Zločiny a poklesky

Tento filme je vskutku geniálny. Je to číry Woody Allen v najvrcholnejšej podobe - kandidát na jeho najlepší film. Humor a trpkosť, dráma aj ľahkosť , geniálne pracovanie s motívom očí (božie oči, oko kamery, očný lekár, okná do duše), a sú tam všetky, VŠETKY Woodyho témy (kritika židovstva a náboženstva, manželská nevera, kritika Hollywoodu) a VŠETCI jeho hrdinovia (neurotický intelektuál, samoľúbi frajer, hysterická ženská, dokonca aj ten obstarožný židovský manželský párik) - a napriek tomu to nielenže nepôsobí neučesane či "preplácane", ale je to dokonale konzistentné, koherentné, komplexné a prepracované. A profesor Levy je úžasný! (04.02.2014)

Woodyallenovská variace na Bergmana šmrncnutá Dostojevským. Když ono to ale vůbec nefunguje! Zločiny a poklesky dokládají, že Allenova produkce v 80. letech daleko zaostává za filmy z jeho prvního desetiletí. To co ho proslavilo byly pseudointelektuální kecy o sexu, při nichž mu navíc zdatně sekundovala Diane Keaton. A tou Mia Farrow ani při troše snahy prostě není. Tím netvrdím, že se taková snaží být, ale nejde jí to s Woodym tak hezky. Já Woodymu věřím, že ho baví natáčet filmy, ale přijde mi, že se na prahu vlastní padesátky hledal (a nenašel). Anebo prostě stárnul. Anebo prostě stárnu já. (08.06.2010)

Není to rozhodně nuda, ale také to není zážitek na celý život. Vzpomínky na film velmi rychle vyvanuly. Připomíná mi to letním sluncem rozpálené městské chodníky, na něž začne milosrdně dopadat mírný déšť. Vůně ozónu vás v první chvíli nadchne, dusno ustoupí, ale záhy déšť smývá již jen špínu. Dešťový příval ustane. Dešťové kapky se vsáknou a slunce začne zase nemilosrdně pražit do rozpáleného asfaltu. Konec malé radosti. A tak nějak na mě působí tento film Woodyho Allena. (20.10.2012)

Tohle jsou takovy dva filmy v jednom. Je tu pribeh s Landauem, kterej se potrebuje zbavit svoji milenky. To je regulerni a diky ty myslence s vrazdou na Allena docela originalni drama. Pak tu je druha linie s Woodym a to je klasicka vztahova komedie/drama, ktera vicemene nicim neprekvapi. Jediny ozvlastneni tu je par flashbacku. No a tyhle dva pribehy se nijak nepropletaj, hrdinove jednoho nezasahujou do druhyho a potkaj se az uplne na konci v docela originalnim a nehappy-endovym zaveru. Nebejt ty druhy linie s Landauem, tak by Allen nenatocil nic zapamatovani hodneho, ale takle to dava docela zajimavej film se slusnou atmosferou, par dobrejma vtipkama a zajimavejma myslenkama. To navic s u Allenovo filmu tradicnima perfektnima hereckejma vykonama. Potesil me hlavne nafuka Alda a Huston v na sebe netypicky roli. (28.08.2008)

Snad nejsmutnější film Woodyho Allena. Autor se zde pokouší reflektovat vlastní osobu, pohled na svět a své postavení v něm. A podařilo se mu to opravdu skvěle. Musím zde uvést závěrečná slova filmu, protože si myslím, že přesně vystihují to, co chtěl tímto filmem Woody sdělit světu: "Všichni v životě čelíme mučivým rozhodnutím a mravním volbám. Některá rozhodnutí jsou velká, mnohá jsou menší. Ale ve všem utváříme svou osobnost. Jsme vlastně součtem svých rozhodnutí. Život je nepředvidatelný a nespravedlivý. Záměr stvoření nezahrnuje lidské štěstí. Jen my svou láskou dáváme lhostejnému vesmíru smysl. A přesto se většina lidí stále snaží, ba i nalézá radost v prostých věcech, třeba v rodině a práci, i v naději, že příští pokolení pochopí víc." 9/10 (26.10.2007)