titule ,,Pohodaman“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (31.01.2014)

Herecký koncert v duchu divadelních adaptací Tennesseho Williamse nebo Edwarda Albeeho - ne nadarmo August: Osage County místy připomíná vyhrocené situace a emocionální kolotoč z Kdo se bojí Virginie Woolfové? Rozhádané manžely však nahrazuje matka s třemi typově odlišnými dcerami, kteří se v odlišných, divadelně komponovaných kulisách venkovského domku uprostřed "indiánské" planiny shledávají při tragickém rodinném setkání, z něhož nikdo neodejde nedotčený. Filmu samozřejmě vévodí veškeré scény s Meryl Streep, případně Julií Roberts, které předvádějí (občas teatrálně přepálené) výkony na hraně možností - vrcholem filmu je tak asi dvacetiminutová scéna, kde se tyto protikladné, ale přitom stejné kruté charaktery střetnou v rámci jednoho oběda. Blízko od sebe je tedy hlavně hereckým filmem, kde by relativně slibně zamotaný příběh s dobře napsanými postavami byl jen doslovnou adaptací předlohy, nebýt perfektního obsazení. (11.01.2014)

Prvotní motivace vidět tento film: Benedict Cumberbatch. Následná motivace film dokoukat: Benedict Cumberbatch. Bezprostřední chuť vlítnout do dění a vyvraždit veškeré ženské plémě jako genetický omyl- více než velká. V žádném případě si ale nemyslete, že se mi to nelíbilo, drama je to více než dobré, Meryl Streep je ďáblica a když už jsem teda zmínila Bena.. bylo zajímavé vidět ho v roli nejistého citlivky, zkrátka naprostý opak Khana. Ty dvě hodiny poměrně rychle uběhnou, a na konci vám v puse zůstane přesně taková ta pachuť, jaká má po dramatu zůstat. Celkem těžko se mi píše komentář, když veškerý obsah už skvěle shrnula evulienka3. (12.02.2014)

Hořký, realisticky působící portrét dysfunkční rodiny, který na vás během své dvouhodinové stopáže sype jedno trauma za druhým a ke kterému si podle mě najdou svou cestu především stoupenci divadla. O audiovizuální stránku tu totiž vůbec nejde; celé Osage County stojí na perfektním obsazení a Pulitzerovou cenou oceněné předloze Tracyho Lettse. A tak zatímco filmoví režiséři mohou dle libosti měnit lokace a představit divákovi deset postav za pět minut, tady se s jednotlivými členy rodiny seznamujete postupně dobrých 45 minut, když jeden po druhém přijíždějí do Violetina domu. Jedna lokace, jedna rodina a hodně dialogů, které ve vás zanechají pocit, že Sam Shepard nakonec dopadl ze všech postav nejlépe. (30.01.2014)