Lola beží o život

Německé filmy většinou nebývají můj šálek kávy. Výjimka však potvrzuje pravidlo. A v mém případě jsou to filmy Toma Tykwera a Lola rennt obzvlášť. Paradoxně se jedná dokonce o jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. Viděla jsem ho nejméně 5x a pokaždé mě ty tři osudové příběhy bavily stejně jako poprvé. Vždy napjatě pozoruji každý krok červenovlasé Loly a přes všechny ty nezdary se těším na ten třetí zasloužený šťastný konec a závidím, protože bych sama občas v životě potřebovala více pokusů. :)) (06.02.2012)

Tykwer je filmový autista, který si dělá co ho zrovna napadne a jakoby mimochodem to navíc dělá geniálně. Jak nejsem zrovna odborník na cizí slova, tak Lola běží o život by mohlo být z fleku synonymem pro výraz neortodoxní. Jen doufám, Tomáši, že víš něco víc než my ostatní a že je nakonec vážně ze všeho nejlepší nikoho neokrást a nezabít...? No a ještě něco k běhání: je to nádherný sport, pokud ho tedy dělají krásné zrzavé holky a pokud já se na to můžu jenom koukat. (Challenge Tour 2015, film č.2) (06.04.2015)

Na tomhle slavném německém filmu mě asi nejvíc zaujala hra s hodně dynamickou střihovou skladbou či též nápaditá vzájemná souhra mezi vizuálem a hudbou. Jinak jako taková hra mi připadá prakticky celý film. Hra především na efekt, hra s různými možnými verzemi příběhu jakoby v hlavě hrdinky nebo paralelních vesmírech. Hra, která snad na ničem dalším nestojí a osobně mě nepřekvapila ani nápadem tří alternativních verzí příběhu, což jsem už viděl silněji provedené ve výrazně starší polské Náhodě. Hra, která s hlavní postavou mohla i tady doběhnout až k zajímavým myšlenkám či podnětům, ale raději poté, co doběhne na třetí pokus k poněkud neuvěřitelnému happy endu, se definitivně zastaví jako ta kulička v ruletě. A co dál s tím... Tak si říkám, jak by pokračoval Manniho život vzhledem k jeho práci uprostřed hodně pochybných kšeftů, i v případě, žeby jednou díky úsilí, dobrým nohám a štěstí ze strany své milující Loly vyvázl? Nemůžu říct, že by mě to jako celek nadchlo, nicméně sledovat nejen zmíněnou audiovizuální stárnku, ale také vyústění jednotlivých verzí bylo zajímavé... méně již pasáže např. z poloviny druhé verze, kde se mnohé scény v rámci kratké stopáže až repetitivně opakují. Za mě filmařsky osobitá jednohubka bez silnějšího zážitku. [65%] (20.12.2022)

Po konci přijde začátek..... Příběh 1.: Bonnie a Clyde, aneb každej má někdy špatnej den. Příběh 2.: Už je to kapku nuda, která vyvrcholí ve finále. Jestli to stihne nebo ne, mě netrápí. Příběh 3.: Mám to vypnout nebo ne? Stále se opakující – byť pozměněný děj, aneb teď na téma ,,zázraky se dějí“. Nesedlo mi to. Čekal jsem nervydrásající souboj o čas a život. Nebo jsem to nepochopil? A Lola? Od pasu nahoru dobrý. Ale směrem dolů....nevěřím (že to uběhla). PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (11.01.2010)

Tykwerova požitkářská jízda mládím napumpovanou stylistikou, která své tempo a energii dává divákovi pocítit náležitě bezprostředně (zrychlený tep, touha vyběhnout na ulici a nezastavit se, dokud člověku nezrudnou vlasy). Pokud ne jeden z nejzásadnějších snímků německé filmové školy, tak přinejmenším ten nejprogresivnější a nejintenzivnější. (18.09.2008)