Najvyššia ponuka

Krása utajených obrazů visících na stěnách, zvyšující se napětí účastníků aukcí umění úměrné tomu, jak stoupá cena jejich vyhlédnutých pokladů k obohacení sbírek, tajemství artefaktů starých mechanismů a především tajemství, která lidé skrývají za přísně střeženou maskou svých tváří a pečlivě kontrolovaných emocí, za fasádou svého postavení a sociálních vztahů. Tornatore si hraje se svým hrdinou i se svými diváky. Odhalil jsem sice zhruba už v polovině, kam ta hra směřuje, kupodivu jsem ale nemusel nic ubrat na mimořádně vysokém výsledném dojmu. Nejvyšší nabídku stojí za to sledovat už kvůli špičkovému řemeslu, Tornatoreho perfekcionalismu, fascinujícímu výkonu hereckého veterána Geoffreye Rushe, atmosféře zanedbaného šlechtického paláce i kvůli procesu objevování toho, co se skrývá pod nánosem prachu, starých barev i slov. Nejvyšší nabídka je vlastně příběh o (sebe)lásce, pozdním prozření a pozdní lítosti. A v neposlední řadě i o naději, protože ta, jak známo, umírá poslední. Měl jsem možnost v jednom dni sledovat Vlka z Wall Street a tenhle snímek, přičemž pomalý Tornatore po emoční stránce nad Scorsesem zvítězil. Celkový dojem: 90 %. Hned bych se rozjel do Prahy přesvědčit se, jestli tam Virgil ještě čeká... (21.02.2014)

Po tomto filmu jsem šel cíleně a to hlavně díky Geoffrey Rushovi. Po Zlodějce knih kde byl skutečně famózní jsem se zaměřil tedy na tento film. A opět to byla trefa do černého. On opravdu umí. Jelikož jsem se v době studií také velmi blízce ochomýtal kolem památek, restaurování a starožitností, byl mi film ihned velmi blízký... Snad jen ty počáteční vyvolávací ceny na aukci pana Oldmana byly mimo můj obzor :-). Vyvolávací cena 6 000 000 Liber - to je tedy masakr... Ve chvíli, kdy se děj pomalu ale jistě přesouvá z aukčních síní do starého sídla jsem ani nedutal... Jenže pak se film začne ze skvělého, originálního a neočekávaného rozjezdu trochu zpomalovat. Divák ví, že se něco zásadního stane, ale je k tomu jen pomalu posouván. Závěr se zase velmi dobře rozjede a konec je skvělý. Velmi potěšila účast Prahy na tomto projektu. Vidět Rushe kráčet mně velice dobře známou Kozí ulicí (na rohu jsme měli školní jídelnu .-) k hospodě U Milosrdných zkrátka zahřálo na srdci a Praze film udělal skvělé jméno, neboť v něm byla po právu vychválena jako krásné místo. Třešničkou na vrch byla Morriconeho hudba. Opět jsem si uvědomil jak musí Hollywood štvát, že jej tenkrát v prvopočátcích odmítli :-). Tornatore opět zamachroval a být to o 30 min kratší, šel bych na plný počet hvězd. Navíc a to je asi čistě subjektivní mi Sylvia Hoeks nepřišla dvakrát krásná, spíš mi připomínala feťačku. Neříkám, že byla ošklivá, ale pro takovouto zásadní roli asi měla být zvolena kočička o pár levelů krásnější a zároveň křehčí. Dávám 4 ozubená zrezivělá kolečka. * * * * (12.08.2015)

Mám takové filmy rád. Líbí se mi, když si film se mnou hraje a ještě více ocením příběh, který mě dokáže sejmout. To, co tady zdejší uživatelé v komentářích na tomto filmu zkritizovali, já tady snad musím ještě víc vychválit. Režisér natočil nádherný, mysteriozní příběh, který je skvělý už v samotném nápadu. Geoffrey Rush tady předvádí skvělé herectví, režisér Tornatore pro změnu perfektní filmařinu a Ennio Morricone nakonec vše zabaluje do skvělé muziky. Skoro to vypadá, jako kdyby se tenhle film prostě nemohl zkazit, protože na něm pracovali špičky v oboru. Pokud to tak opravdu vypadá, o to větší radost mi dělá, že film se natáčel právě v Praze. Ten závěr v matičce je totiž tak kouzelný, jak film jenom může být. Nádherný, až fantastický zážitek, u kterého mi po shlédnutí bylo hodně zvláštně. (04.01.2014)

První polovina byla skvělá, líbil se mi především způsob pojetí a budována atmosféra. Natočené je to s takovou vznešeností, po celou dobu mi stále připadalo, že se dívám na klasické dobové drama, a když zazněla slova jako mobil, nebo počítač, jakoby tam ani nepatřila a úplně to se mnou trhlo. Na druhé polovině filmu už mi ale něco stále nesedělo a dlouho jsem nedokázala pojmenovat co. Nevěřila jsem vztahu ústřední dvojice, možná i proto, že celý závěr mi byl jasný tak hodinu před koncem a za vinu to dávám Tornaterovi, který na to nešikovně poukázal velmi brzy. Celá druhá hodina se tak u mě změnila jen v čekání na to, co mi bylo už jasné a tak to na mě nemohlo mít ani jakýkoliv emocionální dopad. Chvíli jsem dokonce uvažovala ještě o hvězdě méně, ale ve výsledku jde o velmi dobrý film, ve kterém jde toho spoustu najít a první půlka na mě určitě dokázala zapůsobit. (22.09.2013)

U tak nezvykle smutného mainstreamově točeného filmu bych rozhodně nepoužíval označení "crowd pleaser", neboť se tu zřetelně jde proti radostné katarzi, která je tu skoro automaticky očekávaná. Snímek si pohrává s midcultovými prvky, protože pojednává o světě vysokého umění a rozehrává love story dvou pokřivených duší, které se díky sdíleným citům "naučí žít" (a stanou se "normalizovanými", podobně jako v jiném Rushově filmu, Králově řeči), ale to všechno se podvrací v nečekaně deziluzivním závěru. Je to vlastně příběh naivní nezkušené zamilovanosti, z níž se ovšem hrdina nepoučí, ale zabředá do ní ještě hlouběji. Jak jsem naznačoval v úvodu, smutnější film jsem dlouho neviděl. (21.02.2013)