Nezabudnuteľné prázdniny

V mládí jsem býval introvertním podivínem, takže mi problémy Duncanova mládí připadaly nepříjemně povědomě. Ovšem jen do chvíle, než vstoupil do hry neskutečně pohodový odstraňovač zvratků pod tobogánem Owen se svou partou. Svět se najednou změnil v hrozně pozitivní místo a mně bylo najednou celkem jedno, že se tady odehrává rodinné drámo průměrného kalibru. Asi zauvažuju o tom, že si v práci nechám vyplatit zlatého padáka, opráším svou zkostnatělou američtinu a odletím si užívat vytírání hajzlíků v nějakém tom zaplivaném aquaparku. (01.03.2014)

10, 11 a 12 leté děti se u tohoto snímečku dozajista uslintají blahem. Slina možná ukápne i nějaké té třináctce. Pro nás ostatní už to až tak slinotvorná zábava jistě nebude. Přesto s filmem nemám vážnější problém. Až jsem překvapil sám sebe. Očekával jsem hodinku a půl trvající nadbíhačku dvou pubertálních dětí, což taky k vidění bylo, ale tak nějak decentně. Krom toho je ve filmu k snědku i velký kopec, nebudeme přehánět, pouze kopec legrace. Nebudeme si nic nalhávat a přiznáme si, že Sam Rockwell se svojí děsně cool postavičkou s vytříbeným slovníčkem se objevil právě včas, protože pět minut poté bylo odbito poledne. Pak se konečně začalo něco vysoce koukatelného dít a já se začal bavit, dokonce dobře bavit. Přestože už jsem byl mnohokrát svědkem toho amerického znegování nuly na jedničku, tak tady mi to přišlo takové méně nepříjemné. (07.02.2014)

Tento film mi vzťahom medzi uzavretým chlapcom a pohodovým chlapíkom, ktorý sa zoznámia behom prázdnin, strašne pripomína film Meatballs. Akurát Meatballs bola väčšia sranda a film šliapal po celý čas. Tu viazne prvá polovica v ktorej je chlapec až príliš uzavretý a prakticky vôbec sa neprejavuje. Čo ma miestami fakt strašne nudilo a sralo. V tejto časti sa film snaží vykresliť vzťahy v jeho rodine, čo sa mu darí, ale záchrana v podobe neskutočne cool Rockwella sa naplno rozparádi až v druhej polovici. Dovtedy si musíme vystačiť s neskutočne neznesiteľným Carellom ako chlapcovým otčimom, ktorý ho neuveriteľne sekýruje. Nie je to nejaký prvoplánový záporák. O to lepšie funguje a celý čas som mal chuť mu rozbiť hubu. Carell ale znova predviedol fantastický výkon, takže ho divák bude nenávidieť celou dušou. Najlepší je ale Rockwell, ktorý nonstop hláškuje a baví. Na chvíľu ma ale napadlo, že by som sa rád dozvedel niečo aj o jeho minulosti. Škoda, že nemal väčší priestor. Z ďalších hercov ešte zaujme Toni Collette ako chlapcova matka alebo mladučká nádherná AnnaSophia Robb. Takže film rozhodne stojí za zhliadnutie, ale keďže má film až príliš pomalý rozbeh, tak viac ako 3* si nezaslúži. Aj keď dojímavý záver ma trochu nahlodal aj na štvrtú, tak tentoraz ostanem nekompromisným drsniakom, hehe. 6/10. (21.11.2019)

Představte si, že je vám 14 let. Rodina je na cucky, protože mamka se s taťkou rozešla a ten už má někoho jiného s kým si buduje nový život. Táta je fajn a představa prázdnin s ním zní mnohem slibnějí než prázdniny u moře s máminým přítelem, kterej se sice snaží bejt milej, ale spíš vás sere a prudí... proč taky poslouchat rady a příkazy někoho jiného že jo? Jenže právě mámy přítel se rozhodne rodinu vzít k moři. Prý to všechny stmelí. Jenže u vás navíc hormonální erupce puberty sama o sobě způsobuje, že ve vašich očích jsou všichni dospělí idioti i jejich svět a jejich zábavy a tak je lepší volit izolaci, než se těch jejich akciček a tudíž vrcholů trapnosti účastnit... Ta izolace na vás začne být vidět nakonec natolik, že si o vás spoluvrstevnice budou myslet, že jste magor, budete jim pro smích a budou se vám vyhýbat... Jste tak sami, že už to snad ani víc nejde a nic na tom nemění krásné poklidné místo u moře v Massachusetts a slunečné léto. Až jednoho dne potkáte zajímavého chlapíka. Sám se tak trochu chová dětsky a snad díky tomu se umí naladit na vaši vnitřní mentální frekvenci. Dokonce vycítí, že je to frekvence nouzová s voláním o pomoc a on se rozhodne že pomůže.... --- Námět filmu se mi moc líbil. Scénář je zajímavý, bohužel jej tvůrci zbabrali takovým tím americkým pozitivizmem a řadou klišé (naštěstí až ke konci). Typické je to například u scény s tancem, kdy poté co Duncan zatrsá před diváky na kartonu, celý aquapark (chápej komparz týnejdžrů) tleská a raduje se... U takových scén mi chybí již jen američtí hasiči s vlajkou co zasahovali 11.9. u WTC, případně sám tleskající prezident USA. Těch míst tam bylo víc a dost mne to prudilo, protože to tvrdě rezonovalo s jinak celkem vážným námětem. Film je spíše drama než komedie, tu komediální část tam reprezentuje jen Allison Janney v roli trochu trhlé sousedky. Jak bych tedy ohodnotil tento film na stupnici od jedné do pěti? S přihlédnutím k té krásné letní atmosféře dávám celkem za 3. Tři kraby. * * * (14.01.2015)

Každý nesmělý kluk se jednou zmátoří a stane se z něj chlap. U někoho, třeba u mě, za to může konkrétní životní období, u někoho jedno místo, u někoho holka. A u Duncana za to mohli lidi, kteří v něm viděli víc než vlastní rodina. A když je jedním z těch lidí Sam Rockwell, opět dokazující, že jednou za pár let je schopen svojí přítomností rozbít jakýkoli film, je hotovo a z Way Way Back je najednou silná pocitovka. Ne snad dokonalá, protože dospělácké trable působí v teenagerovských očích nepatřičně a snad až krutě. Ale u příběhu z Water Wizz nejde o to, co se děje, ale jak se to děje. A tím si mě Naxon s Rashem získali na celé čáře. Napsat totiž scénář a poté, co plánovaní režiséři nemohou zaskočit, si ho i sami takhle jistě natočit jako režijní debut, je totiž frajeřina. Nezdá se mi to tak dávno, co jsem se na filmy o sotva rozpoznatelném vnitřním dospívání díval kvůli tomu, abych v nich našel odpovědi. Dnes na ně koukám a mám chuť hlavním hrdinům poradit, jak na to a říct jim, že jednou bude líp. Naštěstí to nejde a každý na to (snad) přijde sám. (17.07.2015)