Nočný vlak do Lisabonu

Pátrání po muži „jaký byl, když žil?“ bylo zpracováno znatelně lépe už v roce 1941. Tady film dojíždí na množství flashbacků, které nejsou oproti současné lince tolik zajímavé jednoduše proto, že postava odbojáře Amadeu postrádá hloubku Wellesova Kanea. Irons je skvělý, jeho část za doprovodu klavírní hudby tajuplná, ale u jeho postavy jsem postrádal silnější motivaci, proč se kvůli knize a dívce z mostu vzdá i té trochy, co má. P.S. Už jste někdy viděli odjíždět moderní vlak s otevřenými dveřmi? (12.09.2013)

Nočný vlak do Lisabonu alebo Das projekt Náhoda. Pretože nech to uchopím z akéhokoľvek konca pohľadu, vždy mi prídu ako kľúčoví hýbatelia deja na seba nadväzujúce náhody - dievčina, čo chce skočiť v prudkom lejaku z mosta - učiteľ, ktorý prechádza práve vtedy okolo a zabráni smrti - kľúčová knižka, ktorú nájde v jej saku - podobne lístky na vlak nájdené v knihe - otvorené dvere rozbiehajúceho sa expresu (čo spomína aj užívateľ Silas ako mimoriadne podivuhodnú náhodu) - cyklista, ktorý prudko narazí do Profesora. A tak ďalej a tak podobne. Atmosféra filmu a odkrývanie minulosti sa vezie na vlne všeobecne akceptovateľného mainstreamu s jednou šokujúcou vložkou rozdrvenia prstov tĺčikom na mäso. August je ale skúsený rozprávač a pozornosť sa mu udržať podarí, no o žiadne prelomové veľdielo veru nejde. Navyše - klišé - ako v drvivej väčšine takto ladených filmov musí prudko pršať aspoň raz a cigarety zohrávať úlohu prostriedku, vášnivo vychutnávaného a pre atmosféru filmu mimoriadne dôležitého. (10.11.2013)

Nalákána jmény režiséra a hlavního představitele, kteří má očekávání nezklamali. Jinak silné nepochopení. Když šel film v březnu ve vídeňském KinoWeltu, nerozuměla jsem mu tolik, kolik bych potřebovala, ale moc se mi líbila ta atmosféra. Sáhla jsem tedy po veleúspěšné knižní předloze Pascala Merciera. Román, o kterém jsem do té doby neslyšela, ač určitě ne nezajímavý, pak rozšířil můj seznam světových bestsellerů, které jsem po čase odložila rozečtené a zapomněla. Prostě dost dobře nechápu, proč právě kvůli ní opustil svůj život. (28.10.2013)

Kniha jako pochodeň opusu životů těch druhých. Přemítání od srdce do srdce. Být opředen, obohacen, přikován do sedadel. Filozoficky plynoucí, romanticky tesknivé, zářivě pronikající světlo do noci, do ovzduší skrz nebeské katedrály i těžkosti epochy. Poznat jejich příběh, víry lásky, ten magický genius loci, který přehrává niternou emoci. Mít před sebou původní atmosféru, s ní setrvat, vlastní rolí pokračovat v obsazení. (12.04.2016)

Především je třeba říct, že toto je zcela jiný příběh, než jaký se vypráví v Mercierově knize, na kterou se film odvolává. To pro případné natěšené čtenáře. Film zcela přetváří mnohé klíčové okamžiky a radikálně zrychluje děj, ale to vše na úkor popisu vnitřního života a motivací hlavní postavy... Raimund Gregorius Jeremyho Ironse není "ten" Mundus, jak si ho pamatuju z četby (což by samo o sobě nemuselo být špatně, ale filmový Mundus je velice neživotný). Film je poměrně těžkopádný, strohý; některé momenty působí (z praktického hlediska) dost neuvěřitelným dojmem a scénář v mnoha ohledech hraje na náhodu, což je dáno zhuštěním velmi obsažné knihy do stominutového filmu. To je také důvod, proč film je oproti knize tak neuvěřitelně plytký: Vedle dějových detailů i myšlenky se ztrácejí v překladu mezi literární a filmovou řečí. Zkrátka typická filmová ilustrace knihy, která se na jedné straně nedokáže od předlohy odpoutat, ale na straně druhé knihu deformuje po narativní i myšlenkové stránce. Film sám o sobě (dost už toho srovnávání) je po technické stránce velmi zdařilý. Skvělá kamera, úžasná atmosféra Lisabonu, herci, co umí hrát... :) Jen ten scénář je prostě slabý... (21.12.2014)