Je láska láska?

Dobre vystavene komedialne ladene drama ze svedske hipisacke komunity v hezkem retro stylu. Skoda, ze Svedi to s tou laskou a volnomyslenkarskym zpusobem zivota prehnali..., ale o tom tento film neni. Rada zajimavych postav, nekolik vtipnych scen, dobry soundtrack a pozitivni vyzneni celeho filmu slibuje prijemny zazitek. Z hercu jsou nejlepsi decka a Nyqvist. (13.02.2018)

Ve výsledku docela fajn, ale nic, co by mě nějakým způsobem zaujalo. Docela se mi zamlouvala myšlenka sledovat počínání plejády opravdu rozdílných postav, které musí žít nahromaděny v jednom domě. Už od začátku je znát, že film vsází na trochu specifický a (minimálně pro mě) trošku nezvyklý styl humoru, který svou přemrštěností někdy funguje, avšak v některých scénách vyznívá trochu rozpačitě. Filmu ani dle mého nepomáhají trošku násilně zakomponované komentáře vůči politice, emancipaci, sexualitě apod. Nejedná se zrovna o něco, co bych v komediích vyhledával – 3* (6/10). (19.11.2014)

„Bylo to tak dobrý, měla sem orgasmus! Měla sem svůj první orgasmus za celej život.“ - „Ale, ale...“ - „Jo, já vim, že sem řekla, že to bylo tenkrát, ale to byl...nemyslím si, že tenkrát to byl skutečnej orgasmus. Tohle bylo něco úplně jinýho. Byla to potopa, bylo to něco úplně fantastickýho! Mrzí tě to?“ Což si chce muž od své ženy vyslechnout, zvlášť, pokud předtím přes zeď slyšel, jak silné vyvrcholení s tím druhým chlapem měla…Groteskní, absurdní, úsměvná, i když místy i hořká podívaná. Utopistický život socialistické komunity vystupující proti elitám, měšťáctví je založený na sdílení a svobodě. Což platí i pro „volné“ vztahy, které dokážou být ale i dost komplikované, protože přece nikdo nechce zůstat sám…Díky filmu vím, co znamená si jít „trochu zatesařit“, pochopil jsem, že Pipi Dlouhá punčocha byla obyčejná materialistická kapitalistka, lidé jsou vločkami v kaši, hraní si na Pinocheta je nevinná dětská hra, a Děti z Bullerbynu se dají aplikovat i mimo knižní svět. Závěrečná pasáž je sice naivní, ale příjemně pozitivní, a já filmu ty slušné 4* rád dám. (02.04.2023)

Společnost několika (velmi rozdílných!) lidí žijících ve společné domácnosti na okraji Stockholmu někdy v sedmdesátých letech minulého století. To je faktografický popis, a vlastně co více říct? Chcete-li vidět komunistu, homosexuály, malé děti, lidi zlomené vztahem, hippíky a já nevím koho všechno ještě v jednom domě žít Společně, pusťte si tento film. (10.10.2010)

Nikdy jsem se nepovažovala za stoupence stylu hippies a komunistická ideologie minula mou duši stejným obloukem jako tu židovskou nacismus, takže jsem se zpočátku poměrně silně zděsila, cože to sleduju, a za jedinou alespoň trochu normální postavu jsem považovala vedlejší roli opilce v podání Michaela Nyqvista. Naštěstí to kdesi v polovině začalo mít konečně spád, vznikaly jisté nové vztahy mezi postavami a Tillsammans se v mém podvědomí konečně vymanilo ze škatulky filmu, kde na sebe všichni jen řvou a prosazují své radikální, feministické či dělnické názory. To všechno by však doposud bylo s ohledem na první půlku pouze na průměrné hodnocení, kdyby nepřišel úžasný fotbalový konec, který dokázal příjemně spojit všechny postavy a který by ve mně ve slabším okamžiku života jistě nějaké hippies sklony probudil. Za představitele dětských rolí, kteří působí velmi přirozeně, krásný optimismus a prostě dokonalého (a pro mě stále zajímavějšího) Michaela Nyqvista to tedy nakonec vyjde na lehký nadprůměr. (18.08.2010)