Dvojník

Atmosférou a prostředím mi film lehce připomněl Mechanika, šedý filtr přes kameru, chladná a svým způsobem děsivá atmosféra...tam ale veškerá podobnost končí. Filmy nechci nijak srovnávat protože nejen že mají rozdílné příběhy a motivy ( i když i tam by se jistá podobnost dala najít, kdyby se člověk snažil nad vším filozofovat), ale taky celkově jsou alespoň podle mě někde úplně jinde. Dvojníkovi se rozhodně nedá odepřít, že nechá diváka v napětí- co se bude dít dál a ono se pořád něco děje, to ne že ne, ale i tak mi nepřišlo, že by se snímek nějak posouval. Nechápejte mě špatně, netvrdím, že je děj zanedbatelný, ani ho nikterak jinak nezpochybňuji, jen to celé působilo velmi monotónně. Možná to bylo kvůli té atmosféře, mlze, hry se světlem a tmou které už jsem měla ke konci celkem dost. Ale možné je, že to byl částečně i záměr protože jakkoli byla atmosféra nepříjemná, tak se jí nedá odepřít jistá dokonalost. Herci byli dobří- myslím, že se jim až s obdivem podařilo vše vystihnout doslova v tichosti. Ano a kamera byla taktéž povedená, jen těch efektů mohlo být o něco méně- vše by bylo trochu uvolněnější a méně křečovité. (18.08.2014)

Richardu Ayoadeovi se podařilo vybudovat tísnivou atmosféru urbanistického světa v neurčité době. Kulisy záměrně působí jako ze sci-fi filmu z roku 60 a tvoří kvalitní prostředek pro úplné odpoutání diváka od reality. Výsledek je velmi působivý. Fantastický Jesse Eisenberg zvládá dvojroli s až schizofrenní grácií. (14.04.2014)

Po holandském Borgmanovi další letošní výborná podivnost. Jesse Eisenberg podává v obou polohách přesvědčivý výkon a Richard Ayoade přesvědčivě oživuje nořní můru tichého, plachého, nahraditelného člověka, který se může snažit sebevíc, ale je mu to houby platné, protože jeho nepřátelské alterego dokáže všechno použít proti němu. Odehrává se to v úžasně atmosférickém, snovém, industriálním světě, kde není místo pro vtip či humor, ale přesto je to s vtipem, nebo lépe řečeno s nadhledem natočené. Velká spokojenost, tak nějak jsem s tím filmem souznil. Se stylem i obsahem. (04.05.2014)

Když Hyde bere na zkušenou, pokouší Jekylla. Tvoje druhá tvář, má poklona. Má mou podobu, která se mi nepodobá. Vlastnosti, které já nevlastním. Ambicióznost, průbojnost, provokující dravost, sebevědomí, randí s vícero ženami...Toužebné vnitřní přání, já - hrdina. Dodává mi odvahu, jak zabojovat o ruku dívčinu, jak napadnout nenápadnost, vyzrát na nevýraznost, prodat svou práci, osobnost. Přivolat zpět svou existenci. Stát se sám sebou. Originálem, ne kopií. V nezdárném vesmíru procitnout, pochopit. Zaniklý, zamlklý cinkot života rozeznít. (26.10.2016)

Vzhľadom na niektoré komentáre som očakával niečo tak netradičné, až to bude nestráviteľné. Ale skôr opak je pravdou. Obsah je totiž tradičná zápletka a forma je skôr ozvláštnením, ako dominujúcim faktorom. Som rád, že mi to pripomenulo Brazil, potešilo ma, že hlavný hrdina je melancholik. Lenže Dvojník je dôkazom, že nie každá netradičnejšia forma, ktorá oprávňuje film nazvať klubovým alebo festivalovým, robí z neho automaticky film artový. Každopádne odporúčam. (26.08.2014)