Veliké bourání (1918) (E01)

První epizodu jsem si pustil jako doplněk k nedávno viděným Hovorům s TGM a přestože není nijak oslnivě skvělá, nalákala mě k dalším dílům. Někdo vidí její vrchol v Masarykově dialogu s Lloydem Georgem, ovšem mě mnohem více zaujala slovní výměna s Českým místodržitelem Thunem. Tam padly nejdůležitější myšlenky, včetně té, že na pokračování Rakouska-Uherska neměli zájem už ani sami Rakušané. Zbytek je jen variace na to samé téma. Takže silný argument pro realistického a vizionářského britského premiéra měl znít, že Británie bude buď vyjednávat s deseti novými malými státy spolupracujícími proti Berlínu, nebo naopak s posíleným Německem ovládajícím vše mezi Rýnem, Dunajem a Dněprem. Vynikající Huba a Donutil, velice slušný Igor Bareš. (31.10.2018)

Kosatík si zde vybral jen určité střípky z daného období, ale ty rozvinul zajímavě a umožnil lépe nahlédnout pod pokličku Masarykova uvažování. Z rozhovorů s Lloydem Georgem je v podtextu naznačeno, že Československo byl do jisté míry umělý útvar, což Masaryk mlčky jakoby připouštěl. O to zajímavější je uvědomit si, jak heroický zápas o vznik první republiky musel svést a že bez něj by se to podařilo jen stěží. Masaryk byl osobnost evropského i světového formátu, jakou jsme od té doby už nikdy v politice neměli a nejspíš už ani mít nebudeme. Tím nemyslím světoznámost - tu si vysloužili shodou nejrůznějších okolností v osmašedesátém Dubček a v devětaosmdesátem i Havel. Ovšem skutečná státnická prozíravost a moudrost už jim oběma víc či míň chyběla. Zřejmě je nevedla ona ruka Prozřetelnosti, jak to naznačil v tomto díle ústy Masaryka několikrát i Kosatík. Možná je opravdu něco mezi nebem a zemí a Prozřetelnost s podobnými osobnostmi v historii  prozřetelně nijak neplýtvá. (12.03.2023)

Škoda že celý díl nemá takový spád jako dialog TGM s DLG. Zbytek jsou spíš papírem šustící deklamace, do nichž se autoři snažili nacpat co nejvíc informací - ale takhle se dobré scénáře nepíšou. Silnou stránkou je obsazení, Huba je až uhrančivý (a aspoň nějaký Slovák na scéně, když brat MRŠ nestál ani za zmínku). (04.07.2021)

Už v prvním díle si určitě povšimnete specifického Sedláčkova režisérského stylizování - Mluvící hlavy. Pro někoho úmorně dlouhé scény a dialogy, plné filozofických obratů a životních pravd. Kosatík však ukazuje, že i v tomto množství dialogů dokáže zkušeně manévrovat, a krom učebnicě dějepisu dostáváte i spoustu výborných dialogových výměn (Donutil - Huba a spousta pravd o mnohonárodnostních státech; Příjezd Masaryka do domoviny; Huba - Navrátil a prozření o skutečném nebezpečí zevnitř). Martin Huba tu předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů, a jeho stylizace do Masaryka je výborné i díky precizní práci maskérů. Pochopitelně, nelze být nekritický, výprava není asi taková, jakou by si to zasloužilo, a to, že všichni napříč světem mluví jedním jazykem, je takové filmařské klišé. (15.01.2023)

Rozjezd Českého století nemohl samozřejmě začít jinde než u tatíčka našeho státu, Pana prezidenta. Sledujeme jej od roku 1914 po vznik ČSR. Zpočátku je to spíše pomalé a divák čeká, až se děj trochu rozjede, ale od poloviny filmu už to přeci jen je lepší. Trochu zrychlit a zkrátit by neškodilo, i přes výborně zahranou osobnost není občas co hrát. Ale to tvůrcům rád prominu, protože se jim podařilo krátký úsek Masarykova života krásně podat. PS: díl v některých chvílích zajímavě naznačuje otázku náboženství v českých zemích. Zatímco většina protestantů musela v 16. století násilně přijmout katolické vyznání nebo odejít, po vzniku ČSR Masaryk prosazoval návrat k protestantským kořenům. A jak mu jeho anglický oponent (hrál ho skvěle Donutil) předpověděl, mohlo by se také stát, že Češi úplně ztratí svou víru - a to se ve své podstatě také stalo. V tomto směru to tatíček Masaryk opravdu nedal. (30.12.2016)