Manon od prameňa

"Já vám na vyšší moc kašlu! Zaplatil jsem, tak tu vodu chci!!"                                                                                           Druhá část filmové balady z podhůří Alp. Lidské vztahy a osudy jsou často zamotanější než si dokážeme představit. Manon je venkovské drama dotažené do konce. Jean od Floretty představil hlavní aktéry, věnoval se vykreslení postav Kohoutka (Ugolína) a jeho strýce Césara, souseda Hrbáče, jeho ženy a dcery Manon. V druhém díle dostává veliký prostor již dospělá Manon, která se toulá se stádem koz po okolí. Právě tu tiše pozpruje a zamiluje si Ugolín. Se stejnou urputností s jakou se snažil zlikvidovat jejího otce nyní bojuje o lásku jeho dcery. I když z mého pohledu je to spíš smutný příběh starého farmáře, který toužil po lásce i po synovi, ale nakonec ho ve svém sobectví zničil. Pozoruhodný příběh ze staré Provance. (22.06.2014)

Na rozdíl od amatérů (pejska a kočičky), připravil profík Claude Berri svoji hostinu s nebývalou opulentností a noblesou. Jen jakou spustu chodů nám tu servíruje! Každý si tu najde svoji oblíbenou delikatesu! Máme tu intriky, skály obklopené janovcem metaným, spolehlivě meloucí boží mlýny atd., jako zákusek pak i tanec nahé kozopasky; vše sevírováno dokonalými číšníky (Yves Montand, Daniel Auteuil)... Nicméně jsem tak viděl i něco, co tam bylo jen virtuálně: Manon s oslíkem, nebo spíš k kárkou, jedoucí do hokynářství (stavebniny tam ještě nebyly) pro pytel cementu, dotazujícího se hokynáře: "Tak co Manon, co budeme dneska betonovat", jakoby nevěděl, že oblíbenou činností zdějších vesničanů je betonování pramenů. Ale hned jsme znovu v reálu: Manon vytahuje kameny z jezírka, rukou na ně kydá trochu betonové malty (jak jí to zřejmě naučil její otec "hrbáč", který se ve všem vyznal), vkládá je do pramene a tím jej neprodyšně uzavře. A tak i já tímto uzavírám svoji úvahu nad tímto filmem. Ještě snad morálka filmu: Nikoho nedeklasuj, nešikanuj a nekuj proti němu pikle, protože to může být tvůj synáček. (07.12.2017)

Miluju spravedlivou pomstu a pokud se do ní pouští krásná žena, tak ji s tím rád pomohu. Takže pojď Manon, ucpeme spolu ten městský pramen, Ugolina za přirození si tedy povoď sama a strejdovi Soubeyranovi pak dáme vědět, co to vlastně hrbatému Jeanovi vyvedl. A když se k tomu čas od času svlékneš a občas se ozve ten skvělý harmonikový motiv, tak já budu spokojen a to rodinné drámo konečně dostane ten správný rozměr. (05.05.2013)

Zločin a ještě horší trest. Na konci minulého dílu jsem si nic nepřála víc, než aby chamtivec Cesar a jeho přiblblý synovec museli do konce svých mizerných životu ty karafiáty pojídat ke každému jídlu, nebo aby se jim do jejich podvodné vodní lázně nastěhoval krokodýl, zkrátka aby nějak zaplatili za to, co (ne)udělali Jeanovi od Floretty. A Boží mlýny se skutečně odbrzdily, ovšem takovým způsobem, že ve zničujícím finále nakonec litovali nejen oni, ale i já je. (03.07.2014)

Madona ve skalách s kozím stádečkem v pokračování, nad kterým se vznáší hrbáčův duch a karafiátová vůně neupřímnosti. Proti Jeanovi je více zdůrazněn prostor, samotné Manon by slušelo ubrat trochu salonní učesanosti, trochu moc (i to minimum) z dramatu je svěřeno smyčcům, význam vědy pro praxi je ovšem nastíněn názorně. Co všechno osud a sousedé nenaloží na bedra nebohých mul ! I přes zbytečně rušivou dívčinu doslovnost hodnotím s gradací příběhu blízko 4* (28.12.2014)