Najvyššia ponuka

Tornatore je režisér zakletý v čase a prostoru, točí celý život jako sedmdesátník a ty nostalgické přeslazené obrazy umějí být otravné. Jenže na druhou stranu je v nich i cosi vtíravě účinného, za což je nedokážu odsuzovat. Platí to i pro Nejvyšší nabídku, které se mi chce vytknout hned několik věcí, ale nakonec dám prostě slabší čtyři hvězdy a uznám, že se a to koukalo dobře. (06.09.2013)

Krása utajených obrazů visících na stěnách, zvyšující se napětí účastníků aukcí umění úměrné tomu, jak stoupá cena jejich vyhlédnutých pokladů k obohacení sbírek, tajemství artefaktů starých mechanismů a především tajemství, která lidé skrývají za přísně střeženou maskou svých tváří a pečlivě kontrolovaných emocí, za fasádou svého postavení a sociálních vztahů. Tornatore si hraje se svým hrdinou i se svými diváky. Odhalil jsem sice zhruba už v polovině, kam ta hra směřuje, kupodivu jsem ale nemusel nic ubrat na mimořádně vysokém výsledném dojmu. Nejvyšší nabídku stojí za to sledovat už kvůli špičkovému řemeslu, Tornatoreho perfekcionalismu, fascinujícímu výkonu hereckého veterána Geoffreye Rushe, atmosféře zanedbaného šlechtického paláce i kvůli procesu objevování toho, co se skrývá pod nánosem prachu, starých barev i slov. Nejvyšší nabídka je vlastně příběh o (sebe)lásce, pozdním prozření a pozdní lítosti. A v neposlední řadě i o naději, protože ta, jak známo, umírá poslední. Měl jsem možnost v jednom dni sledovat Vlka z Wall Street a tenhle snímek, přičemž pomalý Tornatore po emoční stránce nad Scorsesem zvítězil. Celkový dojem: 90 %. Hned bych se rozjel do Prahy přesvědčit se, jestli tam Virgil ještě čeká... (21.02.2014)

Fenomenální filmový fake. Vůbec nejde o finále a konstrukci scénáře, jehož pointa je odhadnutelná od poloviny. Soustřeďte se na úchvatnou kameru, životní teze a pravdy, herecký výkon Rushe a čisté emoce. Film o zamilovanosti se všemi svými klady a zápory které má, záleží jen, zda to vyjde, či nikoliv. A zároveň poukazuje na fakt, že nemusí být nic tak, jak to zprvu vypadá. Naprosto komplexní. Masterpiece. (14.04.2014)

Co může být v lásce horšího, než když vaše nabídka, ač se to na první pohled nezdá, není nejvyšší.. Malíř Tornatore a řezbář rámu Zamarion stvořili dílo formou vskutku umělecké, ale o co více bylo milostné vzplanutí neposkvrněného znalce nepřirozené, o to méně byl konečný citový kolaps bolestnější. Virgil Oldman měl pravdu. Co je krásné, nemusí být autentické.. První film, který jsem viděl s G.Rushem a on v něm byl jen dobrý. (12.11.2014)

Nerozeznám pravého Renoira od díla netalentovaného opilce Karla, ale zato vím, že chce-li starcova vrásčitá ruka v sametové rukavičce klouzat po mladém, bledém, vyplašeném ... ženě, tak je jasné, že to bude něco stát. Jasné je to tedy každé živoucí osobě kromě Virgila, který si své panictví pošetřil do důchodu a na další životní pouti se nechá vést svými splašenými hormony. Mne to tedy mezi všemi těmi podvůdky dost bavilo a kdyby základní zápletka nebyla tak naivně průhledná, tak bych nad pražským orlojem klidně nechal rozzářit všech pět dostupných hvězd. (28.03.2014)