Nervy drásající jízda dvou náklaďáků džunglí.
Americký režisér William Friedkin (nar. 1935) se rázem prosadil realistickým kriminálním snímkem Francouzská spojka – Štvanice (1971) a své postavení předního tvůrce potvrdil mimořádně úspěšnou adaptací bestselleru Williama Petera Blattyho Vymítač ďábla (1973). Oba tituly patřily k velkým komerčním trhákům a Friedkin hledal látku, která by podobným způsobem naplnila kina. Získal souhlas francouzského režiséra Henri-Georgese Clouzota a rozhodl se znovu natočit jeho mistrovské dílo Mzda strachu, vycházející ze stejnojmenného románu Georgese Arnauda. K výrobě logisticky nesmírně náročného filmu, s exteriéry v Dominikánské republice, Mexiku a dalších zemích, se spojila dvě hollywoodská studia Paramount a Universal. Friedkin zápasil s živly i s manažery studií a výsledný snímek se dostal do kin po několikaměsíčním vysilujícím natáčení až v červnu 1977. A tam Mzda strachu tvrdě narazila. Přišla totiž do distribuce jen pár týdnů po Star Wars a byla zcela pohlcena jejich fenomenálním diváckým úspěchem. Evropský distributor filmu ve snaze zachránit co se dá zkrátil film o třicet minut (v této zkomolené podobě se také v roce 1980 objevil v československých kinech). Nálepky propadáku se ale Mzda strachu nezbavila. Teprve po letech byla restaurována do původní dvouhodinové podoby, a tak ji také dnes mají možnost vidět televizní diváci. Nová verze samozřejmě nedosahuje kvalit Clouzotova originálu, ale příběh čtyř zoufalých řidičů, vezoucích nitroglycerín na dvou náklaďácích, ani v této podobě nenechává diváka vydechnout.
(Česká televize)
Nervy drásající jízda dvou náklaďáků džunglí. Americký režisér William Friedkin (nar. 1935) se rázem prosadil realistickým kriminálním snímkem Francouzská spojka – Štvanice (1971) a své postavení předního tvůrce potvrdil mimořádně úspěšnou adaptací bestselleru Williama Petera Blattyho Vymítač ďábla (1973). Oba tituly patřily k velkým komerčním trhákům a Friedkin hledal látku, která by podobným způsobem naplnila kina. Získal souhlas francouzského režiséra Henri-Georgese Clouzota a rozhodl se znovu natočit jeho mistrovské dílo Mzda strachu, vycházející ze stejnojmenného románu Georgese Arnauda. K výrobě logisticky nesmírně náročného filmu, s exteriéry v Dominikánské republice, Mexiku a dalších zemích, se spojila dvě hollywoodská studia Paramount a Universal. Friedkin zápasil s živly i s manažery studií a výsledný snímek se dostal do kin po několikaměsíčním vysilujícím natáčení až v červnu 1977. A tam Mzda strachu tvrdě narazila. Přišla totiž do distribuce jen pár týdnů po Star Wars a byla zcela pohlcena jejich fenomenálním diváckým úspěchem. Evropský distributor filmu ve snaze zachránit co se dá zkrátil film o třicet minut (v této zkomolené podobě se také v roce 1980 objevil v československých kinech). Nálepky propadáku se ale Mzda strachu nezbavila. Teprve po letech byla restaurována do původní dvouhodinové podoby, a tak ji také dnes mají možnost vidět televizní diváci. Nová verze samozřejmě nedosahuje kvalit Clouzotova originálu, ale příběh čtyř zoufalých řidičů, vezoucích nitroglycerín na dvou náklaďácích, ani v této podobě nenechává diváka vydechnout.
(Česká televize)
(viac)
V nejmenované středoamerické zemi se stane terčem sabotáže ropný vrt. Leží na tak nepřístupném místě, že jediná cesta k němu vede stezkami v neprostupné džungli. Protože hořící vrt lze uhasit jedině nebezpečně těkavým nitroglycerinem, dostává životní šanci skupinka dobrodruhů, kteří se v této zemi ukrývají před zákonem. Pokud dovezou nitroglycerin k cíli, mohou se vrátit do společnosti. Remake slavného Clouzetova filmu se původně jmenoval The Sorcerer (Čaroděj), což bylo jméno jednoho nákladního vozu, ale filmová společnost CIC ho před uvedením do kin zkrátila o 29 minut a přejmenovala na Mzdu strachu. Pro televizní vysílání a domácí video/DVD zůstal v nezkrácené podobě.
(Robbi)