Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Vycibrené, poeticky a emocionálne vypäté filozofické dielo na tému myšlienkovej sily človeka, ktorý si je vedomý základných životných hodnôt a ktorý dokáže žiť a jednať v súlade s nimi; o ceste, ktorá sa stáva očistným zdrojom skúseností. Scenár prebral z pôvodnej predlohy len základnú sujetovú situáciu - existenciu Zóny a povolanie Stalkera - prevádzača do Zóny, záhadného, tichého, pulzujúceho územia nejasného pôvodu. Celý film sa okrem rámcovej kompozície (Stalkerov byt a bufet) odohráva v jednom uzavretom mieste v jednom dni ako putovanie za tajomstvom v Zóne, umožňujúcim cestu k sebapoznaniu, k nádeji. Teória o nadprirodzenom pôsobení Zóny, jej smrtiacich nástrahách a čarovnej moci "miestnosti" uprostred nej, plniacej najskrytejšie želania, sa predstavuje ako súčasť diskrétneho Stalkerovho učenia v metaforách, javovo však nie je ničím potvrdzovaná. Stalker (s vyholenou hlavou asociuje prepusteného politického trestanca) sprevádza do prísne stráženej Zóny Spisovateľa a Profesora. Vyzýva k usilovnému sústredeniu sa na cestu, k zodpovednosti za každý krok, v jeho jednaní je podstatný rešpekt k skrytému poriadku Zóny. Vo vzájomných dialógoch si postavy objasňujú svoje názory na svet, zmysel a hodnoty života. Po návrate Stalkerova žena hovorí o vlastnom zmysle života, v ktorom je zázrakom ľudská láska. Ich chromá dcérka ako výraz sily ľudského ducha telekineticky posúva poháre po stole. Nápadným rysom filmu, v ktorom dlhé "meditatívne" jazdy prevažujú nad montážou, je štylizácia jeho scenérie - mimoriadne asketickej, fascinujúcej hutným napätím. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (780)
Sovětský sci-fi či postapokalyptický film, který se pokouší vytvořit mysteriozní atmosféru světa, ve kterém nevíme, co je a není reálné. Jde o film, který se dá přirovnat ke Rubikově kostce. Všechny detaily narace i stylu fungují dohromady naprosto dokonale, díky mistrnému složení těchto detailů režisérem. ()
Kdysi jsem někde četl, že jednotka filmové nudy je jeden Tarkovskij, nicméně že pro běžné použití plně postačí jeden mili-Tarkovsij. Tak teď už přesně vím proč. P.S. opět se potvrdilo, že z Ruska nic kvalitního kromě vodky nikdy nepřišlo a nepřijde. ()
Nevýrazná sci-fi typu road movie v okolí sovietskej dediny. Poetický film neoplýva výrazným dejom, tu však ako taký príbeh existuje ale nerozvíja sa. Celkovo slabý priemer, diváka drží len zvedavosť pri obrazovke, že čo keď náhodou príde veľké finále. ()
Prvních černobílých 40 minut na pět hvězd, zbytek filmu jedna hvězda. Začátek opravdu navnadil, dlouhé záběry skvělé, trocha filozofie a mystična jakbysmet, po nástupu barvy se z filmu stalo filozofické a těžko uchopitelné nic. Potenciál tady rozhodně byl, knižní předloha musí být fenomenální. ()
Stále som špúlil oči,že kedy sa niečo stane,udeje,alebo príde rozuzlenie,čo ma posadí na riť.Nič však neprišlo.Ten film je asi len sám o sebe aby bol.V spustnutom Černobyle by sa dalo natočiť niečo podobné a nemusel by tam hrať už vobec nikto.Od nikial nikam a akože motivovane.Idzte mi do prdele aj s takym umenim! ()
Krásně natočený poetický film, který je snad doopravdy jediný svého druhu, ale rozhodně není lehký na dívání. Uznávám jeho nádherné scény, ale znova už bych se na to nepodíval. ()
