Manon od prameňa

"Já vám na vyšší moc kašlu! Zaplatil jsem, tak tu vodu chci!!"                                                                                           Druhá část filmové balady z podhůří Alp. Lidské vztahy a osudy jsou často zamotanější než si dokážeme představit. Manon je venkovské drama dotažené do konce. Jean od Floretty představil hlavní aktéry, věnoval se vykreslení postav Kohoutka (Ugolína) a jeho strýce Césara, souseda Hrbáče, jeho ženy a dcery Manon. V druhém díle dostává veliký prostor již dospělá Manon, která se toulá se stádem koz po okolí. Právě tu tiše pozpruje a zamiluje si Ugolín. Se stejnou urputností s jakou se snažil zlikvidovat jejího otce nyní bojuje o lásku jeho dcery. I když z mého pohledu je to spíš smutný příběh starého farmáře, který toužil po lásce i po synovi, ale nakonec ho ve svém sobectví zničil. Pozoruhodný příběh ze staré Provance. (21.06.2014)

Technicky a atmosférou táto časť prakticky kopíruje prvý diel, príbeh sa síce posunul niekde inde, ale podstata je rovnaká. Výborne napísané charaktery postáv, atmosféra jednoduchého vidieckeho života a jednoduchých ľudí ma pohltila, všetko je neskutočne prirodzené, prosté a je potešenie sa na to pozerať. Umiernená réžia zvažuje každý záber, ktoré však dávajú filmu niekedy viac zmyslu, než samotné dialógy. Záver tohto dvojdielneho filmu ma navyše doslova dostal, nečakal som tak úderné zakončenie. 80%. (26.02.2015)

Pokiaľ v prvom diele bolo aj miesto pre humor, tu už preňho miesto nezostalo. Tragédia vrcholí a hrdinovia čelia hriechom ktoré napáchali v minulosti. Divák príbeh prežíva očami toho, ktorý celú tragédiu spôsobil a o to je vyvrcholenie pôsobivejšie. Tento film (v respektíve oba diely) je z kategórie tých, ktoré vás strhnú svojim príbehom tak, že nemáte čas sledovať nič iné. Herci svoje postavy žijú a vy dostanete čas sa zamyslieť nad dielom po filmárskej stránke až potom, keď vo vás doznejú všetky pocity. Takto vyzerá film, ktorý rozpráva príbeh. (10/10) (20.10.2008)

Na rozdíl od amatérů (pejska a kočičky), připravil profík Claude Berri svoji hostinu s nebývalou opulentností a noblesou. Jen jakou spustu chodů nám tu servíruje! Každý si tu najde svoji oblíbenou delikatesu! Máme tu intriky, skály obklopené janovcem metaným, spolehlivě meloucí boží mlýny atd., jako zákusek pak i tanec nahé kozopasky; vše sevírováno dokonalými číšníky (Yves Montand, Daniel Auteuil)... Nicméně jsem tak viděl i něco, co tam bylo jen virtuálně: Manon s oslíkem, nebo spíš k kárkou, jedoucí do hokynářství (stavebniny tam ještě nebyly) pro pytel cementu, dotazujícího se hokynáře: "Tak co Manon, co budeme dneska betonovat", jakoby nevěděl, že oblíbenou činností zdějších vesničanů je betonování pramenů. Ale hned jsme znovu v reálu: Manon vytahuje kameny z jezírka, rukou na ně kydá trochu betonové malty (jak jí to zřejmě naučil její otec "hrbáč", který se ve všem vyznal), vkládá je do pramene a tím jej neprodyšně uzavře. A tak i já tímto uzavírám svoji úvahu nad tímto filmem. Ještě snad morálka filmu: Nikoho nedeklasuj, nešikanuj a nekuj proti němu pikle, protože to může být tvůj synáček. (07.12.2017)

Starší tragický film, ktorý má aj hlbší podtext, poučenie, skrátka je to krásny film napriek tomu, že je to len z malej francúzskej dedinky, kde sa život točí okolo pastierstva, pestovania plodín a prameňa. Emmanuelle Béart bola nádherná žena a svojsky je aj teraz, no tu mu dodáva obzvlášť iný nádych, s tým krásnym prostredím. V deji sa toho veľa nestane, no niekedy to nie je treba. Aj keď nie vo všetkom najsprávnejší film, ale je taký zo života, je to podarené. (03.06.2013)