Martin a Venuša

Hele, a nějaká komedie, kde by chlap (vlastně všichni chlapi) nebyl za permanentního blba, by se nenašel? Je vidět, že scénář psaly dvě holky, ale pojetím to nepřesahuje sloupky v Betynce. Ze svého okolí znám spoustu chlapů, co se vydrží o děti postarat, jeden je dokonce podruhé na mateřské, neb jeho manželka je workoholička - o tom jsem třeba film ještě neviděl. Celé je to jeden velký stereotyp, všechny baby se těší, jak to děti tatínkovi nadají, a v závěru se všichni slzopudně zase setkají. Přes jednoduchost scénáře (a docela slušných pár režisérských a kameramanských špílců) je však příběh podáván divákovi divně - třeba ty kecy bratr - sestra malíře, jako byli příbuzní, nebo ne? Chvílemi to vypadá, že ano, ale logicky by se asi nemohli vzít. Nebo postřehl někdo, jakou práci Taclík má dělat a proč má jet imrvére do Ruska? Pár povšechných postřehů ze života dětmi zaměstnaných matek zde je, ale nijak do hloubky to nejde, veselé to pro znalé taky moc není, a děti lezou neskutečně na nervy. Když to srovnám s filmem S tebou mne baví svět, kde se chlapi o ta děcka postarat dokázali a chovali se uvěřitelně, tohle je prostě klišé na klišé a ze světa nereálného, podivného, uječeného a hloupého, skrz naskrz povrchního. (02.11.2015)

Seznámili se náhodou, zamilovali se okamžitě, děti přišly záhy. Jak plynul čas, a na předním skle milovaného mercedesu se přelepovaly dálniční známky, vztah uvadal. Teď mají Martin a Vendula dvě dcery předškolního věku a jednoho mrňouse. Konflikt cítíme pouze v tom, že on jí u televize bez talíře a před spaním si nechce povídat. Ona byla kdysi nadějnou malířkou, teď však nemá čas na nic. Uvízla v péči o děti, malířské ambice zahodila do kouta, svůj život vnímá nevyužitým. Vše navíc eskaluje nabídkou, že by Martin i s rodinou odjel za lepším výdělkem do Ruska. Co kdyby ale v době „před výbuchem“ děti nějakou dobu hlídal jenom on? Stačí pár vypitých panáků a dohoda je ujednaná. A naprosto jalová zápletka jakbysmet. Pohled na trable moderních mezilidských vztahů je to ryze povrchní. Tvůrci se zaměřují na publikum, které má rozesmát, když se tatík na pár minut stane balerínou, případně zažívá ony rozjuchané chvíle se zlobivými dětmi. Má popíchnout také divačky, kterým ujíždí vlak, a přesto mají šanci ještě naskočit do posledního vagonu, byť v něm sedí nadutý majitel galerie s tváří Jana Budaře. Postavy ovšem nikam nesměřují, dělají prazvláštní kroky, překonávání vztahových překážek svěže rozhodně nevypadá, divák se s ním pramálo ztotožní, hlavně pak ten, který už nějakou tu rodinu má. Cesta k tomu, že se dva začnou znovu respektovat, je skutečně mdlá. Přitom úvodních dvacet minut tomu prakticky vůbec nenasvědčovalo. Jenže pak se půvabná Kristýna Boková vrhá do podivných dobrodružství a Marek Taclík se jen omezuje na kroucení očima, co zase ty děti vyvedly. Bitva pohlaví se nekoná, cynická komedie o tom, jak je dnes obtížné udržet si fungující domácnost, také ne. Ve finále navíc tvůrci honí hned několik podzápletek a divák si oddychne, že závěr nakonec přeci jenom přijde. Dvě až tři hvězdy, ať jsem fér. A teď si pojďme zkrotit nějakého toho krokodýla. (09.10.2013)

Ne zrovna potřebnej důkaz, že komedie tohohle střihu (taťka sám na děcka, pokud možno co nejnesnesitelnější) měla naposled co nabídnout někdy v 90. letech minulýho století; jestli vůbec. A cokoliv, co je tady jakože navíc, paradoxně znamená ještě horší průser ... ba co víc, typicky českej průser. Sem tam "troškovskej" vtípek, sem tam nepřehlídnutelná reklama (z komba RegioJet + Student Agency jsem normálně chcal), sem tam - respektive pořád - jedna zoufale nechytlavá ústřední písnička (nebo dvě? fakt nevim, mně to znělo furt stejně) a vysloveně trapná romantická linka s ještě trapnější odbočkou k nevěře-nenevěře (viz Payushka). (11.09.2013)

,,JÁ, MARTIN VRÁŽIL, TVRDÍM, ŽE SE POSTARÁM O SVÉ DĚTI, PO DOBU JEDNOHO MĚSÍCE.…“ /// Rodinnej film pro dospěláky, ve kterým má mamka už po krk parchantů (i taťky), a tak se vsaděj, že taťka výměnu rolí neustojí. (furt lepší, než aby se k tomu postavila jako Romča) Taťka pak jede na plnej úvazek, parchanti zloběj, vlastně ne, chovaj se tím svým přirozeným způsobem a von je z toho … šak víte. Může to bejt i vtipný, ale přeci jen tyhle kousky má Poledňáková zmáklý líp. Přesto jsou tady věci, který pobavěj a jako vůbec největší plus vidím v sympatickým obsazení. Když už se mi zdá, že to všechno bere správnej směr, přichází syndrom vyhořelý matky, příběh se zase posouvá jinam a dojíždí do zdárnýho konce spíš setrvačností. Von tady vůbec tak nějak podivně funguje systém uvěřitelnosti. Ale co, rodinka je to sympatická a v českým filmu už bylo i hůř. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem schopná vydržet měsíc bez (svejch) třech malejch děcek. 2.) Individualitu dítěte buduju přes psí kostým. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (15.09.2013)

Moulu Martina přikurtovat k baletní tyči, vyhaslou Venuši uspokojit na podlaze foyer Budařovy galerie a mě vystřelit na Pluto.. Počin omletý jak kameny na dně Colorada v Grand Canyonu, jenž směle házím do omšelého pytle s visačkou Marie Poledňáková, tzn. rozjívené dětičky, neschopní tatínci a frustrované maminky a mám vtíravý pocit, že jen u podobné sorty diváků může tato scenáristická topornost zabodovat.. (22.04.2014)