Búrlivé výšiny

I když mám raději Bouřlivé výšiny z r. 1992 (moje oblíbená Binoche a hlavně fascinující Ralph Fiennes více odpovídají mé představě, jak by měli hrdinové tohoto díla vypadat), i toto zpracování se mi líbí. Emily patří k mým nejoblíbenějším spisovatelkám a je mi z tří sester nejbližší. Velká škoda, že všechny zemřely tak mladé. I jejich talentovaný  bratr. Emily pravděpodobně žádnou lásku ani neprožila, přesto o ní dokázala napsat tak nádhernou knihu. (07.08.2023)

Dávám pouze 3 hvězdy a to díky snaze ztvárnit tento film podle knížky od Emily Brontëové. Nepřesné informace, velmi zkrácená verze, konec dopadne úplně jinak než kniha, kdo chce vidět přesný film, ať se podívá na Bouřlivé výšiny. Určitě má tento film něco do sebe, také to bylo možná tou dobou, kdy byl tento film natočen, nevím. Bohužel ale nemůžu dát víc. (12.11.2011)

Verzi z roku 1992 nazvanou Bouřlivé výšiny si pamatuji již jen matně, takže reálné srovnání nemám. Pravda je, že mladší verze je asi malinko lépe obsazena - z mého pohledu. Jinak ale dle mých poznámek vycházejí obě zhruba stejně dobře. Celkové prostředí se mi líbí moc stejně jako zachycená atmosféra. Příběh je další ukázkou způsobu tehdejšího života, kdy žena si musela vybírat dle postavení a buď na to muž měl či ne. Situace se ale může rychle změnit. Ovšem člověk často nezapomíná staré křivdy a muž tím spíše ne. (09.08.2023)

Uhrančivý příběh … jako Heathcliffovy oči. Pro ty, kdo neznají knížku Emily Brontëové, může být magickým i krutým příběhem vášnivé, oddané, ale svým způsobem i nelítostné lásky, která měla mimořádně ostré hroty. Mně ovšem finále přineslo velké a trochu bolestné rozčarování, neboť dějová linie byla uťata poněkud nečekaně a především poněkud předčasně. Ke slovu se tak nedostaly děti těch, kteří milovali i nenáviděli neobyčejně hluboce a vytrvale. Vyprávění pak nemohlo projít katarzí, která by na vřesoviště přinesla klid a mír, s nimiž obyčejně přicházívá i vykoupení. Kromě toho ani Heathcliff nedostal příležitost, aby naplnil svůj osud. Vidím to tak na 3,5* - přičemž jsem zamýšlela zvednout hodnocení na 4* ... pro tentokrát, a to vzhledem k tomu, že: 1) předloha by neměla scénář ani režii svazovat, 2) partie byla rozehrána ve velkém stylu a 3) pozměněné finále dává smysl. Jenomže na druhou stranu náhradní, z nouze zvolená pointa tak trochu popírá - či lépe řečeno znehodnocuje podstatu zápletky, navíc ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- ve všeobjímající marnosti a bezútěšnosti nic neřeší a k ničemu nevede - jen ke smrti ... těla či duše. Menší oklikou se tak dostávám k úplně stejnému hodnocení, jaké si u mě před časem vysloužily "Bouřlivé výšiny" (1992). P.S.: Heathcliff byl blázen ... do Cathy Earnshaw, ale nebyl šílenec - alespoň dokud byl při plné síle ... a nebylo - NEMĚLO BÝT (!) nic, co by ho dokázalo srazit na kolena. (03.01.2015)

Bravurní román. Film tím pádem je jen jeho kostra...Už víckrát jsem se chystal prostudovat si román, který má sice i kladné hrdiny, ale ti jako by byli uměle nasáčkováni v drsné realitě, kterou popisuje Emily Broteová. Neumím si dost dobře představit, jak by se právě ony zápisky postojů a emocí, které postavy prožívají dali přenést do filmu. Někdy jsme o záměrně naturalisticky zachycené situace, přenášené do slov, které odrážejí realitu právě takvou, jakou je dříve či později pozná každý člověk, pokud se pohybuje mezi lidmi, protože většina lidí právě taková je. Obsah filmu, podobně jako i románu zní často velmi stroze, knihu je třeba důkladně pročíst , aby si člověk plně uvědomil o čem řada lidských životů právě je. Není to nic hezkého, je to naopak výpověď autorky o smutcích a děsech života. Co mě ještě zarazilo, tak je ta skutečnost, že román napsala žena. Zpravidla je ženské saní bzpečně oddělitelné od mužského, i když dopředu čtenář neví, kdo to napsal. Zde se ovšem žádná ženská vata, odbíháníí do nudné, lépe či hůře napsané lyriky prakticky nekoná, stále se jde "rovnou na věc", tedy zaznamenávání činů a projevů jednotlivých postav, bojujících o prosazení svéhojá na úkor druhého, a silnější a mocnější vyhrává, ale jen do chvíle, než ho poráží jiný, aktuálně silnější a mocnější. Román je nepochybně jedním z nejlepších skrz svoji pravdomluvnost, který byl ve Viktoriánské éře napsán, a bezpochyby i patří mezi skvosty světové literatury všech dob. zde se ale nevyhnu ani jisté ironii, která se mi sama vkládá do věty, protože právě tenhle pohled na člověka ho neukazuje v nikterak optimistickém a nadějném světle, tedy jako bytost kterou by jsem chtěl kdy být. Ať je mi omlouvou, že jsem si podobně jako jiní svou lidskou existenci nevybral, nezvolil, netoužil po ní, ale musím tenhle ´děl - jako jiní - i nést - úspěšně či spíše neúspěšně, neb to druhé je hlavní daň za bytí! (17.06.2010)