Hibernatus

Téměř macourkovská futuretrokomedie o secesním gentlemanovi, konzervovaném v ledovém kvádru. Docela netypická v tom, že nestaví na jednotlivých situacích "Co by udělal Louis deFunés, kdyby...", ale souvisle sleduje příběh a vše mu podřizuje. To je překvapivé vzhledem k tomu, že se Louis na scénáři podílel. Taky je to jeden ze tří filmů (Četník se žení, Jo), kde je mu Claude Gensacová zcela rovnocennou partnerkou a víc prostoru mají i další postavy. Božský cholerik samozřejmě natočil filmy, při kterých se směju mnohem víc, ale pro Hibernata mám úplně specielní slabost. 100% (22.02.2003)

Milý film s tradičně výborným Funèsem. Oproti filmu Spáč od Woodyho Allena je ale o něco horší, není tak nápaditý, ale vtipnejch situací tu je pořád hromada. Zatímco ve Spáči hraje "ospalec" hlavní roli, v Hibernatovi je staven trochu do pozadí a hlavní slovo tak přebírá právě Funès, kterému ale zdatně sekunduje Claude Gensac, výborně přihrává Paul Préboist, ale i další. Hibernatus je krátnej a údernej film, kterej by člověk mohl vidět zas a znovu. (28.12.2012)

Podobně jako Piti Piti Pa je Hibernatus hodnocen velice rozporuplně, ale já se přikláním opět na pozitivní stranu. Převleky jsou skvělé, mistrův výkon je jeden z vrcholných, dialogy se povedly a přestože po létech film na originalitě trošku ztrácí, jak už tady bylo řečeno, téma hibernace zpracoval vhodně pro komedii, nikoliv sci-fi film. při sledování na mě tak trošku dýchla (bůhvíproč, ty filmy nemají skoro nic společného) atmosféra Macourkova Ráno vstanu a opařím se čajem. Dobrý film. (29.08.2007)

Originální téma hibernace v kombinaci s mistrem Louis de Funésem jsem měl to štěstí vidět poprvé až nyní. Dokázal bych se hodiny dívat na Funésovi grimasy a pohyby, držící se za břicho, smíchy v křečích. Když k tomu přidám Claudii Gensacovou a jeho syna Oliviera, tak je kvalitní zábava zaručena. Humor Louise je prostě nadčasový a i po 40ti letech daleko předčí současné komiky a komedie. (24.07.2012)

Je velká škoda, že je kvalita komedií s Louis de Funèsem tak kolísavá. Důvod je asi prostý. Není tajemství, že se díky hvězdnému skřítkovi velmi často přepisovaly scénáře... to jen málokdy dělá dobrotu. Mnohé zdroje uvádí, že ani několikátá verze scénáře nebyla mistrovi po chuti, takže se stejně improvizovalo při natáčení(na obranu Funèse se ovšem sluší dodat, že i sám režisér později přiznal, že to filmu většinou prospělo). Hibernatus je divadelní hra z roku 1957. Zkoušel jsem zapátrat jak moc se lišila od své filmové adaptace, protože je mi jasné, že i ona mu musela být šita na míru.  Nicméně nic moc jsem nevypátral. Snad jen pár drobností, jako že v ní měl Hubert i dceru, že nebyl továrník, ale filmový režisér...nic zásadního. Je tedy dost dobře možné, že celá kostra příběhu zůstala zachovaná a ladily se jen gagy a dodávaly vtipné repliky. Výsledek je přesto trochu zvláštní. Ta jemná sci-fi složka je použita nenásilně a funkčně; hezky navazuje na tu komediální část. Bernard Alane působil jako Hibernatus velmi charismaticky a popravdě si kradl scény pro sebe, resp. vedle jeho projevu působila Funèsova exprese jako lehké přehrávání. Díky tomu působil především závěr rozpačitě. V tom procitnutí Paula, kdy se dozví pravdu, je nádech romantiky a rýsuje se tam silný moment. Jenže je to celé přehlušené Hubertem. Hlavní postava dostala poslední slovo...být to tak asi muselo, ale dramaturgicky to skříplo. Mám Funèse...vlastně spíš několik filmů s Funèsem rád, ale tady občas působil rušivě a v druhé půli dokonce tak nějak navíc. Na druhou stranu bez jeho energie, by to asi nebylo ono. Pokud bych chválil, bude to tentokrát především Bernard Alane a Jean Bernard-Luc, na jehož tvorbu si ještě posvítím. (31.05.2024)