Pád

První série má tuším jen tři díly což jsem nevěděl a když to skončilo a nic dalšího už v programu nebylo, byl jsme vytočenej jak kdybych přišel vo ocas, tak moc mě The Fall za tak krátkou dobu sejmul. Byla to poměrně nekompromisní atmosférická kriminálka ve který proti sobě stojí perfektně připravenej vrah a profesionálně působící policajtka. během několika minut mě způsob vyprávění dostal do naprostýho tranzu. Když jsem se si přečet, že strejda Cinemax zařadil do vysílání druhou serií, předběh bych v běhu před obrazovku snad i geparda. Druhá série mě přišla trošku jinačí. Tvůrci upustili na atmosféře a přitáhli na psychologii. Ani Paul ani Stella už nepůsobí tak suvéreně. Dostávám však možnost obě hlavní postavy pořádně poznat což má svůj efekt do samotnýho finále, když při vyslýchové části jsem nehybně hltal každý záběr, každý slovo a velebil dokonalou filmařinu s jakou tahle část byla natočená, ani jedno filmové políčko nepřišlo nazmar a já zapoměl vnímat realitu. Jamie a Gillian tady předvádí hereckou dokonalost a rozehrávají psychologickou hru, která v seriálech nemá obdoby. Neskutečný, dokonalý, napínavý, originální, prostě pokud sníš o dokonalým seriálu, sníš o The Fall. (05.02.2015)

Sledovat vysílání Prima Krimi znamená počínat si jako prospektor v časech zlaté horečky. Trpělivě prosíváte nekonečné haldy hlušiny v naději, že objevíte zlaté zrnko. Ejhle, v podobě Pádu se na mě usmálo štěstí. Tohle není zrno, ale pořádný valoun, který je v tak ryzí podobě velkou vzácností. Pravda, jásat nebudou všichni. Tam, kde by běžnému tvůrci standardních kriminálek stačilo ke zpracování případu stopáž celovečerního filmu, volí Allan Cubitt cestu pomalého, až hypnotického vyprávění se zaměřením na každý detail a s důkladným mapováním pachatelovy osobnosti. Ten, kdo je zvyklý na rychlý střih a akci, se musí poohlédnout jinde. O napětí ale nouze nebude, vyplývá ze způsobu snímání a z vědomí, že obvykle víte víc, než postavy v probíhající scéně (vraha ostatně znáte od samého počátku), v seriálu se hraje o to, jak zločince dopadnout, usvědčit a dobrat se motivů v jeho zvrácené mysli, které ho přivedly k tak temným koncům. Světová kinematografie sériové vrahy využívala často a s oblibou i v minulosti, ale obvykle jen jako povrchní atrakci z "pouťového zámku hrůzy". Výsledky šetření skutečných kriminálních kauz zase vypovídají, že pachatelé většinou nejsou nadáni vyšší inteligencí a nadprůměrnými schopnostmi. O Paulu Spectorovi neplatí ani jedno, ani druhé. Je to chladnokrevný hráč, manipulátor a lovec nadaný racionálním uvažováním - při všech šokujících rysech jeho charakteru jde ale o realisticky napsanou postavu, nikoliv o dalšího zvráceně zábavného Hannibala Lectera. Zabijákovi čelí neméně silná a komplikovaná osobnost v podobě vyšetřovatelky Stelly Gibson. Navenek chladná, cílevědomá profesionálka s výjimečnými analytickými schopnostmi představuje ve filmografii Gillian Anderson dosavadní vrchol - ctitelé Akt X nechť se nezlobí. Pád je rafinovaně vystavěný, zneklidňující seriál o pekle, které si někteří nosí v sobě, a o zlu, které jsou schopni dále šířit. Špičkově natočené, skvěle napsané a fantasticky zahrané. Pro žánrového fanouška povinnost. Celkový dojem: 95 %. (22.02.2019)

