Stará puška

Příběh o ztrátě a pomstě nepřináší nic nového. Já mám takové filmy rád, Noireta také, takže jsem se docela bavil, ale moc nechápu ten úspěch u odborníků. Spíše mi to přijde jako komerční film, který se snaží o umění pomocí spousty flashbacků, které mě zase dost rušily, neboť zpomalovaly výrazně děj. Film získal Césara za nejlepší film, hudbu a Philippe Noiret za hlavní roli (byl skutečně výborný). Nominován byl režisér, scénář (nechápu proč), kamera, střih, zvuk a ve vedlejší roli Francoise Jean Bouise. (29.08.2003)

Starú pušku som videl viackrát, len som nemal k nej napísaný komentár. Ani niekoľkonásobné pozretie neznižuje silný zážitok z niekoľkých scén, mrazivo pokojný hudobný doprovod a obdiv k mojim obľúbencom - Robertovi Enricovi a Romy Schneider. Teraz sa však k nim pridal vynikajúci Philippe Noiret. Výsledkom je film, u ktorého síce ťažko nesiem málo vhodné flashbacky, mračím sa pri niektorých dialógoch a nadávam na nevydarený dabing, ale silné štyri hviezdičky sú nespochybniteľné. Bolo i päť, ale bohužiaľ čaro premiérového zážitku už trochu vyprchalo. (18.07.2012)

Film o velké lásce nemusí být sentimentální slátanina, film o pomstě nemusí být primitivně akční hovadina. Může vzniknout film Stará puška. Vynikající herecké výkony doprovází hudba mistra de Roubaixe. Z milujícího člověka se stává vraždící a pomstychtivá bestie - tenhle přerod zvládl Noiret na jedničku. (15.04.2011)

Přestože se jedná o více než 40 let starý počin, stále má co říci. Nechybí mu syrový příběh, napětí, emoce, ale též slušná akce. To vše se pak odehrává na pozadí druhé světové války. Film obsahuje řadu velice sugestivních scén, např. ta SPOILER, kdy dr. Julien objeví postřílené obyvatele vesnice či ta, kdy vidíme znásilnění a vraždu jeho ženy a zastřelení dcery. Samozřejmě, že jsou tu i nelogické počiny v chování hlavního hrdiny, ale vzhledem k celkovému zdařilému ztvárnění, jsou odpustitelné. (08.06.2018)

První setkání se Starou puškou ve vysílání ČST bylo pro mě (a jistě nejenom pro mě) nezapomenutelným zážitkem. A o spoustu let později mě pobavilo vyprávění staršího kolegy v práci, jak kdysi po projekci v kině jeho známý na Václaváku vztekle napadl skupinu západoněmeckých turistů. Ano, i dneska je film docela působivý (a zvuk plamenometu je stále zlověstný), ale samozřejmě je znát, že je mu přes čtyřicet, jeho forma zastaralá a barva filmové krve nepřirozená. Mně osobně tedy hlavně lezly krkem všechny ty sadisticky zdlouhavé flashbacky. (16.12.2018)