Fantomas

Ačkoliv skutečně nepatřím do generace, která Fantomase zažila v době premiéry uprostřed normalizace, kdy tady snad ani žádné jiné fantasy filmy o super zloduších nebyly, ta  jsem v této oblasti ve své trochu generaci trochu  jinde a k Fantomasovi pociťuji jistou nostalgii jako k jednomu z prvních francouzských filmů, který jsem nadšeně sjížděl v době prvního objevování francouzských komedíí a Louise de Funése. Dneska už kritickým okem v něm vidím popravdě spíše zestárlou a vyčpelou záležitost, která žije hlavně (z patrně stále jakžtakž živého) odkazu legendárního Funése. Pro srovnání stačí podotknout, že Fantomas je v televizi reprízován pomalu každý rok, zatímco například komedie pod kterou je podepsaný stejný scénárista (Jean Hanalin) Krást se musí umět, nebyla reprízovaná již několik let a na ČT se neobjevila snad nikdy. Přitom je dle mého názoru zábavnější a všem ji doporučuji, pouze v ni nefiguruje tak znamé jméno jako Funés, jehož mnohé filmy dost uctívám a pokud si vezmu triumf ve stejném roce s Četníkem, tak to je pro mě pořád stále živý dobový film, ze kterého jen teče krásná atmosféra a optimismus 60.let.  Proč tedy stále dávám  Fantomasovi alespoň čtyři hvězdy? Jednak proto, že by si mě jinak v noci odnesl, za druhé proto, že mám rád písničku ,,neopouštěj staré znamé pro nové´´ a za třetí proto, že ačkoliv si již uvědomuji tu zkaměnělost, tak mě stále jistá dětinsknost a láska ke francouzským komedíím neopouští. Fantomas má přece jem unkátní dobovou atmosféru (i když jinou než Četník) a neméně unikátní je to spojení fraškoidní fantasy a fraškoidní komedie. Nemůžu si pomoct, tohle už by se v dnešní době nenatočilo a je to guity pleasure, jak vyšité. Tak blbý, až pořád jistým způsobem dobrý. K tomu si přičtěme stylovou hudbu Michela Magneho, i neméně stylový český dabing (září nejen tradičně František Filipovský, ale hlavně Miroslav Moravec coby Fantomas) a pořád se nemůžu na Fantomase úplně zlobit, byť už mě rozhodně nebere tak jako dříve. A kdyby něco, tak určitě upřednostňuji pokračování Fantomas se zlobi, kde dostal Funés více prostoru a šikovná udělátka. NO, TAK JE TO JASNÉ, JAKO NÁSOBILKA. VĚDECKY DOKÁZÁNO, ŽE JÁ MUSÍM BÝT FANTOMAS. KOUKNĚTE SE NA MĚ, JÁ JSEM FANTOMAS. (21.07.2021)

Rozjezd Funésovi kariéry přímo z ostra a spolu s jednou z největších francouzských legend Jeanem Maraisem. Maraise nemám moc rád i když Fantomase a jeho druhou roli zahrál obstojně mohl bych se možná shodnout s Funésem, jelikož se s ním taky moc rád neměl a nejspíš to bylo tím, že neměli společného prakticky nic jak uvedl v rozhovoru pro Re-Flex jeho jeden z největších přítelů Michel Galabru. Pro příběh to možná je jen dobře jelikož tu proti sobě stojí jako prakticky nepřátelé Komisař Juve versus Fantomas. Zase fakt je, že bez Funése by sledování bylo jako dostat drátem do oka, otravné a úpěnlivé. (28.12.2006)

Po vsetkych Cetnikoch som si povedal, ze si s uzivatelkou Madison zopakujem z detskej nostalgie aj Fantomasa a dojem po jeho reprize je vynikajuci. Je to skvela zabava, super humor, ani chvilku nudy, Funes je ako vzdy super. Takze asi zo vsetkych Funesovych filmov, ktore som videl, bude Fantomas patrit medzi tie najoblubenejsie. Uz sa nemozem dockat na pokracovanie FANTOMAS SA HNEVA (1965)... 09.01.2011 _______ Louis de Funes - (Komisár Juve) +++ Jean Marais - (Fantomas / Novinár Fandor) +++ Myléne Demongeot - (Héléne) +++ Jacques Dynam - (Bertrand) +++ Robert Dalban - (Riaditeľ novín) +++ Marie-Helene Arnaud - (Lady Belthamová) +++ Christian Toma - (Inspektor) +++ Hudba: Michel Grignon +++ (09.01.2011)

