Solaris

Klasické dílo ruské školy fantastiky sovětského období dalekosáhle přesáhlo úroveň své nevšední polské literární předlohy. Mystika Oceánu-velkovědomí, jak lze asi nejlépe popsat tajemnou mocnost, nadanou pozoruhodnou schopností zhmotňování lidských vzpomínek, se mění v lučavku zlého svědomí. Přednosti kamery a jejích záběrů, obhajitelnost rozvážného tempa, typického pro ruskou kinematografii, a pro mne jímavý projev tehdy mladičké Bondarčukovny. Naléhavost étosu a etiky, kterou Tarkovskij do svého filmu vložil, povyšuje spíše periferní žánr v tomto případě do vysokých pater velkého umění. Názor, že filmová verze musí být za všech předpokladů pokud možno co nejdoslovnější kopií své literární předlohy, má svou alternativu založenou na filmařské schopnosti prosadit svůj vlastní názor a pohled. V případě Tarkovského byla tato schopnost ohodnocena "maličkostí" - oceněním na filmovém festivalu v Cannes. (Podobnou povahu mají i sci-fi díla Karla Čapka - namátkou připomenu KRAKATIT, VÁLKU S MLOKY nebo zvlášť vynikající RUR). A nezávisle na ní zůstane hodnotou nejen pro nás, ale s velkou pravděpodobností i pro další generace dosud nenarozených přátel hraného filmu. (23.09.2007)

Ak znesie nejaký film zrovanie s Kubrickovou 2001: VESMÍRNOU ODYSEOU, tak práve Solaris. Psychologické existenciálne sci-fi s nádhernými obrazmi, horovým napätím a nádherne zvláštnou romantikou. Máloktorý film ponúkne toľko otázok na zamyslenie - prečo stále pátrame po neznámom? prečo si myslíme, že dokážeme obsiahnuť aj niečo viac ako je terajšia skutočnosť? Kedy je človek naozaj človekom? Jedinečný zážitok, ktorý otvára dvere pre nekonečné premýšľanie... (08.01.2007)

Solaris je filozofické sci-fi. Nastoľuje niekoľko otázok, týkajúcich sa ľudstva, jeho túžby po poznaní a jeho spoznávania samého seba. To si treba uvedomiť, aby človek nebol sklamaný z jeho rozvláčneho tempa a nečakal na to, kedy sa to konečne rozbehne. Taký divák bude čakať márne. Nastolené otázky sú podané jasne, dosť sa o nich v dialógoch rozpráva a tak si myslím, že si z filmu niečo odnesie každý vnímavý divák. Vydávame sa do diaľav vesmíru a pritom hľadáme iba samých seba. Tá niekoľko minútová cesta autom je metaforou tejto cesty "nikam". Vo filme vás toho čaká omnoho viac. Videné tretíkrát: nesporne ku pôžitku filmu okrem toho hutného filozofovania prispieva aj sovietska prestava medziplanetárnych letov. Posádka ani nevie, že k nim niekto prichádza, čudujú sa, ako keby ich kamoš nečakane prišiel večer do krčmy. (17.07.2012)

Solaris, Soljaris, Солярис, Solyaris. Kampak s tebou? Rozhodně jsi mě svojí myšlenkou ani zpracováním neoslovil ani zdaleka tak, jako třeba tvůj mladší bráška Stalker. Zatímco Stalker filosofuje o smyslu života, tak zde se řeší takové fádní a neatraktivní záležitosti, jako jsou mezilidské vztahy. Na druhou stranu musím ocenit, že tvůj tátá - Andrei Tarkovsky si je inteligencí svého díla natolik jistý, že necítí potřebu ho podávat zbytečně složitě. Musím rovněž podtknout, že ty i Stalker mi subjektivně připadáte výrazně kratší než udává stopáž. Nejspíš Andrei Tarkovsky skutečně umí. Po dvou dílech Andreie Tarkovskyho si troufám tvrdit, že už jsem prokoukl jeho typický rukopis, protože těch prvků společných se Stalkerem je zde skutečně mnoho. Především bych zmínil nepřehlédnutelnou tajuplnost jeho děl, kterou, vzhledem k tomu, že je nepřehlédnutelná, nikdo nepřehlédne. Bohužel, jak už jsem zmiňoval o pár řádků výše, tak myšlenky a úvahy mě tolik jako ve Stalkerovi neoslovily. Takže to budou pouze 2*. Andreii promiň. Určitě tě někdy ještě ochutnám. (10.08.2012)

Moje druhé setkání s Tarkovskym dopadlo dobře. I když jsem hlavní myšlenku či účel tohoto filmu uplně na 100% nepochopil stále se mi to zamluvalo. Je to hlavně zásluha Tarkovského režie, která je až hypnotická. Navíc mistr režisér dokáže skvěle kočírovat své herce. Jen škoda nudnějšího úvodu, protože film mě pohltil až asi po 45 minutách. Solaris je silné dílo, které opravdu hodně doporučuji. (16.10.2005)