Viděl jsem 2x v ruštině s výsledkem velké nudy. Knihu Piknik u cesty mám a četl jsem. .....Dospěl jsem k myšlence dát tomu po několika letech ještě jednu studijní šanci... :.Pozorné sledování, CZ titulky, zastavování, návraty, poznamenat záchytné body. Osnova v mém deníčku. Kamera a prostředí předloženo excelentně. Dialogy méně, hlavně dikce herců neobohacující. Tentokrát jsem prošel pomyslnou zdí a film mi začal pomáhat k vlastnímu vnímání. Změnil jsem hodnocení ze dvou na čtyři: __Zóna - My nepoznáme pravdu o ní podle vyprávění ani podle viděného. Meteorit možná zničil dům a oblast, možná elektrárna poblíž, možná nějaká lidská činnost a možná nečinnost. Nacházené artefakty pod hladinou vegetace i vody mohou být i naším vlastním produktem díky nevšímavosti k chátrajícímu prostředí. Čím víc nepoznaná, tím víc a jen pro myšlení lidí je Zóna skutečná. __Nebezpečí - žádné neznámé nevidíme ale očekáváním ho víc a víc cítíme, Stalkerem dezorientováni a manipulováni až k psychóze. __Stalker - je podivný s porovnáním k okolí, snad postižený duševně nebo fyzicky, možná nadaný duševně nebo fyzicky. __Jeho dcera - zdědila po Stalkerovi, možná účinkem Zóny, či podobně jako slepým zbystří sluch, získala neobvyklé schopnosti, nebo je tak vidíme jako při kouzelnické iluzi, a neodhalíme včas chvění blížícího se dunícího vlaku. __Umění (hudba, výtvarné dílo, umělecká performance) - Vlastní niterné pocity, vnímané i proměněné, umělec zhmotní v uměleckém produktu - posluchač či divák získává, jejich pojmutím smysly, znovu niterný pocit podobný tomu umělcovu - v míře jeho uměleckých schopností. Performancí může být i působení Stalkera při provádění Zónou, Stalker ovlivňuje tím i sám sebe a vytváření svých pravidel. Je svým divákem. Jiná bytost než inteligentní neobměňuje kreativně svá pravidla v jednom životě. Jako malíř mísením barev zkouší, jestli to bude to pravé. __Obdarování - Vždy to bude jiné. Naprostou změnou pravidel pro Stalkera i pro návštěvníka se stane jejich myšlení nezávislé na řádu vně Zóny. Své vlastní já mimovolně rozebere a podrobí zkouškám pravdy. Přizná nepravdu, pokusí se odhodit křivdy. To je zřejmě ten dar Zóny a Místnosti. V tom místě a po té proceduře úplné oproštění od kontroly a vynoření všeho svého já. __Zpětné sestavení vědomí - je nalezením pokladu, každý si jej vysnil a obdržel podle svého. ()
Knížka je super. Film jde trochu jinou cestou, rozhodně má skvělou tajemnou atmosféru. Spíž než o sci-fi se jedná o jakýsi filozofický film. Tvůrci jen naznačují určité věci, ale nevedou nikoho za ručičku. Neříkají je to tak a tak. Diváka nutí přemýšlet. Rozhodně na mě film hodně zapůsobil. Svým pojetím se jedná o jedinečný film, žádný podobný jsem neviděl. Není to nic pro lidi, kteří mají rádi jednoznačné vyznění filmů. Překvapuje mě zdejší vysoké hodnocení, čekal bych více rozporuplné hodnocení, protože tenhle film vás buďto pohltí nebo naopak vůbec nezaujme. Lidi se kterýma jsem film probíral z větší části nebavil a nás, co to máme naopak zase úplně vtáhnul. ()
Stalker je něco neskutečného. Opět se zde bavíme o nejlepším režiséru toho nejužšího kroužku a dechtajícím umění, ve filmovém rozmezí podobném podmanivosti kostelní lodi pro chudičkého křesťana v 16.století..........ještě jeden trailer: https://www.youtube.com/watch?v=mIfWXqeOrJ4 z natáčení: https://www.youtube.com/watch?v=4ah7fP9cK_c https://www.youtube.com/watch?v=WaW8NZfmfI4 ()
