Carol

Nádherná studie lásky dvou lidí a záměrně píšu dvou lidí, protože tohle by fungovalo i bez lesbické tematiky. Na dnešních (vážných) romanťárnách mi šíleně vadí, že se na všechno jde hr a hned v prvních 5 minutách se skončí v posteli a pak se řeší co. To jak si k sobě 2 lidé najdou cestu citově i rozdílem svých světů (a nemusí to být jenom v souvislosti s orientací....) mi tu přišlo naprosto parádní. K tomu nádherná dobová výprava, krásná hudba a špičková Lachmanova kamera (po zásluze oscarově nominační...) K tomu Cate Blanchett považuji za jednu z nejkrásnějších žen dnešní kinematografie a prakticky jenom kvůli ní jsem viděl nejnovějšího Indianu asi 7x a Rooney Mara snad Audrey Hepburn neevokuje jenom mne. Obě jsou tu excelentní a obě po zásluze na plešouna nominované. Pro honimíry a nedočkavce doporučím přetočení na 1:15:00 a ano jedna tam má fullfrontal, druhá jenom sideboob... Co mi trochu vadilo a proč není hodnocení absolutní je že to naprosto zbytečně rozvíjelo některé "ublíženecké" linky. Chápu, že neměly lesby v padesátkách dvakrát na růžích ustláno, ale domnívám se, že některé linky stačilo jenom naznačit pro dokreslení lásky na pozadí nepřízně a dál nerozvíjet. Mám pocit, že qeer filmová tematika nikdy nepřekročí svůj stín, pokud její podstatnou část bude vždycky linka o utlačování prakticky přes kopírák, uplně vystřihnout soud, zredukovat manžela s přítelem na pár minut a ještě by to bylo o bodík lepší. :) 9/10 (07.02.2016)

Film o skrývaných citech příznačně volí estetiku založenou na precizním, ale sešněrovaném zevnějšku. Zdánlivě tuctově škrobené záběry tu ale jsou rozrušovány až wong-kar-waiovskými momenty, které nám nabízí vzácný a křehký vhled do nitra postav, když navzdory hlučícímu okolí nechají svou mysl zasněně plynout tam, kde chtějí být. Je příliš snadné "Carol" smáznout jako jen další klasickou romanci o lásce navzdory všemu. Todd Haynes se svými spolupracovníky stvořil dokonalé zpřítomnění drásavého napětí, kdy si postavy převážně kvůli době a jejím předsudkům, ale také prostě kvůli svému okolí, směřování životů i z vlastní opatrnosti a obav, nemohou vyjevit své city. "Carol" se tak stává romantickým dramatem postaveným na odměřených vzezřeních a maskách, které ale stejně jako postavy mezi sebou udržuje i film před diváky. Za každým zdánlivě nezúčastněným pohledem se přitom skrývá tiché toužení i sužující nejistota, které o to silněji prolamují letmé pohledy či doteky. Proto také zásadní roli ve vyprávění hraje dramaturgie, která vyzdvihuje trvání oněch klíčových okamžiků, kdy hlavní dvojice může společně sdílet jeden okamžik v onom nepřejícném světě. (26.03.2023)

Stezovat si, ze jde o sablonovity pribeh, ktery je "pouze" audiovizualne vypiplany nebo v nem nedejboze "vitezi forma nad obsahem" (nejhorsi floskule ever), znamena nepochopeni zanru melodramatu. Predevsim u Sirka, na ktereho Haynes navazoval uz v minulosti, je nesmirne dulezity povrch, nejruznejsi textury, latky, at uz dekor nebo kostymy, do kterych se tradicne projektovala sesnerovanost spolecnosti, a pusobila tak podvratne vuci lehce sablonovitym pribehum. Carol na tuto tradici nepochybne navazuje, ale zaroven ji aktualizuje, vede s ni dialog. Je to nesmirne taktilni, smyslovy (a smyslny) film, v nemz nejruznejsi povrchy (sklo, snehovy poprasek, obleceni) neustale odrazi vnitrni rozpolozeni postav. Zaroven ale Haynes oproti 50. letum tezi z toho, ze muze byt nepokryte queer a soucasne muze jit "pod povrch" (alespon fyzicky) mnohem snaz nez Sirk. Prave ta tvurci svoboda, ktera umoznuje natocit lesbickou romanci se vsim vsudy, v kombinaci s duslednym retrem, resp. takrka meta-aktualizaci toho retra, z Carol dela uchvacujici podivanou, ktera vam na konci rozbusi srdce jak o zavod a provokativne to utne driv, nez by mohla sklouznout ke klise. Tearjerker roku a na platne velka slast. (18.03.2016)

Todd Haynes už natočil jeden velice podobný film (DALEKO DO NEBE) a ani jeho nejnovějšímu počinu nelze upřít jistou uhrančivost. Avšak zatímco DALEKO DO NEBE byl vynikajícím filmem, CAROL se superlativům přiblíží jen v několika málo aspektech. Režisér dokáže diváka opravdu přenést v čase zpět do padesátých let a zaslouženě jsou tak pěny ódy na výpravnou stránku filmu. Samotné jiskření mezi hlavními postavami je stejně jako atmosféra padesátých let také téměř hmatatelná. V poslední řadě nelze nezmínit herecké výkony, především pak téměř až panovačně působící zjev Cate Blanchett, které stačí jediný pohled a pro všechny přítomné se v tu chvíli zastaví čas. Na druhou stranu nezvykle minimalistický projev Rooney Mara přestane přibližně v polovině stopáže bavit a její odevzanost začne iritovat. Vztah mezi hlavními představitelkami místy obrazně přípomíná dominantní a submisivní milenecký vztah v samotném počátku. Výčet superlativů a pozitiv zde končí. K výbornému zážitku tak přece jen něco chybělo. (17.02.2016)

Slabé a označenie dráma si to ani nezaslúži, skôr nuda ako dramatickosť. Opäť homosexuálna téma, ktorá sa musí každoročne vo veľkom tlačiť divákovi do pozornosti. Cate Blanchett je výborná herečka a škoda, že si vybrala tak nekvalitný film. Tu jej dali toľko make-upu, že môže byť akurát nominovaná na nejakú cenu za masky. Rooney Mara nominovaná na oscara, ale za čo prosím vás? (13.02.2016)