Krídelko alebo stehienko?

Nápad a zápletka nejsou špatné a Funés je tady v roli tradičně cholerického, ale chytrého chlapíka, který to pitvoření nepřehání. Pro mě jako potravináře lépe funguje ta druhá polovina filmu, kde se už tehdy poukazuje na náhražky a automatizaci, ale hlavně na všeovládající korporace. Tenkrát to tvůrcům přišlo tak absurdní, že to prezentovali skoro jako sci-fi... . Z filmů Funése, považuji tento za jeden z těch lepších. (14.05.2020)

"Jídlo bez chuti, původ pochybný, i když honosná úprava. A najednou hop ... všecko se radikálně zlepšilo. Tak se mi zdá, že mě poznali." Neohrožený obhájce hodnotného stravování a cholerik Charles Duchemin mě vždycky dokázal pobavit svými nápady, maskováním i ztrátou chuti. S jeho synkem je to trošku horší, protože cirkusové výstupy mi připadají málo vtipné. Ovšem sekretářka Margarita byla hodně sympatická, stařičký řidič Henry projevil skvělé závodnické vlohy a televizní souboj obránců francouzské gastronomie se stravovacím chemikem Tricatelem patří k mým nejoblíbenějším scénám. A aby bylo jasno, tak miluju tradičně nezdravou českou stravu a pohrdám naprosto stejně luxusem na talíři jako i prdlačkami za pár kaček. (12.07.2018)

Začnu někde jinde. V roce 1973 Louis de Funés a Gérard Oury natočili nejúspěšnější film svých kariér - Dobrodružství rabína Jákoba, kde zobrazili problém vztahů mezi Židy a Araby. Po ohromném úspěchu se rozhodli jít ještě dál. Chtěli natočit jakéhosi nového Diktátora, film s názvem Krokodýl. Pro Louise de Funése to měl být dost fyzicky náročný výkon: měl řídit tank, potápět se do mrazivé řeky, přežít několik atentátů, prostě role svým způsobem spíš "belmondovská". Proto odložil natáčení nového Četníka, po dlouhých letech skončil vystupování ve hře Oskar, odřekl vystupování v Moliérově Zdravém nemocném a odmítl film Claudea Zidiho Merci Patron, ve kterém se měl setkat s autory stejnojmenné písně, populárními Les Charlots. Jenže pak Louise potkal infarkt a s náročným Krokodýlem se musel rozloučit. Claude Zidi mu nabídl další scénář, Křidýlko nebo stehýnko, a to už souhlasil i kvůli tomu, že jeho mladším partnerem měl být Pierre Richard, kterého Louis obdivoval. Richard ovšem točil Hračku a tak nemohl. Louis si tedy náhradu vybral sám - Coluche, milovníka recese (chtěl například kandidovat na prezidenta Francie), který tehdy ještě neměl moc filmových zkušeností. Vzniklo však mezi nimi velké přátelství a Funés si začal dělat legraci i ze svého infarktu. Výsledkem všeho je poslední film Louise de Funése s plným nárokem na 5*. (21.01.2007)

Louis de Funès sa vo filmoch často zameriava na gastronómiu a tu chce obhájiť poctivú francúzsku kuchyňu. Boj proti priemyselnej veľkovýrobe polotovarov bol krutý a dnes už vidíme, že márny. Možno nie je film treskúco vtipný, ale nápadov je tam dosť, len nie sú všetky dokonalé. V závere sa už dopracoval k tomu, o čom chcel byť, čo sa nedá povedať o začiatku, keď som rozmýšľal, či to bude až také blbé. Pri požiadavke na iné pivo som mal pocit, že zle počujem, ale naozaj to tam bolo. –––– Stop! Ještě jednu a obrátím se na odbory. –––– Jídlo je nejedlé s výjimkou neděle, to tam mají zavřeno. (22.12.2016)

....výborná komédia od L.d.F......ten koniec sa mi moc nepáčil kedysi ani dnes....ale ozaj som si nemyslel,že za x-rokov budeme aj my jesť " trikatela" tj budem musieť hľadať bezlepkovú šunku,že mi jogurt vydrží 2 mesiace,mlieko chutí inak ako mlieko pravé.....to čo do "seba pcháme " je častokrát ten trikatel :) (15.12.2021)