Dôstojník a špión

Tento škandál rozdělil francouzskou veřejnost na konci devatenáctého století na dva tábory a to zejména díky mědiím, které v té době představovali zejména novináři a všeobecně tisk. V dnešní době už tisková média vystřídali ani néé tak televize ani internet, ale takzvaná chytrá elektronika a zejména chytré telefony a mnoho dalších chytrých věcí. On už ten název napovídá, že je to pro chytré lidi, ale opak je pravdou. Jelikož tyto produkty byli vymyšleny pro hloupé spoluobčany a zejména pro to, aby neměli svůj názor a aby je tyto produkty nabádaly jak mají přemýšlet a co mají v dané situaci dělat. Stačí se podívat, když jedete městskou hromadnou dopravou, kolik lidí čumí do té své zázračné plastové bedýnky a hltají tam většinou nepotřebné věci. S tímto snímkem to souvisí tak, že v každé době existovali média anebo instituce, kteří lidem říkali, co je správné a co je špatné. Nejdřív to byla církev, poté nastoupili tištěná média a dneska je v tom takovej galimatyáš, že už člověk ani nepozná, co je novinářská kachna a co není novinářská kachna. Jde taky o to, že nějací exoti si třeba bez navigace GPS nejsou schopni ani nakoupit. Při této aféře se Francie rozdělila na podporovatelé intelektuálů jako byl Émile Zola a další významní umělci té doby a odpůrce a antisemity, které podporovala tehdejší vláda. Prostý lid byl vyburcován za pomocí tištěných médií k antisemitským útokům na židovské obchody k takzvaným pogromům ze kterých si vzal inspiraci i pozdější velitel fricků Adolf Hitler. Samozřejmě existuje řada konspiračních teorií o této události, která připomíná případ žida Hilsnera na našem území, ale pravdu se asi nikdy nedozvíme a tak nám musí stačit tato oficiální pohádková verze o dobru a zlu, kde samozřejmě dobro zvítězí. Roman Polanski, kterého nemusím jako člověka, kterej se v sedmdesátých letech přiznal k prcačkářský aféře s nezletilou dívkou je sice prase, ale točit filmy to on umí. Dokázal přiblížit divákovi atmosféru Francie na konci devatenáctého století a taktéž výběr herců byl solidní. Samozřejmě zde nezapomněl obsadit do jedné z hlavních rolí svojí dvorní princeznu a manželku Emmanuelle Seigner na které se už také podepsal zub času a je tam taková strhaná a nezáživná. Také mi zde chybělo více toho antisemitismu, který při této aféře otřásal celou Paříží. Ale celkově to bylo dobře natočeno a pro ty, co tento případ neznali se určitě něco nového přiučili. Za mě dávám něco přes 70%. (27.07.2021)

Informatívny skvost, pocitovo akoby divák sedel priamo pri samotných konfrontáciách. Nemá tu čo dejovo zasiahnuť, toto je vyslovene ústna "fajtovačka", nie vhodná pre každého diváka. Prvá polovica reže "nudou" zaživa, no postupne naberie dostatočné tempo v rámci tohto konkrétneho žánru historickej, informatívnej  drámy. Mňa osobne strašne bavia tieto "máchanice" v sračkách vysokopostavených hodnostárov, ktorí sú absolútnym dnom nie len v našej krajine - tak teda "VIVA LA FRANCE - kokotie tváre z kohúta!!" (27.06.2022)

RECENZE: Žaluji! je solidní drama. Jen ničím nepřekvapí. Herec Jean Dujardin představuje ve filmu postavu Georgese Picquarta, francouzského důstojníka, jenž na konci 19. století coby nový šéf kontrašpionážního oddělení v Paříži odhalil zásadní nesrovnalosti v tzv. Dreyfusově aféře a dopomohl k jejímu částečnému vyvrácení. Byť byl podobně jako většina svých kolegů těžkým antisemitou, jako jeden z mála dokázal pevně bojovat za pravdu a spravedlnost, navzdory okolo sebe stahujícím se mračnům. Čím méně toho budete o případu Dreyfus vědět, tím více si film Žaluji! užijete. Zachází totiž občas až do doslovné popisnosti. Roman Polanski je filmař, jehož filmy z podstaty nenudí a obvykle se vyznačují jistou mírou provokace, výstřednosti a intenzity. Ano, natočil už silnější díla (Pianista, Čínská čtvrť) a rozhodně provokativnější (Hořký měsíc). Žaluji! příliš neprovokuje - když si tedy odmyslíme pravdivě vypovídající pohled na francouzský národ - a vyprávění se oproti jiným režisérovým filmům drží v duchu poctivé historické rekonstrukce s minimem zvratů a překvapení. Polanski našel v příběhu Alfreda Dreyfuse prvky vlastního života ve vyhnanství. Této zajímavé a vášně budící paralely však nedokázal pořádně využít a spíše ji utnul. Celkově pak Žaluji! budí dojem, že sedmaosmdesátiletý režisér "na útěku" je už z věčného skrývání se před světem trochu unavený; po všem, co prožil, na to má ovšem nárok. Jaká škoda, že tento snímek nenatočil v době své pozdní slávy, např. po zisku Oscara za Pianistu, kdy byl na vrcholu tvůrčích i duševních sil. Můžeme jen doufat, že Žaluji! není Polanského posledním filmovým nadechnutím. Byla by to velká škoda. Žaluji! je nicméně film ve všech ohledech nadprůměrný, zručně odvyprávěný, ve finále vyznívající poměrně univerzálně. Pět procent v hodnocení navíc si režisér zaslouží za úsilí a energii, které náročnému projektu věnoval. Za návštěvu v kině rozhodně stojí. 70% a čtyři hvězdičky. (02.10.2020)

Troufám si tvrdit, že v různých žebříčcích nejlepších filmů za rok 2020 se tenhle film objevuje zcela právem. Pro tentokrát všechen respekt Romanu Polanskému, jemuž se lišácky povedlo, že jsem se u tohoto více než sto let starého, notoricky známého příběhu ohromné křivdy ještě jednou opravdicky pohoršil. Kvituji, že je film vyprávěn z perspektivy plukovníka (?, ve vojenských hodnostech se skutečně nevyznám) Picquarta. Bolestnější než nespravedlivé odsouzení je, když je tupen hlas svědomí, když jsou umlčováni pomáhači spravedlnosti (tehdy již není bezpráví výjimkou z pravidla, nýbrž obecnou normou). 80% (08.01.2021)

Promyšleně strukturované vyprávění v subjektivních flashbacích, které seznamuje s notoricky známou aférou z té jediné správné a obhajitelné perspektivy. Moc pěkně starosvětsky zrežírované, často s důrazem na systematický pohyb postav po mizanscéně, skvěle zahrané a uspokojivě gradované. V rámci vývoje a završení vztahu dvou klíčových aktérů sice nijak zvlášť silné a objevné, ale upozadění postavy Dreyfuse na úkor hlasatelů spravedlnosti má svůj zřejmý účel. Pro Polanskiho další zodpovědně natočené osobní téma. 80% (16.01.2021)