Poslední dny na Marsu

Vysoce virulentní a patogenní extraterestriální mikroorganismus napadne malou posádku neméně malé výzkumné stanice na Marsu. Projevem onemocnění je smrt a následně změny chování agresivního charakteru. Nemocných přibývá, teror se stupňuje a divák se nudí. Podobné sci-fi opičárny obvykle sází na akci, napětí a postupnou likvidaci bezmocných lidských tvorů, tady se dočkáme jen občasných stydlivých záběrů na čerstvé zombie, přesunů zbývajících členů posádky z bodu A do bodu B, bodu C a bodu D, tmy, monumentální digitální prachové bouře a psychicky labilního Schreibera. Přišlo mi to tak trochu málo, no. (02.12.2014)

Já u těchto filmů mívám problém s tím, že to, co by měli být jedni z psychicky nejodolnějších a nejtrénovanějších lidí planety, jsou v podobných filmech většinou třesoucí se konstituce hrozící sesypáním. Ani k tomu nepotřebují mimozemské organismy. Zde v tomto podání aspoň co do vybavení základny a některých postupů to působí celkem věrohodně, dokonce ani tolik není dáván důraz na hororovou stránku, spíš se to pokouší být thrillerem o lidech v neobvyklých situacích. Problém je v tom, že se to celé seběhne vlastně docela rychle a celkem bez napětí a sympatií pro postavy, až na Schreibera a Romolu Garai. Takový ucházející průměr. Ovšem, po naprosto všech stránkách lepší než Prometheus :) (06.11.2013)

Všichni se drží tak tak pohromadě. Vyčerpání je značné. Mise končí. Čeká je cesta domů. Nebude krátká, ale konečně uvidí se blízké, své děti, svou postel. Úkol byl jasný, nalézt známky života a přivézt zpět vzorky. Nic zásadního ale z Marsu zpátky na Zemi neodvezou. I když možná jeden z vědátorů něco tají? Nikdo se tu nepokouší o žánrovou klasiku, to je potřeba si uvědomit. Přes všechny neduhy mi nicméně tenhle komorně laděný poctivý vesmírný survival horor/thriller docela sedl. Když si vzpomenu na extrémně pomalý Moon, jehož studie rozkladu osobnosti zaviněná dlouhou izolací kdesi ve vesmírné stanici mě solidně ničila, vrací se na mě myšlenky, zda byl horší, než Boyleův kousek Sunshine, ve kterém forma totálně přebíjela obsah. Tady jsem se prostě chtěl bavit a to mi tvůrci umožnili. Zákeřná bakterie, která napadá krevní oběh posádky, nám umožní vidět pobíhat po Rudé planetě zombie, nenakažených ubývá a tvůrci dokazují, že i s hubeným rozpočtem se dá (když přivřeme obě oči nad přetlakem žánrových klišé) zahrát slušné zombie divadlo. Ve finále ani moc nevadí černobílé charaktery (zbabělec, hrdinný vůdce, vědátorka-mrcha). Já šel spát spokojený!! 65% (07.04.2014)

Svižný a přímočarý vesmírný sci-fi horor, jenž nenásilně čerpá a připomíná mnoho jiných (PROMETHEUS, EUROPA REPORT, HORIZONT UDÁLOSTI aj.), ale většině z nich se bohužel nevyrovná právě kvůli svojí neoriginalitě a skromným ambicím, které však dokázal velmi dobře naplnit (narozdíl třeba od přespříliš slibujícího PROMETHEA). Pro fandy subžánru povinná jednohubka. 60 - 70 % SPOILER!: Trochu mě zamrzelo, že nejzajímavější postava je "odklizena" tak zbrkle a tudíž bez výraznější emocionální rezonance... (11.11.2013)

Ruairi Robinson by měl raději zůstat u svých výborných a atmosferických kraťasů. Na ploše celovečerního filmu totiž nezvládá pracovat s vyprávěním a postavami, tudíž se celé The Last Days on Mars mění v nezáživný hororový příběh s plochými hrdiny, o něž není zájem. Realizace si vzhledem k nízkému rozpočtu sice zaslouží obdiv, ale i tak je film nikterak objevným příspěvkem k subžánru, kterým se dá doslova pronudit až do konce. Europa Report nebo i takový Prometheus (jimž se Mars náležitě podobá) jsou na úplně jiné úrovni. (10.11.2013)