Hannibal

Mads Mikkelsen je coby Hannibal Lecter bezpochyby vynikající, ale vůbec mi to nesedlo. Moderní a rádoby cool způsob vyprávění mi přisel až moc na efekt, obsese nechutnostmi až nepatřičná a pod tím vším pozlátkem zbývá pouze nuda. Mohla to být pecka, tahle je to IMHO promarněný potenciál. Po třech epizodách jsem to vzdal. 40%. (01.01.2015)

Mikkelsen nemohl zklamat, ač jako sympaťák je mi prostě příjemnější. Četla jsem všechny Harrisovy knihy a nikde není naznačeno, že by dr Lecter byl až takový brutálník, co si libuje ve vyřezávání orgánů zaživa a další věci, co předvádí tady. Nicméně to tam teda nebylo ani vyvráceno. Seriál se v každém díle naprosto vyžívá v někdy až absurdním hnusu a tvůrci byli skutečně kreativní - pěstírny hub, lidské úly, shoření zaživa, struny z lidských střev, no prostě pohádka. Herci prvotřídní. Fishburne se mi snad nikde víc nelíbil (a líp nezahrál), než tady. Dancy dokonalý, do svojí role se položil na 100%, úplně stejně jako Mikkelsen přesný od účesu po zástěru. Gillian Anderson a Gina Tores obě velmi dobré. Co mě ale vůbec nenadchlo, byly změny pohlaví u Alany Bloom a Freddie Lounds - obě v knihách muži a obě zde naprosto otravné pšundy. Alana Bloom svatouškovská trapka bez charizma a bez humoru, přesně ten typ s věčným útrpným výrazem, co mě vytáčí. Naopak Freddie Lounds zase typická otravná novinářka, do který ani není nikdo zamilovanej, tak proč to nemohl bejt chlap? Zatím jsem viděla první dvě série a poslední díl druhé série byl tak božsky vygradovaný, jako málo co, prakticky gradoval už od začátku pomocí hudebního doprovodu. Doufám, že třetí série udrží úroveň. Jo, a Michael Pitt byl jako psychouš Verger hodně přesvědčivý. (07.02.2017)

Obsahuje náznaky spoilerů. Will Graham (vynikající Hugh Dancy) má neobvyklý dar, díky naprosté empatii je schopný se vcítit do myšlenek jakéhokoli vraha. Nakonec se ale přece jenom objeví jeden, který Willovy schopnosti otestuje až na samou hranici. Bryan Fuller má očividně slabost pro smrt. Jak v Dead Like Me, tak v Pushing Daisies, smrt byla ústředním motivem, v obojím často absurdní a vyhrocená, většinou fascinující, ale především vždycky politá pořádnou porcí humoru. Zajetou tradici humoru v Hannibalovi Fuller opouští a vydává se probádat její podstatně temnější aspekty (a já tak s jistotou můžu říct, tenhle seriál patří mezi nejznepokojivější, co jsem kdy viděl). Naštěstí ale neopouští svůj rukopis jako takový. Psychologie postav je propracovaná a vymazlená k dokonalosti a dynamika vztahu ústřední dvojky neztrácí dech po celou dobu seriálu. Objevuje se zástup Fullerových oblíbenců, rozkošná Caroline Dhavernas (Jaye z Wonderfalls) tady klofla rovnou hlavní ženskou roli, ale objeví se mnoho dalších, jako Ellen Muth (DLM), Raúl Esparza, Ellen Greene, Gina Torres, Molly Shannon (PD) či Eddie Izzard (Mockingbird Lane), k tomu se přidává nádherný (byť mnohdy šokující a odporný) vizuál, a nemám tak moc nač si stěžovat. Paradoxně možná to, co ostatní láká a baví nejvíc, mi brání jít s hodnocením ještě výš. Nepovažuju se za zvlášť citlivého diváka, taková série Saw mě vždycky bavila, Hannibal ovšem nejednou otestoval můj žaludek, nejen násilím vizuálním (ač taková instalace z 2x05 mě ve snech chvilku strašila), ale především tím psychologickým (kupříkladu díl 1x04, případně osud Dr. Gideona), skutečně mám problém pochopit rating 14+, já se dívat na Hannibala ve čtrnácti, dnes a denně bych se probouzel s křikem. Po úplném finále seriálu převažují jednoznačně kladné dojmy, v případě možného obnovení na další řadu už ovšem při sledování nic nejím... (06.09.2015)

U seriálového Hannibala se, jak koukám, sešla režijní partička, z níž několik chlapů se nejen kdysi podílelo na Twin Peaks, ale hlavně jde o seskupení představitelů hravého (byť spíše nízkorozpočtového) amerického neoinoiru posledních dvaceti let (Slade - V pasti; Foley - Válka gangů, Chladnokrevně; Medak - Romeo krvácí; Dahl - Red Rock West, Ďábelská svůdkyně). Pokud si seriál udrží spíše jednotnou stylistickou i narativní strategii, která bude tvořit jasné formální mantinely, mohl by být ten tucet epizod fakt zajímavým příspěvkem k lecterovskému univerzu - a konečně bez "už-jsem-dávno-jen-parodie-sebe-sama" Hopkinse, zato s vynikajícím Mikkelsenem. __ Opravdu mě baví hra se subjektivizivanými "deformujícími" vsuvkami, spíše naznačujícím než doslovným vyprávěním, precizním načasováním epizody (Hannibal se poprvé objeví přesně uprostřed epizody v několinásobně nejdelším dvaatřicetisekundovém záběru - průměrná délka záběru epizody je 4 sekundy, medián dokonce jen 3,2) a dynamikou fikčního světa založenou ve střetu mikrosvětů dvou géniů s pokřivenou myslí (Graham x Lecter). Formálně sice seriál jen kombinuje nejúspěšnější stylisticko-narativní trendy americké seriálové kriminálky v posledních deseti letech, ale činí tak způsobem, který je ozvláštňuje a intenzifikuje. __ Jak říkám, jsem zvědav, kam se to posune dál. (08.04.2013)

Rozhodně jeden z nejvyspělejších zástupce seriálů parazitujících na konci Dextera. Rozjezd s ruční brzdou je nemilý, jenže tvůrci od začátku využívají faktu, že divák ví, co je Hannibal zač, a tak si vystačí s malými náznaky, kterými šponují atmosféru plnou nejistoty a možných plánů jednoho velkého gurmána. Jednotlivé případy, tvořící vedlejší linie, jsou těžkou zkouškou pro každého, kdo čeká na duel dvou společenských vyvrhelů. Navíc se tyto linie nestačí vyřešit v jedné epizodě a periodicky se vrací, což většinou způsobí ještě větší dějový guláš. Vraždy jsou sice neskutečně zvrácené a nechutné, ale dělat z každého psychopata poetického vraha s uměleckým talentem je přeci jen až moc na efekt. Druhá série slušně graduje, ale filozofování se začíná přejídat a místy až artové tempo také nepotěší. Třetí série je takový paskvil z Hannibala a Červeného draka, takže to svádí k porovnávání s filmy a seriál nepřináší nic lepšího. Navíc křečovitá proměna původně sympatické Alany Bloom je absolutně nelogická. S1: 70% S2: 75% S3: 60% (19.08.2019)