Už teraz mi chýbaš

Dobře přiznám to bulela jsem..Ale taky se přiznám, že kdyby zde měla opačný problém Drew nehlo by to se mnou. Já mám Toni strašně ráda, je výborná, a tady to zahrála neskutečně skvěle. Milovala jsem její filmovou povahu, vcítila jsem se do jejích pocitů, možná i proto že jsem sama citový vyděrač :). Film s herci, kteří mě baví, přístup řešení problému který je neotřelý a neufňukaný, to všechno se skvělou hudbou, domečkem a prostě jen díky Toni za skvělý zážitek. (11.03.2016)

Slušné drama o kamarádské lásce až za hrob, která netlačí tolik na pilu, jak by se mohlo zdát. Ke konci sice dámskému obecenstvu ukápne slza, ale to už k danému příběhu patří. Jinak se jedná o velice slušný a i pro pánské publikum přijatelný film o dvou kamarádkách z nichž jedna začne umírat na rakovinu a nehodlá se s tím smířit. Obě hlavní herečky jsou velice fajn a zvláště Toni ukazuje, že umí opravdu dobře hrát a podobných rolí by si zasloužila více. (10.10.2016)

Fňuk filmů o smrtelných a smrtících diagnózách jsou mraky, tenhle je ale jiný. Nemocná je nejen akutně nesympatická, ale navíc ukazuje, že příznakem každé vážnější nemoci je zvýšená hladina sobectví. Ať jde o ženu s rakovinou nebo muže s rýmou, každý nemocný myslí na sebe, na sebe a pak až na sebe. A čím je mu hůř, tím víc omezuje už tak omezený prostor, kam zahnal všechny své blízké, až nakonec vše zaplaví Mé nemocné já. Výjimky existují, samozřejmě, stejně jako existují víly a vlkodlaci (tzv. pravděpodobnost „prý“). Milly je navíc taková ta přátelská mihule, kolem které jen tak proplujete a ona se na vás přisaje a odsaje, až když z vás zbude jen ohlodaná kostra. No a Jess je ke své smůle rybka k nakousnutí. Oběma přihrávají dva mořští slimáci, horší exemplář je klučina Kit, který patří k Milly a Jessin Jago Bago Mago (nebo jak). Ani blízcí nemocných to nemají lehké, když nemoc ignorují, pacient je lítostivý a nevrlý, když ji dramatizují, je lítostivý a nevrlý. Tady je střední cesta opravdu zlatá. Pro obě strany. (13.03.2017)

Nemôžem sa zbaviť mierneho dojmu prvoplánovosti a sentimentality, ale našťastie to zase v tomto smere nebolo až tak prehnané. Úvod sa vydaril, pomerne reálne vystihol podstatu takejto smutnej udalosti (ťažká choroba) ako vo vzťahu k deťom a rodine tak i smerom ku kamarátke. Tu ma oslovil hlavne zdanlivý Millyin egoizmus, čo je u smrteľne chorých ľudí celkom bežná vec a reálna záležitosť. Žiaľ od mastektómie si už film nedokázal udržať takýto triezvy reálny prístup a skĺzol do už zmienenej účelovosti, aj keď na druhú stranu posledné fázy umierania boli dramaticky a herecky veľmi dobre zvládnuté. Na lepší priemer to stačí. 65/100 (04.06.2016)

Vlna docela vkusných filmů o umírání pokračuje. Takže kapesníky ven a užijme si poměrně civilní kus i několik slušivých hereckých výkonů. Obě mají fajn manžely, znají se řadu let, a zatímco jedna má po několika neúspěšných pokusech s otěhotněním šťastnou novinu, druhé se kvůli jiné novince rozpadá současný svět. Sledujeme hodně motivů, ale vévodí jim téma pevného přátelství a téma vyrovnávání se s rakovinou. Čímž se projeví mírná marnivost, nestálost a sebestřednost jedné z nich. A právě tím ovlivní všechny kolem. Režisérka Catherine Hardwicke se drží osvědčených amerických postupů (ač film vznikl v britské produkci), stejně jako v podobně laděných filmech svírá otěže citového vydírání pevně ve svých rukou, zároveň je mile sarkastická a lidská. Není to sice tak čisté, zobrazení posledního úseku člověka s ortelem nevyléčitelné choroby jsme viděli jinde lépe, ale Toni Colette a Drew Barrymore se skvěle doplňují, takže nakonec dobré!! (21.03.2016)