Vyháňač diabla

Jedna z vlajkových lodí hororového žánru a dnes již velká klasika. Líbila se mi hlavně závěrečná dvacetiminutovka s vymítáním a potom některé záchvaty, které měla malá Regan během filmu. Zejména její děsivý hlas a otočená hlava stojí za to. Mezitím však bylo několik nudnějších pasáží a během celého filmu jsem bohužel neměl ten správný hororový pocit, na který jsem se tolik těšil. V roce 1973 musel Exorcista nejednoho diváka vylekat, dnes už jde spíše pouze o zajímavý pohled na poničenou duši dívky, kterou ovládají démoni. Lehký nadprůměr. (17.02.2013)

jo, jistě že je to dobrej horor, ale nemyslím, že by měl na Přicházíí Satan s Gregory Peckem. když to srovnáte s knížkou, zjistíte, že je to téměř doslovnej přepis. A v prodloužené verzi ještě mnohem podobnější. kromě několika obměn v Reganině pokoji když je vyléčená, tak přesný. Nejlepší mi tu přišla scéna u konce. Jak Regan vyléčili. JAk ďábel přešel. A Jason Miller jako otec Karras je skvělej. škoda že žádná další role už nepředčila tuto první jeho. A řekli byste, že je mu tam jen o deset let míň, jak Maxi von Sydow? (11.01.2006)

Půjčením tohohle DVD (director´s cut) jsem zaplnil další mezeru "klasického vzdělání" :) Asi proto, že nejsem hororový příznivec, jsem od tohohle vychvalovaného díla čekal víc (Přiznávám, že před třiceti lety bych asi v kině mluvil jinak). Po slibném úvodu je tu najednou dána spousta prostoru pro vztah otce Karrase a jeho matky, což trošku přibrzdí děj a sníží vybudované napětí, které by mělo gradovat v domě Mac Neilových. Zůstal ve mně pocit, že film byl především kontroverzní, něž nějak zvlášť vynikající. Max von Sydow je ovšem skvělý, také zvuk je úžasný, ale na víc než 70% to u mě není. Možná byl původní sestřih v kinech lepší ? (12.05.2003)

Připadám si strašně trapně, ale musím se přiznat, že Vymítač ďábla mi nepřišel ani trošku strašidelný, spíše naopak, občas jsem se smál více než u jakékoli komedie – čímž se rozhodně nechlubím. Pár záběrů sice patří mezi opravdu povedené, ale že by se mi u nich podlamovaly nohy, to zase ne. Narozdíl od výborného hororu téhož subžánru - ano, myslím Omen - zde režisér doplácí až na přílišné odhalování temné strany příběhu. Postupné budování atmosféry, připravování na příchod ''Nikoho'' (identita Zla je prozrazena až ve druhém díle, ehm – zde o sobě tvrdí jen „Jsme nikdo.“) a zejména na povedené finále sice funguje skvěle, ale jakmile dojde na věc, vše působí trochu bezúčelně a směšně. Dokud jsem jen slyšel co se děje, ale neměl jsem sebemenší tušení jak to vypadá, dalo se o nějaké hororovitosti mluvit, ale ihned poté, co jsem viděl nadskakující lužko a psí kusy, které Regan předváděla, bylo veškerá napětí a atmosféra pryč. Každopádně jako psychologické drama matky, která se bojí o svou malou a hlavně jedinou dcerku Vymítač ďábla funguje vcelku dobře. Podobný problém jako s neustálým ukazováním Zla jsem měl též s rozdělením příběhu na příliš mnoho osob. Režisér - nebo spíše scénárista - si měl ještě před samotným natáčením, potažmo sepsáním příběhu, ujasnit o čem vlastně chce vyprávět a jaký smysl tento snímek má, jeho roztříštění mezi přílišné množství postav totiž působí příliš chaoticky a ztrácí se v něm jak napětí, tak i kondenzace mysli diváka. Například vedlejší linie Otce Damiena (!) Karrase mi připadala trochu nadbytečná, i když v samotném finále svou roli hraje. (25.06.2006)

Vymýtač ďábla natočil zjevně tvůrce, který rozuměl filmovému řemeslu, divákům i trhu. V době natáčení vrcholila vlna zájmu o módní satanistickou tématiku a publikum už bylo na ledascos zvyklé. K jedněm z mála tabu, které zbývaly, patřilo spojení satanismu s dítětem coby symbolem nevinnosti. Během krátké doby vznikly hned tři žánrové kousky, které se o to se zdarem pokusily a získaly status kultovních filmů. Vedle Omen a Rosemary má děťátko to byl právě Vymýtač ďábla. Šokovaní diváci se zatajeným dechem sledovali, jak se z křehké dívky stává vulgární monstrum plné zloby. Pro mě bohužel byl Exorcista vždycky film, kde funguje prolog a závěrečná scéna. To, co je mezi tím, a je toho logicky drtivá většina, jde pro svou přílišnou doslovnost mimo mě. Prolog, který vlastně ani dějově nesouvisí se zbytkem příběhu, je naplněný zlověstným očekáváním, napětím a hrozivou předtuchou. Něco není v pořádku, ale ještě netušíte, odkud přijde úder. V poslední scéně snímku kamera míří na schodiště před domem, kde krátce předtím zahynul člověk. V tom pohledu cítíte nevyřčenou otázku - bude ten děs pokračovat? Zbytek filmu hraje s natolik otevřenými kartami, je tak popisný, že je pro mě zkrátka nezajímavý. Režisér se mnou chce citově manipulovat, jenže nepíšeme počátek 70. let a už to nefunguje. Pro mě stále platí, že strach a napětí vyvolává nejlépe to, co nevidíš a neznáš. Tam, kde tě nechají tápat v nejistotě, bývá film nejsilnější. Takový snímek V moci ďábla je pro mě mnohem atraktivnější a působivější. Celkový dojem: 40 %. (08.11.2013)