Najvyššia ponuka

Za posledních 5 let jsem neviděl film, který by mě tak dojebal. Po jeho konci jsem čuměl do stropu a protože byla tma, nic jsem neviděl. Ale připadal jsem si jako moc hustej týpek, kterej prostě přemýšlí nad filmem. A začaly mi téct slzy. Ano, jsem nadsamec, který umí i brečet. Bod já. __ Nejvyšší nabídka je jako set z porcelánu, ze kterého by se nebála pít i královna. A on se nějak dostane k vám domů. Na začátku je vám fuk, říkáte si proč bych z něčeho takovýho měl jíst nebo pít. Já tady mám svý plastový kelímky a to mi stačí. No a časem ten set začnete používat. A jednou ho rozbijete. Omylem. A ucítíte bolest. Ztrátu. A prostě vás to sebere. Nevíte proč. Říkáte si, že je to jenom posranej porcelán, ale cítíte takové prázdno, že už to nikdy nebude jako předtím. A něco podobného jsem cítil na konci filmu. (06.01.2019)

Veľmi príjemná, štylizovaná dráma prekypujúca skvostnou talianskou atmosférou, ktorej hlavnými motívmi sú láska, krása a nefalšovanosť v umení a vzťahoch mužov k ženám. V prvej hodine sa z nej nedá vycítiť hlavná dejová linka, všetko je len jemne naznačené, ako ladné krivky dám na portrétoch talianskych renesančných umelcov, no postupne sa príbeh prehlbuje až k nezameniteľnému, pôsobivému a pomerne deprimujúcemu záveru. Geoffrey Rush v hlavnej roli starnúceho popredného znalca je skvelý, a Sylvia Hoeks je pre mňa objav roka. Dosť mi však vadila tá zjavná snaha o dokonalé zapadnutie celku bez poznateľných rýh a medzier, vďaka čomu pôsobí miestami Tornatoreho réžia až príliš vyumelkovane. I tak jeden z najzaujímavejších filmov roka. UPDATE: Po druhom zhliadnutí: Mise-en-scène, mise-en-scène, mise-en-scène. Dodatočná virtuozita doložená rozplývaním sa nad scénou, kamerou a kompozíciou. Réžia na druhý pokus znateľne citlivejšia a opatrnejšie narábajúca s každým jedným elementom, Oldman a.k.a. Rush ešte silnejší a uveriteľnejší. Film, ktorý zreje ako víno. Nutnosť zhliadnuť opakovane, podobný osud stihne aj Veľkú nádheru - a to na plátne. 95% (31.12.2013)

Že je Nejvyšší nabídka jenom film asi nepochopil jeden nebožák, jehož lupen jsem našel na konci projekce v uličce. Suma 179 korun totiž nasvědčovala tomu, že na pokladnách Anděla ten den zřejmě probíhala aukce s názvem "Vydraž si svůj film." Platit za kino takové prachy, musel bych svůj profil po týdnu přesunout na web o štrikování, protože tohle by zabilo lásku i posedlost. Nicméně one man show Geoffreyho Rushe si ocenění zaslouží, v mém případě krásnými čtyřmi hvězdami. Kdyby měla kvalita ruce a nohy, smotala by po filmu plátno a odešla z kina se mnou, protože takhle po všech stránkách fortelnou práci jsem dlouho neviděl. (12.10.2013)

První půlka je velká paráda (užijte si to rámování, kamera je blaho), u které si i ostřílení žánroví matadoři musí říct, že patetická a kašírovaná romantika obalená vysokým uměním má ještě své místo na slunci, natož pak v našich srdíčkách. Pak se to nějak zvrhne, začnou nabíhat myšlenky o přepáleném středostavovském vztahu a červené knihovně a člověk si říká, že je to celé jenom velký žánrový podvod, který prostě nemůže být takhle jednoduchý a čitelný. A na závěr se to zlomí. Jenže bez emocí, protože jste si tohle ukončení už dávno předtím vysnili, aby vám z té přepálenosti nebylo trapno. (20.08.2013)

Tornatore vypráví. Každý prvek v tomto příběhu do sebe zapadá s hodinářskou přesností, aby výsledný celek mohl promlouvat k divákovi bez nejmenšího nesouladu. Nic víc, nic míň. A Oldmanova 13. komnata, až po strop obsáhlá portréty (jen pro jednoho člověka jich je opravdu škoda) je už jen tečkou k dokonalosti. Nemohla jsem si to užít víc. (29.11.2021)