Dôstojník a špión

Dreyfusova aféra byla filmaři zpracována několikrát, a tak si člověk říká, co nového by ještě mohl další snímek přinést. Říká si to do té doby, než uvidí tento Polanského počin, který se s armádními špičkami skutečně nemazlí. Od samého začátku až po úplný konec napínavé drama, i když člověk přesně ví, jak skončí, se může pochlubit na komorní drama nebývale košatým vizuálem, uhrančivou hudbou a pochopitelně skvělou režií, která má jednotlivé záběry vypočítány na sekundu přesně, aby byly co nejpůsobivější. (18.11.2020)

Precizní drama divadelního střihu, které pomalu nabírá na obrátkách, až ve finále létají od kotle jiskry vášně a rozhořčení. Ve hře je nevina, čest, věčný antisemitismus, prohnilý establishment, ale i naděje... a le lieutenant-colonel Picquart je ve své cestě za spravedlností neochvějný. Pařížské scény jako by Zolovi přes rameno skicovali Monet s Toulouse-Lautrecem. 87letý Polanski je ale drží v lati - a to i dnes už nezvyklým, neširokoúhlým formátem. Obraz doby nám vytvořil dokonalý, ale chce, abychom se soustředili a zbytečně se nerozptylovali! Akorát ta Emmanuelle mi přišla nějaká zdrogovaná... (a ano, pořád v sobě má tu divnou kočku z Hořkého měsíce a 48 hodin). Na druhou stranu, tenkrát jel absint, možná tedy jen umně ztvárnila další problém doby. Placatku něčeho ostřejšího v tajné kapse ve spodničkách totiž tenkrát manželky a milenky potřebovaly. Páni důstojnící si střihli duel, ony leda tak mašli... na honzíka. (03.10.2020)

Kdyby tenhle film vznikl před nějakými čtyřiceti padesáti lety, pravděpodobně by v něm hlavní roli hrál Alain Delon a dnes by z něj byla naprostá klasika. Při pohledu na Polanskiho precizně odvednou práci, která se od současné filmařiny tolik odlišuje (dějově pomalé první polovině udávají tempo hlavně propracované dialogy, druhá polovina graduje díky časovým skokům od důležitých momentů k ještě důležitějším a také díky Desplatově hudbě), není vůbec těžké si to představit. Žaluji! je výborné konverzační drama s vynikajícím Jeanem Dujardinem a jakkoliv se tváří nezúčastněně, nabízí spoustu zapamatovatelných momentů (úplně úžasné jsou třeba stupňující se konflikty Picquarta a a Henryho, které začínají u jednoho stolu a vrcholí soubojem) a hlavně dobré poselství o povinnosti cesty za pravdou, které si divák odnese. (14.04.2021)

Tento škandál rozdělil francouzskou veřejnost na konci devatenáctého století na dva tábory a to zejména díky mědiím, které v té době představovali zejména novináři a všeobecně tisk. V dnešní době už tisková média vystřídali ani néé tak televize ani internet, ale takzvaná chytrá elektronika a zejména chytré telefony a mnoho dalších chytrých věcí. On už ten název napovídá, že je to pro chytré lidi, ale opak je pravdou. Jelikož tyto produkty byli vymyšleny pro hloupé spoluobčany a zejména pro to, aby neměli svůj názor a aby je tyto produkty nabádaly jak mají přemýšlet a co mají v dané situaci dělat. Stačí se podívat, když jedete městskou hromadnou dopravou, kolik lidí čumí do té své zázračné plastové bedýnky a hltají tam většinou nepotřebné věci. S tímto snímkem to souvisí tak, že v každé době existovali média anebo instituce, kteří lidem říkali, co je správné a co je špatné. Nejdřív to byla církev, poté nastoupili tištěná média a dneska je v tom takovej galimatyáš, že už člověk ani nepozná, co je novinářská kachna a co není novinářská kachna. Jde taky o to, že nějací exoti si třeba bez navigace GPS nejsou schopni ani nakoupit. Při této aféře se Francie rozdělila na podporovatelé intelektuálů jako byl Émile Zola a další významní umělci té doby a odpůrce a antisemity, které podporovala tehdejší vláda. Prostý lid byl vyburcován za pomocí tištěných médií k antisemitským útokům na židovské obchody k takzvaným pogromům ze kterých si vzal inspiraci i pozdější velitel fricků Adolf Hitler. Samozřejmě existuje řada konspiračních teorií o této události, která připomíná případ žida Hilsnera na našem území, ale pravdu se asi nikdy nedozvíme a tak nám musí stačit tato oficiální pohádková verze o dobru a zlu, kde samozřejmě dobro zvítězí. Roman Polanski, kterého nemusím jako člověka, kterej se v sedmdesátých letech přiznal k prcačkářský aféře s nezletilou dívkou je sice prase, ale točit filmy to on umí. Dokázal přiblížit divákovi atmosféru Francie na konci devatenáctého století a taktéž výběr herců byl solidní. Samozřejmě zde nezapomněl obsadit do jedné z hlavních rolí svojí dvorní princeznu a manželku Emmanuelle Seigner na které se už také podepsal zub času a je tam taková strhaná a nezáživná. Také mi zde chybělo více toho antisemitismu, který při této aféře otřásal celou Paříží. Ale celkově to bylo dobře natočeno a pro ty, co tento případ neznali se určitě něco nového přiučili. Za mě dávám něco přes 70%. (27.07.2021)

Samotný námět Dreyfusovy aféry by se dal určitě uchopit různými směry. V Polanského nejnovějším snímku jsem vnímal nejednou mnohem více politiky, justice a kriminalistiky, než toho silného lidského příběhu neprávem odsouzeného jedince, přesto jsem vnímal strhující film. Film Žaluji! se zabývá případem Dreyfusovy aféry do vyčerpávějící hloubky, nabízí až fascinující množství informací včetně zákulisních detailů, přesto si úspěšně po celý čas udržel nejen napětí, ale i mou plnou pozornost. Polanski si dokázal nejen pohlídat svižný střih, ale taky velmi dobře zvolil směr vyprávění, které zde začíná přímo Dreyffusovým odsouzením. Zatímco s postavou Dreyfuse se setkáváme spíše sporadicky a celistvý obraz o jeho aféře si vytváříme až postupně, do centra pozornosti se od počátku dostává postava velitele Picquarta a jeho boj za spravedlnost. Musím říct, že zejména druhá polovina snímku toho na poměrně malém místě dokázala přinést hodně i k zamýšlení, ať už šlo velmi kritické vykřeslení armády (zejména odporný postoj majora Lautha, který fanaticky slouží svým povinnostem a morální otázky viny či života lidí mu při tom zůstavají úplně lhostejné) či dilematická otázka pro Dreyfusse, do jaké míry má cenu přijmout milost i bez oproštění falešného obvinění. Celkově nádherná filmařina „ze staré školy“ v nové filmu, hutném obsahově, formálně i svým nadčasovým přesahem. K dokonalému zážitku jsem snad jen občas postrádal trochu výraznější hudbu. 85% (20.11.2020)