Už teraz mi chýbaš

Tyhle rakovinové filmy nějak už nemusím. Nabízí se srování s 50:50, kde máme mužskou dvojici zápasící s rakovinou. Hloubka, komičnost a romantika se dostávají na jinou úroveň oproti Už teď mi chybíš, kde naopak hlavní hrdinka je zobrazena takovým způsobem, že si k ní nelze vybudovat vztah, tedy nevzniká ani lítost...zvláštní stav. (21.06.2016)

Díky těm hereckým výkonům je to hodně fajn a dají se snést i ty pasáže, které by byly jinde hodně přecitlivělé. To finále je z hlediska nafilmování velmi dobré a sama smrt velmi dobře zachycena, ale pořád si nejsem jistý, co se film snažil říct? Že umírání bolí? Že je to kruté? Ale že se s tím dá smířit? Anebo jen to, že tu jsou herci, co umí hrát? (16.12.2015)

Hmmm,tazko to hodnotit,aj sa mi to pacilo,aj nie,co sa tyka pribehov zo zivota,k comu bohuzial patri v dnesnej dobe aj rakovina som videl napriklad film Griffin a Phoenixova,zanechalo to vo mne nieco,na co sa nezabuda a dojalo ma to tak,ze som sa neubranil slzam viackrat,bolo to smutne no zaroven uzasne nadherne,ale Uz teraz mi chybas vo mne nevyvolalo ani slzicku,neviem preco,ale chyba tomu nieco,no aj tak to bolo pekne,takze davam 4 hviezdicky so zazmurenym jednym okom...:-) (11.01.2017)

Vlna docela vkusných filmů o umírání pokračuje. Takže kapesníky ven a užijme si poměrně civilní kus i několik slušivých hereckých výkonů. Obě mají fajn manžely, znají se řadu let, a zatímco jedna má po několika neúspěšných pokusech s otěhotněním šťastnou novinu, druhé se kvůli jiné novince rozpadá současný svět. Sledujeme hodně motivů, ale vévodí jim téma pevného přátelství a téma vyrovnávání se s rakovinou. Čímž se projeví mírná marnivost, nestálost a sebestřednost jedné z nich. A právě tím ovlivní všechny kolem. Režisérka Catherine Hardwicke se drží osvědčených amerických postupů (ač film vznikl v britské produkci), stejně jako v podobně laděných filmech svírá otěže citového vydírání pevně ve svých rukou, zároveň je mile sarkastická a lidská. Není to sice tak čisté, zobrazení posledního úseku člověka s ortelem nevyléčitelné choroby jsme viděli jinde lépe, ale Toni Colette a Drew Barrymore se skvěle doplňují, takže nakonec dobré!! (21.03.2016)

Catherine Hardwicke se přes neveselé téma drží úsměvné polohy vyprávění a citově nevydírá. Milly není sentimentální typ a nedojímá se ani nad sebou, umí spořádaně zápasit se svojí nemocí, a neobtěžuje ostatní svými problémy. Jess ji vystačí, pokud má potřebu se s někým podělit o zprávu, že právě teď jí není úplně lehko. Film rozhodně nenudí, trpí však jistou vyumělkovaností povahových charakteristik. Všichni jsou šablonovití a jednají podle typizovaných vzorců chování v dané situaci, ať už pozitivních nebo negativních. Divák není rušen nenadálými dějovými zvraty a má svoji jistotu, že příběh nevybočí ze schématu filmů tohoto typu. Hardwicke nepustí diváka do nitra postav a k jejich skutečným obavám a úzkostem. (31.12.2015)