Nō otoko

Zajímavé, že mně většina, zde nadprůměrně hodnocených, východoasijských filmů nesedne, a u tohoto japonského mixu Batmana a Dextera, ač je tu v modrých barvách, jsem se bavila více než obstojně. Na seriózní kriminálku je to trochu fantaskní (i když ne nadpřirozené), takže to spíš připomíná temnou superhrdinskou story (na asiaty přiměřeně brutální) se zajímavým námětem, několika celkem překvapivými zvraty a slušným zakončením. Jestli je Ikuto Tóma dobrý herec, z jeho bezemoční kreace nepoznám, ale navzdory tomu, že tu většinu času postavou připomíná vysušenou mřenku, tak je v těch pár akčních scénách docela cool. Nějaké mouchy to má, celý ten předzávěrečný střet v té továrně (či co to bylo) už trochu ztrácel tempo a Suzukiho nemesis byla na můj vkus až příliš netradiční (i když dostatečně šílená a zcela bez skurpulí), ale to jsou zkrátka celí Japonci, takže to beru. (29.10.2016)

,,…MĚL DĚSIVÉ SCHOPNOSTI…“ /// Narvat hnedle do úvodu příběhovu všehochuť s lehkou dominancí asijský zvrhlosti – ano, jsou věci, který obdivuju! Pak ten jeblej policajt (kterej svým způsobem baví) a příběh o lidech, bez viditelnejch povrchních emocí vs. paní, která má zase toho emociálního cejtění (zbytečně) moc. Amerika má Batmana, Japonsko Suzukiho Ičiró. Ale ten film není tak úplně vo potírání zločinu – nebo snad superhrdinství. Snaží se upoutat pozornost (až) mysteriózníma vlastnostma, ale zároveň svojí dýlkou drobí děj a dělá z lidí idioty. Chyběj tak emoce, který (naštěstí) vyrovná realistickej konec. Protože jestli Bůh existuje… ale vo tom víš svoje Batmane! Vlastně Suzuki! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že v Japonsku nemusí bejt šílená jen malá holčička. 2.) Jsem připravenej konat zlo pro spravedlnost. 3.) Thx za titule ,,teiko“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (27.12.2013)

Podivný styl, který každému nesedne kombinuje psychologickou nótu s typickým asijským neuchopitelný citovým artem. Má to slušný variovaný děj na nebezpečné vrahy. Podmínkou je, aby jste v tom nehledali logiku. Řeší se tam hlubší přístup k odpuštění/pomstě a to jak víme je v tamější kultuře základní paradigma nejen filmu. 73%. (08.11.2013)

Představte si, že jíte okurku. Její první polovina je velice chutná, ale když se zakousnete do té druhé, tak se vám ústa začnou kroutit do nepředstavitelných tvarů, chce se vám zvracet, ale i přesto je vám líto onu okurku vyhodit. Co teď? Aby ona nechuť zmizla co nejdříve, tak ukusujete co největší kousky a v duchu si říkáte ať už jí je konec. Nějak podobně jsem se u sledování The Brain Man cítil já. První polovina byla super a sledoval jsem jí s velkým zaujetím. Poté přišla polovina druhá a já se snažil některé části proklikat, abych se co nejdříve zbavil mého utrpení. ■ Ještě se musím pozastavit nad vychvalováním hereckého výkonu Toma Ikuty. To myslíte lidi vážně? Tóma je sice skvělý herec a patří mezi Japonskou špičku, ale co je tak chvályhodného na ztvárnění postavy, která je bez emocí a po většinu času se stejným výrazem na tváři. Takovou postavu dokážou ztvárnit i neherci. Jen nebudou mít tak charismatický obličej. Vážně jsem z toho v rozpacích. Tak jak Jirka nechápe, že někdo mohl tento film přeskakovat, tak já nepochopím jak může někdo označit herecký výkon Toma Ikuty za tahouna onoho díla. (10.12.2015)

Až tento film opravdu potvrdil, že Ikuta Tóma je herec prvotřídních kvalit a že povedený Nakacu z HanaKimi nebyla náhoda. Film je napínavý, chytrý, ale hlavně stojí na hereckém výkonu Ikuty, jenž - jak je jasné z první věty - byl prvotřídní. Jeho postava je něco jako L a Light z Death Noteu se špetkou Robocopa. A kupodivu: chci ho domů! Chci ho chovat v náručí a konejšit! :-D Řekněme si to na rovinu, jsem uchvácena, že pan režisér Takimoto vytřískal z Ikuty něco takového, navíc se mi líbil nápad i celkové provedení (kamera, střih, hudba). Není to komedie a někdo by klidně mohl říct, že je to něco velmi zvrhlého. Proto si myslím, že spousta lidí nebude nadšená, jako jsem já. I tak se podívejte, už jen kvůli Ikutovi to stojí za to. (29.09.2013)