Solaris

Ruská odpoveď alebo skrátka protiváha na ultra modernú legendárnu perfekcionistickú 2001:Vesmírnu Odyseu DUA režiséra Stanleyho Kubricka a spisovateľa Arthura Charlesa Clarka,týchto intelektuálov striedajú iní,podobní intelektuáli,ktorí svoju víziu preniesli na planétu Solaris,na ktorej je mimozemská inteligencia,kde je akurát psychológ Kris Kelvin(perfektný Donatas Banionis ),ktorý sa tu stretáva so svojou tragicky zomretou ženou... Aby som nezabudol spomenúť týchto dvoch pánov,ktorí sa týmto vyššie uvedeným pánom vyrovnávajú svojou originalitou,sú to režisér Andrej Tarkovskij,kde zisťujem,že sledovať jeho snímky je tvrdý oriešok+spisovateľ Stanislaw Lem. PS:REMAKE som nevidel,netúžim po tom,lebo Stevena Soderbergha extra nemusím,nejak sa mi zdá,že originál považujem za jeden z najdôležitejších science-fiction vôbec,kde sa venovať tomuto druhému pokusu sa mi zdá nelogické. (15.10.2014)

Těžko pochopitelné dílo, jak se na Tarkovského sluší a patří. Spatřujeme zde filozofování o životě a smrti, prolínání různých časových prostorů či nádherné záběry, kdy je jasně patrné, jak se režisér kochá tím co natočil. Já mám rád filmy nepochopitelné či s otevřeným koncem, tady jsem však na mírných rozpacích. Občas jsem jako divák uchvácen, jindy jsem tím samým motivem trochu znechucen. Doporučuji vidět jednou, ne míň, ne víc (pokud nechcete donekonečna nacházet nenalezené). 70% (26.10.2009)

,,Když spím, neznám ani strach, ani naději, ani těžkost, ani štěstí... Díky tomu, kdo vynašel spánek." Už je to déle, co mne Tarkovský, za doprovodu Lemovy předlohy, poprvé zahnal do svých tajuplných končin, kde se tajemství nadpozemských věcí koneckonců dotýká každého jedince na Zemi a já se pořád k jeho magickému vesmírnému opusu vracím, někdy i opakovaně během roka. Klíčem pro pochopení náročnějšího filosofického díla může být i doslovnější ztvárnění v podobě stejnojmenné TV inscenace z roku 1968, která se díky scénáři a hereckým výkonům rovněž velice povedla, ale jenom mistr obrazu Tarkovský dokázal dovést tento námět do audiovizuální dokonalosti. Jsem unešen už ze samotné hudby, které se zde sice nedostává mnoho prostoru, ale Artěmjevův ústřední motiv mne vždy naladí do transu, za jehož doprovodu mne pak dojímají všechny ty krásné záběry na přírodu kolem jezírka a rodné chatky, ale i vesmírnou pouť či pokrokové velkoměsto. . . . Solaris se coby sci-fi odehrává na první pohled mimo realitu, nicméně svým pojetím a znepokujícími otázkami mívá až mrazivě blízko k otázkám lidských hodnot, smyslu života či hraníc lidského poznání... a nechybí zde ani LÁSKA. Zakázaná láska mezi stárnoucím vědcem a jeho jeho nadpřirozenou shmotněnou iluzí z minulosti jménem Hari, kdežto hranice lásky vycházejí již z samotné přírody. ČLOVĚK se stává odsouzen k poznání, byl stvořen, aby objevoval, poznával, dokázal vysvětlit příčiny, ale ne vždy je to poznání radostné... Těžko říci, kterou scénu mám nejraději, ale nikdy se neubráním emocím ve chvíli, kdy pan Kelvin se svou Hari sleduje uprostřed vesmíru ve své kosmické lodi starý rodinný film z dětství, ze zasněženého rodného kraje. Pak samozřejmě "sfilmovaný" Bruegelův obraz Lovci na sněhu, vznášející se scénu v knihovně, závěrečné překvapení a spatření domku... Tohle je po všech stránkách jedinečný vyšperkovaný skvost a přesně film, který mne nikdy neopustí. 100% (poprvé viděno v rámci Challenge Tour "Rok s největšími světovými režiséry" – 2018) (26.09.2018)

Už som sa raz rozhodol, že s Tarkovským končím, pretože mu nerozumiem a nenachádzam v jeho filmoch nič, čo by ma zaujalo. Porušil som svoje predsavzatie, pretože som dúfal, že jeho najslávnejší film bude iný. Keď som počas sledovania párkrát zažil mikrospánok, ani som film nedopozeral a s Tarkovským neodvolateľne končím. Niektorí užívatelia porovnávajú tento film s Kubrickovým 2001: Vesmírna odysea. To je však iný prípad. Poznám dielo oboch autorov literárnej predlohy, ale zatiaľ čo v prípade Kubrickovho filmu som sa mohol oprieť o moje nadšenie z Clarkovej predlohy, u Tarkovského nič podobné nefungovalo. Možno aj preto, že po pol storočí si už z Lemovej predlohy veľa nepamätám. (19.01.2017)

Nejhorší na Solaris je prokousat se první třičtvrtěhodinou (tedy čtvrtinou filmu) odehrávající se na Zemi, bolestně prázdnou a samoúčelně protahovanou nudou, která jen uvádí opravdový děj filmu na stanici Solaris. Tam vyprávění ovšem není nijak rychlejší, ale zato už nepostrádá dokonale hutnou atmosféru, a hlavně silný děj a ještě silnější myšlenkový základ. Podobně jako u Stalkera od bratrů Strugackých i zde bere Tarkovský geniální sc-fi příběh s jeho promyšlenm prostředím, a přetváří ho v něco... jiného. Bytostně svého, hlubokou úvahu o podstatě lidství, smyslech života a víře, konfliktu iracionální víry a citů s dokonalostí a přitom v lidských rukách i nedostatečností exaktní vědy. 8/10 (21.05.2014)