Grand restaurant pána Septima

První půlka filmu se mi moc líbila. Ty jeho převleky a cepování zaměstnanců a zejména recept na bramborovou kaši....Za to druhá půlka filmu byla přehnaná a to zbytečně. Bohatě by stačilo, kdyby se celý děj točil pouze okolo jeho restaurace, hostů a různých příhod a nehod v rámci servírování a obsluhy. I tak ale je to skvělá komedie (25.07.2019)

Jedna z mých oblíbených funesovských komedií. Škoda, že tempo v druhé polovině (pronásledování do hor) polevuje. A když na scénu vstoupí malý orchestr a jeho interpretace státní hymny, je o salvy smíchu postaráno. "Hasiči hrají čistou kvartu a tohle je zvýšená." "Je to si-la si-la." "Ne. Je to re-la re-la." (182.) (08.04.2007)

Grand restaurant pana Septima je dalším z fenomenálních kousků z dílny francouzského humoru, jemuž velí Louis de Funès. Až na, zhruba poslední půl hodinku. Tam se skvělý humor a eskapády, které byly stavebními prvky od počátku filmu, přehoupnou do jiné roviny, kde následuje dlouhá honička, která začne po chvíli být jednotvárná a dokázala mě po zbytek filmu uspat:) Ale když promineme tuto část, jedná se o parádní kousek, v němž se setkávají snad všichni "Četníci" z kultovních kousků s Funèsem, které by se daly nazvat "Eskapády četníků ze Saint-Tropez.":) (25.01.2013)

Grand restaurant patří mezi špičku snímků z obrovského ledovce filmografie Louise de Funes. Nevím jestli za to může rozmanitost děje nebo dávkování humoru který nehraničí s fraškou. Od komedie totiž očekávám vtipné momenty v pravidelném sledu za sebou (ne nudu - nudu - nudu - ha ha - nudu -nudu... šak víme) který je navíc "normální" (ne absurdní), maximálně lehce nadsazený. Grand restaurant je chutně vyváženou kombinací všeho jmenovaného. (19.07.2012)

Servir, c'est sourire! Kdyby se celá komedie nesla v takovém duchu jako první půlhodina v grand restaurantu, možná bych dal i plný počet. Besnardova režie velkého dění v jednom prostoru mě baví (a to i v těch celkově spíše průměrných filmech jako Životní šance), to je pokaždé gejzír drobných nápadů a gagů poslepený do vtipné série volně navazujících scének, tentokrát zčásti navíc ještě za hudebního doprovodu a choreografie. Problémem je, že jen málokdy si Besnard ve svých komediích dokáže vysoce nastavenou laťku z těch několika pečlivě promyšlených vtipných scén udržet po celý film. Když pak Besnard rozjíždí souvislou dějovou zápletku o únosu prezidentova syna, celý film jakoby se náhle propadl do poněkud slabého dobového průměru, velmi rutinně provedeného, kde kriminální zápletka nemá po většinu času ani kousek napínavé atmosféry a dobrého vtipu tu již naleznete poméně. Superbláznivé akční scény s naivní stylizací mě ze strany Besnarda neberou pak teprve, v těchto momentech klesl film v mých očí ještě níž, nehledě na to, že dlouhá část s honičkou aut v zasněžených horách a sklouzáním auta po střeše už jde absolutně mimo původně rozehraný humor i tematické zaměření filmu. Takže: Grand restaurant pana Septima se oplatí vidět  (asi jednou) kvůli první půlhodině, což je báječná humorná jízda s de Funèsem a jeho přihrávači. Pak to nějak pro přehled dokoukat a po skončení projekce to nejlépe završit opakovaným zhlédnutím dvou-tří scén z té první půlhodiny, ať si při hodnocení a zpětné vzpomínce na film uchováte v paměti i to nejlepší. 55% (14.02.2021)