Přeceňovaná klasika, která se mi po novém zhlédnutí po letech jeví jako přiblblá komedie s celou řadou slabých míst. Psychologie postav je více než mizerná a samotná titulní postava je představena velice povrchně - kromě toho, že je to ješitný narcis s nezměrnou sebedůvěrou, který si pěstuje svůj mediální obraz, se o něm zde v podstatě nic dalšího neříká, a motivace jeho kriminálního jednání si můžeme jen domýšlet. Používáním převleků a neúctou k představitelům zákona může vzdáleně připomenout postavu tehdejšího veřejného nepřítele č. 1, Jacquesa Mesrina, ale to je tak všechno - osobně si myslím, že potenciál této nádherně vymyšlené postavy zde není využit ani z desetiny. Film pro mě však dojíždí hlavně na tom, že upřednostňuje komickou rovinu před tou kriminální - osobně by mě Fantomas asi víc bavil jako čistokrevná žánrová kriminálka. Ve filmu totiž třeba vůbec není přítomno žádné napětí a vše, co se zde děje, je obaleno v bezpečném kontextu komediální nadsázky, v níž i hrůzostrašně vypadající kaskadérské kousky vyznívají jako komické prvky. Co tedy na tom, že se některé postavy chovají jako naprostí idioti nebo že zde vlastně nic nejde brát vážně - už samotný představitel ústřední dvojrole, letitý Jean Marais, má viditelné problémy s pohyblivostí v akčních scénách, v nichž mu překvapivě dává na frak živelný Louis de Funès, a jejich honičky postrádají jakékoli napětí a vlastně i smysl - celý ten film je vlastně téměř jedna velká honička, která je slepencem samoúčelných kaskadérských kousků a komediálních výstupů, které po letech notně ztratily na vtipu. Osobně mi tak na tomto filmu dnes přijde nezajímavější výskyt celé řady nádherných aut, v nichž se filmové hrdinové prohánějí, jakož i pěkné filmové lokace, v nichž se natáčelo. Dál je Fantomas zajímavý i jako dobová sonda z časů, kdy bezstarostně kouřil každý a kouřilo se všude, a kdy noviny měly náklad i vliv, o jakém se jim dnes v době končícího printu může jen zdát. Jinak si myslím, že už tento film dnes moc za vidění nestojí, a třeba jeho český dabing mě vážně moc nebere - Miroslav Moravec mi coby Fantomas přijde nekonečně trapný. Vysoké hodnocení zde na ČSFD si vysvětluji tím, že většina lidí tento film viděla už dávno před lety a hodnotí ho zpaměti (v níž jsem i já měl tento film zafixovaný jako lepší než ve skutečnosti je) a na základě vysokého hodnocení ostatních. Po novém zhlédnutí a při důkladnějším rozboru Fantomas už neobstojí - občas neuškodí kácet tyhle modly z dětství, to vám tedy řeknu. (08.07.2013)

Jestliže 99% všech francouzských komedií funguje i dnes (podle uživatele Tosima), pak Fantomas spadá do toho zbylého jednoho procenta. Fantomas je opravdu charakter, ale jeho činy mají značné logické mezery. Dokázal bych nad tím mávnout rukou, kdyby mi film nabídnul něco jiného, ale Louis De Funes v roli neuvěřitelně imbecilního komisaře Juvea mi "nedodal" ani mnou očekávané gagy. Jeho komičnost se někam vytratila. Asi už nejsem dítě, které se zasměje, když někdo plánovitě uklouzne na slupce od banánu. Žádný jiný druh humoru film nenabízí (dva skvělé fórky má na svědomí spíše český dabing). Kdyby v tom nehrál Jean Marais, šel bych s hodnocením ještě níž. (12.02.2006)