Manon od prameňa

Většina kladů prvního dílu přetrvala, nad tím netřeba vést nářky. Hlavně o hercích to platí do posledního písmenka. Jenže, ono je to tak nějak celé zbytečné. Postavy se zpočátku nikam neposouvají, je v zásadě dlouho dopředu jasné "co, kdy, kdo, jak a proč" a ani děj není z nejzajímavějších. Plyne to jako dlouhý parný den v Provence. Ignoruje se totiž závěr Jeana od Floretty a čeká se až na to "tamta" postava, opět, přijde. Od chvíle kdy učiní svou pomstu je to zase naprosto prvotřídní a bez výhrad, akorát prostě tak nějak navíc. Ovšem tady je na vině spíše Pagnolova předloha. Osobně bych býval raději uvítal jeden tří hodinový perfektní film, než dva velmi dobré stodvacetiminutové, ale... Ale lepší než drátem do oka, že? (25.05.2008)

Český ruralismus první poloviny dvacátého století nebyl v širší rodině evropských národů osiřelým jedináčkem; naopak, spíše musíme hledat - a nenacházet - ty národní literatury, které by se vyhnuly zobrazení svého venkova. Podle všeho skvělá literární příloha našla v tvůrčím týmu filmu rovnocenného spoluhráče. I jeho zásluhou před námi ožívá zašlý svět, obývaný lidmi, kteří určitě nebyli lepší než my. Svět až chorobného pobožnůstkářství, pokleslého republikánství Třetí republiky, drobných lidských závistí i zákeřných malicherností nezřídka zločineckého přesahu - v určitém ohledu svět potomků NAŠICH FURIANTŮ nebo skvělých próz Františka Křeliny, českých paralel, které nám lépe umožní pochopit mravní schémata, k nimž se vztahoval hodnotové ideály těchto jihofrancouzských venkovanů. Zprvu spíše stereotypní obraz všedního dne malé francouzské vesnice a odtrženě žijící kozačky-pastevkyně koz se postupně rozrůstá do sourodého celku pojivem postupně poodhalované tragédie, nesoucí ničivý potenciál zmaru a zkázy pro vymírající nejmohovitější selskou rodinu tohoto uzavřeného mikrosvěta. Krůček po krůčku s odzbrojující samozřejmostí rafinované prostoty, která je neomylným znamením skutečně velkého umění, tak ožívá nadčasové téma užívající jako převleků klasických látek dosažitelné lidské historické paměti. Pocit nezvratné osudové tragédie, pocit světa cyklického vesnického roku snad pozdních třicátých nebo raných padesátých let, pocit záměrně vyvázaný z bližších časoprostorových souřadnic konkrétnější doby toto poznenáhlu sílící pohnutí citu i mysli ještě dále zesiluje a znásobuje. Stojíme před tímto divadelním monumentem stříbrného plátna a opakovaně si uvědomujeme: to jsou naše kořeny. Skutečné kořeny. (04.11.2008)

Jednoduchý príbeh jednoduchých ľudí v peknom prostredí. Trochu to síce pôsobilo telenovelovsky - "som tvoj otec, dedo, dosaďte si", prípadne sa naprávajú hriechy z minulosti. Škoda občasných humorných pasáží, ktoré narúšali dramatické nastavenie. Tá malá bola ale potvora pastierska (sama v horách, v špinavých šatách, ale na tvári make up a dokonale vyfúkané vlasy - fakt vierohodné) - zaujímavé, že výčitky za niekoho sebevraždu nemala žiadne. (29.04.2024)

Technicky a atmosférou táto časť prakticky kopíruje prvý diel, príbeh sa síce posunul niekde inde, ale podstata je rovnaká. Výborne napísané charaktery postáv, atmosféra jednoduchého vidieckeho života a jednoduchých ľudí ma pohltila, všetko je neskutočne prirodzené, prosté a je potešenie sa na to pozerať. Umiernená réžia zvažuje každý záber, ktoré však dávajú filmu niekedy viac zmyslu, než samotné dialógy. Záver tohto dvojdielneho filmu ma navyše doslova dostal, nečakal som tak úderné zakončenie. 80%. (26.02.2015)

Skvelé, alebo minimálne úctyhodné pokračovanie osudov poetického vidieka, ktorému život a smrť dodávajú sily naturalizmu zainteresovaných. Oproti Jean od Floretty nenadväzujeme hneď, ale s niekoľkoročným odstupom a k mnohým veciam z minulosti sa stihneme dopracovať. Niektorých dobehnú krivdy, iných sa zmocní akási neskorá vendeta a Manon sa zachová spôsobom, že z krehkej panny sa prevtelí k pomstychtivej diablici. Voda ako nástroj moci je teda tiež dvojsečnou zbraňou. Dokáže a dáva životu priechod, bez jej kohútikov sme však stratení. Veľmi sa mi páči tá umiernenosť, prírodné scenérie a taký ten duch každodennosti, aký postrádam v X iných filmoch. Keď k tomu prirátate výborný scenár, máte upečený chutný koláč a pokiaľ ste i šikovným režijným staviteľom, dorábate už len čerešničky krásy. A toto dielo je svojim spôsobom istou formou umeleckej krásy. (09.08.2015)