Dvojník

„Takových jako ty moc není, že Simone?“ „Řekl bych, že jsem vcelku jedinečný.“ A tak by se dal vlastně charakterizovat celý tento film. Atmosférou mi sice Dvojník připomněl některá starší díla Terryho Gilliama respektive Jean-Pierre Jeuneta a zlehka se otřel (tentokrát už však ne z hlediska atmosféry) i o Hitchcockovu čumendu Okno do dvora, ale navzdory tomu dokázal zůstat osobitý a svůj. Z Ayoadeova předchozího celovečerního režijního počinu si toho sice už moc nevybavuju, ale vím, že to byla hodně zvláštní podívaná. Nejinak je tomu i u Dvojníka, ale i když ho slova jako divný nebo bizarní poměrně dobře vystihují, tentokrát je to v tom nejlepším možném slova smyslu. Hrají tu divní herci (a hrají dobře - herecké dřevo Eisenberg si opět střihl jednu ze svých roztržitých postav, které mu tak jdou a jsou v jeho podání uvěřitelné), svět, ve kterém se to odehrává je nejednou prazvláštně prázdný a jakoby bez života a většina scén má tajuplné zbarvení a osvětlení. Těžko se to popisuje, protože jsem přesvědčený, že nejdůležitější u tohoto snímku bude naladit se na jeho atmosféru. Pokud se vám to podaří, pak si troufám tvrdit, že máte z poloviny vyhráno a budete schopni si Dvojníka více či méně užít bez ohledu na to, jak na vás zapůsobí jeho obsah. (03.05.2014)

Vzhľadom na niektoré komentáre som očakával niečo tak netradičné, až to bude nestráviteľné. Ale skôr opak je pravdou. Obsah je totiž tradičná zápletka a forma je skôr ozvláštnením, ako dominujúcim faktorom. Som rád, že mi to pripomenulo Brazil, potešilo ma, že hlavný hrdina je melancholik. Lenže Dvojník je dôkazom, že nie každá netradičnejšia forma, ktorá oprávňuje film nazvať klubovým alebo festivalovým, robí z neho automaticky film artový. Každopádne odporúčam. (26.08.2014)

Pane bože, jsem zmatená. Opravdu nevím, co si o tom mám myslet. Napadá mě hrozně moc teorií proč, jak, kvůli čemu a tak. Mia a Jesse byli skvělý a zajímaví, jako vždycky. Ale tenhle snímek je něco unikátního, při jehož vyprávění nebo alespoň pokusu se o nastínění děje prostě nevíte, co říci. Vážně zajímavá podívaná, kterou můžu jen doporučit. (20.01.2015)

Tak to bolo niečo! Poriadne silná a pochmúrna atmosféra sa niesla v podstate celým príbehom a toto bola psychodráma ako sa patrí. Svojim spôsobom dosť podobné ako iný film o dvojníkoch Enemy, avšak The Double bol určite lepší a najmä zmyselnejší ako tá pavúčia absurdita. Občas som sa trochu strácal, ale vždy som sa dokázal napokon zorientovať. Film mal ohromný spád a to vizuálne stvárnenie bolo fascinujúce. Ústredná myšlienka o túžbe byť obdivuhodný a neutíchajúci pocit krivdy boli vystihnuté takmer dokonalo. Jesse Eisenberg pomaly ale isto čoraz viac dozrieva. Niekoľko absurdných a nelogických vecí mi síce prekážalo, ale v podstate aj tie krásne reflektovalo ten pocit neviditeľnosti a menejcennosti. (12.06.2014)

nejbizarnější kousek,který jsem viděl za poslední 2 roky.Smutný,depresivní,odosobněný,studený,absurdní,ale přesto s určitým nadhledem a vtipem (hodně surealistickým) natočený snímek,od kterého jsem čekal úplně něco jiného,ale i přesto mě vtáhnul a nepustil.Ayoade zjevně nebude točit normální filmy...70% (19.08.2014)