„Man fucks woman. Man subject. Woman object. That’s fine for you. Woman fucks man. Woman subject. Man object. That’s not so comfortable for you, is it.“ Britská sestra Sagy Norén se ocitá ve světě mužů, kteří milují ženy… jenomže velmi nezdravým způsobem. Komplexní ženské postavy nejsou ve filmech ani seriálech, zvlášť těch kriminálních, stále něčím tak standardním, abych z The Fall nebyl nadšen už jen kvůli Stelle Gibson. Způsob, jakým si Gillian Anderson při modelování výjimečně inteligentní profesionálky s analytickou myslí a pevnými morálními zásadami dává záležet na každém nonverbálním sdělení, je fascinující. Díky mnohovýznamovosti jejích zdánlivě netečných pohledů nám Stella přes její chladnost není lhostejná. Současně ale nikdy neprojeví tolik empatie, aby zcela negovala paralely mezi ní a Paulem, na nichž je založena dynamika vyprávění. Oba dva nacházejí uspokojení v bezchybně odvedené práci, oba dva jsou až fanaticky oddáni určitému poslání, oba dva jsou predátoři (ačkoli závěr první série naznačuje, že z jednoho z nich by se příště mohla stát kořist). K hledání podobností mezi nepolapitelným vrahem a dobrým detektivem jsme kromě dialogů o zdvojených osobnostech vedeni paralelní montáží jeho a jejích úkonů, prováděných se stejnou precizností a možná i z podobných psychických pohnutek (vypořádávání se s minulostí). Vytváření tematických, motivických i kompozičních pojítek mezi liniemi Stelly a Paula, v jejichž pozadí stojí zásadní otázka „KDY se konečně střenou?“, přispívá k mrazivému pocitu, že vrah je minimálně implicitně neustále přítomen. Toto nepolevující zlé tušení, namísto vyloženě hororových scén (jako v Lutherovi) je hlavní pojistkou proti ochabnutí divácké pozornosti. Postavy totiž rozhodně tráví víc času rozebíráním svých chyb než zdárným řešením situací a radost z většiny posunů ve vyšetřování je navíc kalena prostřihy na další páchaný zločin. Jeden krok vpřed, dva vzad. Podrobněji zde. 90% (10.01.2015)

K sledovaniu som sa dostal iba náhodou, keď sa mi nechcelo ešte spať a prepínal som kanály. Dosť neobvyklé pri mojom plánovitom nahrávaní a pozeraní vybraných diel. A rovnako neobvyklé aj bolo, že som pri seriáli vydržal do pol tretej rána. Pri niektorých filmoch nevydržím bez zaspávania ani cez deň. Zaujal ma predovšetkým svojou autenticitou alebo tým, čo si pod ňou predstavujem. Teda že hrdinovia neboli žiadne nadpozemské bytosti, ale reálni ľudia s bežnými nedostatkami, vrah nebol odporným deviantom iba narušeným jedincom a postup na mieste činu ma fascinoval. To nebolo žiadne CSI ani NCIS s postavami, ktoré chrlia encyklopedické vedomosti z najrôznejších oblastí. Gillian Anderson poľahky presvedčila aj neveriacich, že zvládne nielen úlohu Scullyovej, ale aj superintendantky. Celkovo má seriál väčšiu cenu ako štyri hodinky odpieraného spánku. Najväčšie prekvapenie ma však čakalo pri druhej a tretej sérii, ktoré som už sledoval plánovito a v ktorých tvorcovia dokázali udržať nastavenú latku, i keď osobitne v tretej sérii, k tomu využili výrazne zmenený postup. (26.07.2014)

První série bylo takové zahřívací kolo, které mě celkem dost bavilo. Druhá mě bavila moc. Hlavně proto, že v tomto seriálu jsou lidé, nikoliv nadpřirozené bytosti bez základních lidských potřeb, lidé se svými chybami, touhami i dokonalostmi. Nakonec i ten chladnokrevný zabiják je milující táta, což zde překvapivě nevyznívá jako klišé. Bravurní herecké výkony jsou velkými pomocníky při budování podmanivé atmosféry. (22.02.2015)