Hobit: Bitka piatich armád

Já to věděl! Před projekcí jsem sice zaznamenal spoustu buď přímo mírně negativních či minimálně velmi vlažných přijetí (a to i mezi mými Oblíbenými), ale já stejně čekal, že u mě to bude přesně naopak. A taky tomu tak po zhlédnutí skutečně je! Peter je prostě moje krevní skupina a jeho režisérský styl a um mě stále dokážou dostat. Samozřejmě, že se dá do filmu rýpat, nejvíce asi kvůli dojemným a patetickým promluvám, které ke konci gradovaly (a bylo jich zde z celé trilogie pochopitelně nejvíce), nicméně v tomto zcela konkrétním světě hrdinů (a de facto pohádce, navíc při loučení se s některými postavami) tak nějak mají své (ospravedlnitelné) místo. Zároveň je třetí díl dokonalou definicí toho, čemu se říká „epické fantasy“. Byl jsem (znovu) svědkem skvělého filmové zážitku, a proto stejně jako předchozí 2 díly hodnotím plným počtem. (14.03.2015)

Bitva pěti armád je mohutná, než se k ní děj ale dopotácí, stihne divák sežvýkat středně velké balení popcornu (doporučuji vřele, žehlit nebo plést v kině nemůžete a bez doprovodné činnosti se první hodinu budete nudit, a to i pokud jste muž a tudíž zvládáte jen jednu činnost naráz). V první hodině je 'drak mrkef' a přilétnou havrani. Pateticky tam toká Zelený lísteček 'když ona, tak i já', což předvede ještě tolikrát, že to otravuje. Pavéza ukáže, co se stane, když se trpaslík dostane ke zlatu, Pratchett to v Zeměploše dokonale dotáhl k absolutnu popěvkem zlato, zlato, zlato, zlato, zlato. Kde že se to zasekl Gandalf a jak dostat ježka z klece ven? Ještě že je tu svaz elfích turistů, který vede Galadriel se svým vysoce loajálnim zetěm z Roklinky. Když se holka naštvala, říkala jsem jí v duchu: "Zklidni se, Samaro!" Jenže tady tím kruhem jsou jen prsteny moci. Kdo je z kouzelníků ten, na kterém toho ve finále visí nejvíc? Podle očekávání ten, který pochopil, které zvíře vyniká magickými schopnostmi. Drak, jednorožec ani pták Noh to nejsou, tím zvířetem je totiž králík. (Jaká je přirozená reakce vnímavé lidské bytosti, když vidí králíka? "Ten je kouzelnej!" vidíte, ví to každý.) Elfové by byli skvělí spartakiádní cvičenci, to, co předvedli, by museli secvičovat nejmíň dvě sezóny. Museli by, pokud uvěříte na elfy, což vám nějak nebude lze. Abych nebyla na elfy jen zlá (ale tak nějak mě iritovali, že bych je nejradši vyvraždila do posledního), jízda na sobovi je královská. Kdyby místo toho nádherného zvířete v boji zemřela Tauriel, byla bych spokojenějším a určitě i méně ubrečeným divákem. Na téma smrt si jistě nějaký zdatný angličtinář pohraje se slovy kill Kili a vytvoří ostrovtipnou slovní hříčku. Velmi mi v té bitvě chyběla krev, nejsem krvelačná, ale takhle ta smrt v dramatickém hávu vypadá jak boj několika oddílů slaměných panáků. Ať se propadnu do Západního Německa, jestli tomuhle věřím. Tam se tedy snažil propadnout hlavně Legolas. Zatímco hrdinní hrdinové bojují, nehrdinný, o to však reálně statečnější, hobit v postavení Pierra Bezuchova u Borodina dumá, kam si stoupnout, aby nepřekážel. Pak zazní známé hudební motivy a následuje hromadný funus těch, kteří byli v ději zapamatovatelní jen proto, aby si pozůstalí ušetřili tesání náhrobků. V závěru děje Gandalf s Bilbem sedí na schodech a to, co předvedou, až děsivě připomene závěr mnohé epizody Sexu ve městě. Jistě se najde mnoho skalních fandů, kteří až do zfilmování Pána prstenů o Tolkienovi ani neslyšeli, za vrchol fantasy považovali O letadélku Káněti, zato nyní budou mít mnoho hypertrofovaných pochval i k tomuto příběhu ze Středozemě. Já se u posledního filmu z téhle ságy (zapřísahám Tě, Petere) společně s Alfridem ptám: "Myslel někdo na děti?" (14.12.2014)

