Dôstojník a špión

Film není dokonalý, ale jako Polanského osobní výpověď o světě, kde pojmy jako spravedlnost, čest nebo morálka jsou jen pro srandu králikům, funguje až fyzicky nepříjemně. Tenhle příběh je bohužel v mnoha aspektech bolestně aktuální. A veliké uznání patří Polanskému, že se nebojí jít s kůží na trh... 4,5 (20.04.2020)

Precizní drama divadelního střihu, které pomalu nabírá na obrátkách, až ve finále létají od kotle jiskry vášně a rozhořčení. Ve hře je nevina, čest, věčný antisemitismus, prohnilý establishment, ale i naděje... a le lieutenant-colonel Picquart je ve své cestě za spravedlností neochvějný. Pařížské scény jako by Zolovi přes rameno skicovali Monet s Toulouse-Lautrecem. 87letý Polanski je ale drží v lati - a to i dnes už nezvyklým, neširokoúhlým formátem. Obraz doby nám vytvořil dokonalý, ale chce, abychom se soustředili a zbytečně se nerozptylovali! Akorát ta Emmanuelle mi přišla nějaká zdrogovaná... (a ano, pořád v sobě má tu divnou kočku z Hořkého měsíce a 48 hodin). Na druhou stranu, tenkrát jel absint, možná tedy jen umně ztvárnila další problém doby. Placatku něčeho ostřejšího v tajné kapse ve spodničkách totiž tenkrát manželky a milenky potřebovaly. Páni důstojnící si střihli duel, ony leda tak mašli... na honzíka. (03.10.2020)

Dreyfusova aféra byla filmaři zpracována několikrát, a tak si člověk říká, co nového by ještě mohl další snímek přinést. Říká si to do té doby, než uvidí tento Polanského počin, který se s armádními špičkami skutečně nemazlí. Od samého začátku až po úplný konec napínavé drama, i když člověk přesně ví, jak skončí, se může pochlubit na komorní drama nebývale košatým vizuálem, uhrančivou hudbou a pochopitelně skvělou režií, která má jednotlivé záběry vypočítány na sekundu přesně, aby byly co nejpůsobivější. (18.11.2020)

Nikam nespěchající starosvětsky natočený snímek podle skutečných událostí o Dreyfusově aféře z předválečné Francie, kdy byl díky všudypřítomnému antisemitismu neprávem obviněn z velezrady člen francouzské armády židovského původu - Alfréd Dreyfus. Roman Polanski je zkušený režisér a zde to krásně demonstruje. Je to výborně natočené a přesně obsazené dobové drama s nádhernými kostými. Je evidentní, že je to téma, které je Polanskému bezesporu blízké (byť je dosti podobné Zločinu v Polné). Jen je škoda, že je to místy až moc sterilní a odtažité. Také tomu tak úplně nesvědčí nelineární vyprávění. Prostě takový Motýlek v Paříži. Jde vidět, že “demokracie” měla a stálé má své mouchy, proto je třeba mít tyto příběhy neustálé na paměti. Bohužel se příběhu nedaří dostatečně se zarýt pod kůži, přestože na to potenciál jednoznačně má, proto jen 7/10. (22.01.2021)

Předně: zoufale mi chyběla hudba. Desplatův štěk v závěru a jeden kankán to opravdu nevytrhli. Pokud by snímek provázela kvalitní hudba, měl by mnohem lepší spád a jiskru, čili tento tah Polanského za originální nepokládám. Jinak se jedná o výborně natočený, pravdivý, doslova šokující příběh, který mě zaujal celý. Dost pasáží mě vytáčelo až hrůza a vstoupit po tom všem zpět do armády, to snad nezasluhuje obdiv, nýbrž svěrací kazajku. Obsazení výborné- Dujardin je rolls royce a Garella vidím vždycky ráda, výprava, kamera, špionáže, intriky, justiční omyl, antisemitismus, neúcta k člověku, k dílu, ke spravedlnosti, proti tomu smysl pro čest a pravdu, vše pečlivě naváženo a postupně přidáváno do bublajícího kotle se zkostnatělou justicí, zaprděnou armádou, prospěchářstvím, odstraňováním nepohodlných, okořeněno jediným osobním setkáním pachuti všelijaké a přisoleno Zolovým fenomenálním novinovým článkem Žaluji!. Polanski si tímto kusem ostudu jistě neuřízl, ale maličko tomu chybělo a mohli jsme se tady rozplývat nad peckovním filmem. (28.04.2020)