Tak ráda bych poslednímu dílu z další velkolepé "Trilogy Saga" pana Jacksona udělila 4 hvězdičky, ale prostě nemůžu. Obsahově je na tom totiž Bitva pěti armád stejně kvalitně jako předchozí dva díly. Scénář také neztrácí nic ze svých kvalit. Vizuál je ohromující. A tím se dostávám k bodu úrazu. Vizuál je totiž ohromující až příliš. Všechny ty scény a bitvy, zejména příchod Saurona, jsou fenomenální, jenže... Divák už je natolik zhýčkán CGI, jemuž neujde téměř žádný blockbuster, že už mu to přijde jako standard, norma. A v tomto díle bylo všechno natolik vyumělkované, že už mi to všechno přišlo jako nějací CGI kýčovití zahradní trpaslíci. A Legolasův Face-Lifting je opravdu síla. V tomto filmu snad nebyly žádné skutečné záběry, žádná reálná, nádherná příroda Nového Zélandu. Kam se člověk podíval, tam se na něj zubilo CGI. Korunku tomu dosadil záběr z filmu, který v pohodě najdete na netu, na němž je armáda Elfů, kteří vypadají jako naklonovaní, všichni stejní. Vypadá to, že v tomto filmu si Peter Jackson nedal žádnou velkou práci s obrovským komparzem, jako tomu bylo kupříkladu při Bitvě u Helmova žlebu. Pán prstenů měl srdce, ale tento poslední díl mi připadá, jako by o něj Hobit přišel, jakoby ztratil svou osobnost. Je to vizuálně tak dokonalé, vyžehlené, digitálně upravené, všichni mají obličeje tak čisté a bez chybičky, jako panenky, že mi až chyběla nějaká ta lidskost, nebo jak to říct. Rozhodně neříkám, že mě poslední díl zklamal, jen se to všechno zbytečně topí a ztrácí dech pod nánosy triků. (04.10.2015)

Cesty vedou dál a dál pod mraky i hvězdami, ale ten, kdo cestoval, teď se domů vrátit smí. Pro někoho salva počítačových triků, pro dalšího příjemná dobrodružná jízda, pro jiného válečná řezanice bez přidané hodnoty. A pro mě pohádka předcházející Pánu příběhů, tvořící sama jedno velké nezapomenutelné vyprávění. Peter Jackson je i tolik let po Společenstvu jako Peter Pan. Jako kluk, co zůstal ve svojí zemi Středozemi a odmítá vyrůst. A jen díky němu působí Bilbo jako ten nejlepší kamarád, Gandalf jako nejmoudřejší mentor a Thorin jako ten pravý ústřední charakter, se kterým stojí za to prožít každý švih mečem nebo mrazivý nádech. A v jeskyni, v Jezerním městě, na bitevním poli, v horách i v Kraji jsem zas a znova poznával, že jejich svět je i můj a že moje očekávání nejenže byla naplněna, ale i bez potíží překonána. Dvě trilogie dnes konečně vytvořily samostatnou hexalogii a já v ní chci zůstat už napořád. Takže ještě jednou... V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit. (27.12.2014)

Nejsevřenější a nejvyrovnanější film celé trilogie, který mi ale nedokázal vyvrátit ani jednu z pochybností, které mě Hobitem provázely. Přes všechnu křečovitě zdůrazňovanou epičnost je trilogie bohužel velmi plochá, chybí ji skutečně zajímavě strukturované charaktery (vlastně jediný, kdo vedle Bilba projde nějakou dramaticky podchytitelnou změnou, je Thorin), dodané linie jsou otřesně plytké a trojice filmů předloze nedodala hloubku, ale spíš lunaparkový balast nekriticky dlouhých akčních scén. Samotná Bitva pěti armád překvapí, protože i po Gondoru a Helmově žlebu dokázal PJ vytvořit svěží, přehledné a choreograficky nápadité obří scény (armáda trpaslíků a ryšavý školník Willy na obřím praseti patří mezi pár posledních věcí, které jsem ještě v životě chtěl vidět). Bohužel od chvíle, kdy se na plátně nečekaně zjeví obří kamzíci, se z epiky přesouváme do prvoplánované tolkienovské arkády, soft verze Mortal Kombatu vycpané tunou klišé a WTF scén (Legolas a jeho prznění gravitace už snad nemůže bavit ani Petera). Poetické kouzlo ticha a čištění fajfky, které na samém konci předvede Gandalf, je tak v trilogii pohříchu dost ojedinělé. Popravdě, nejvíc mi asi utkví digitální červánky a posedlost tvůrců klást epické důrazy skoro na každou scénu, takže nakonec se skoro všechno jeví jako prkenné divadlo - navíc scenáristicky o stupeň slabší než třeba brilantní "Who am I, Gamling?" monolog krále Théodena. Jako teaser na prstenovou trilogii Hobit funguje, dokážu si představit, že moje dítě z něj bude za pár let u vytržení. Až vyroste, dá mi nicméně určitě za pravdu, že původní trojice filmů zůstává ve své větší tlumenosti a vyšší filmařské obratnosti nedostižná. Nebo dostane na prdel. (11.12.2014)