Trojúhelník ABC se rovná trojúhelníku A'B'C'. U mě je to jiné. Já vykopávám tu samou pravdu, ale velmi často se stává, že místo pravdy vykopu hromadu... Nechci říct čeho. Asi úplně první film, kterému jsem rozhodl dát plný počet převážně kvůli jeho strhujícím myšlenkám. Mohl bych dlouho opakovat jak fascinující je atmosféra, hudba, vizuály, herecké výkony, scénář... prostě všechno. Nicméně bych se za sebe styděl, poněvadž jsem Stalkera viděl třikrát a ani jednou na posezení. Během dlouhých záběrů jsem přemýšlením utíkal, mnohdy jsem neměl kapacitu ani náladu plně vstřebat všechny dialogy a přesto si nemohu pomoct a jako nafoukaný kritik prohlašuji, že jen dlouho bych hledal film, ke kterému jsem se během posledních pár měsíců tak často vracel. Co Tarkovskij ve filmu dělá ho staví vedle Kafky, Camuse a dalších existencialistů, kdy dokáže s pomocí filmového média vyjádřit něco tak rezonujícího. Kontrasty mezi nihilismem a skrytým smyslem všeho. Marnost náboženských jistot (které musel zrenovovat až ve své Oběti). Nevyhnutelnost neštěstí a absurdní povahu světa. Důležitost emocí a iracionalismu... snění, toužení, doufání... Podobného způsobu vyjádření s použitím jen alegorií a filozofických dialogů využil i v Solaris, kde se soustředil více na podstatu lásky, kterou vám rovněž doporučuji, ale ve Stalkerovi dosahuje nebeských výšin a jakmile divák jeho postřehy pochopí, není návratu. ()
No, takže... Něco do sebe to mělo, ale říkám si, jestli je zrovna filmovej pás to nejlepší médium pro tyhle filozofické litanie. Přeci jen se chce člověk aspoň trochu bavit u toho "kina". Něčemu prostě sluší víc ten papír. ()
Opravdu zvláštní film a zároveň neuvěřitelný divácký zážitek - i když náročný na sledování příběhu, a to nemluvím jenom o dlouhých kamerových záběrech (v některých záběrech až statické) a pomalém tempu. Člověk by měl Stalkera vidět ve správném rozpoložení, protože takovéhle filmy se opravdu jen tak nevidí, ale rozhodně to stojí za viděnou, i kdyby to mělo být jenom jednou v životě. Nesmím také zapomenout zmínit Tarkovského režii. ()
Já si nemohu pomoci, ale já u Tarkovského tu jeho proslulou genialitu zkrátka nenacházím. Mám rád filmy s poetickým a filozofickým laděním, nepohrdnu tím, tudíž nejsem z těch, kteří negativně film hodnotí jen kvůli tomu, že nerozumí jisté symbolice, či poselství u filmů, ale mám takový dojem, že se z Tarkovského dělá něco, čím rozhodně není. Někdo jeho pomalé záběry na všemožné detaily může vnímat geniálně, pro mě jsou zcela zbytečné a nudné a působí, že jsou tam vloženy jen proto, jelikož tvůrce chtěl filmovou stopáž více roztáhnout, poněvadž nevěděl, co jiného do filmu vsunout. Zkrátka pomalé záběry působí hloupě a nudně, mohly být mnohem záživnější a rychlejší. Pokud si pustím ASMR video na YouTube, je to skoro to samé, jako pustit si tento film. Abych však film pouze nekritizoval, tak musím uznat, že má skvělou atmosféru, která se nedá jednoduše popsat, ve filmu je cosi tajemného a do toho když začne hrát hypnotická hudba Artěmjeva (soundtrack k tomuto filmu považuji za jeden z nejlepších) jedná se o zážitek. Možná někdy film docením víc, třeba na velkém plátně, což věřím, že by mohlo být úžasné, ale stále si stojím za názorem, že se nejedná o nic extra geniálního, pouze hudba ve mě zanechala mnoho emocí. ()
Ako všetky veľké filmy ponúka divákovi, aby si z toho odniesol to svoje, jedinečné. Konfrontované s vlastnými vnútornými pnutiami, zážitkami, traumami a víziami. Stalker núti diváka sa zamýšľať a poskytuje mu k tomu dostatok priestoru. Čo pre človeka znamená viera - viera v seba alebo v niečo, čo nie je možné postihnúť piatimi zmyslami? Tarkovský opäť ukazuje, že je hlboko veriaci človek, ale podáva vieru spôsobom, ktorému sa rád podvolí aj ateista, ktorý do jeho sveta zavítal len na návštevu. ()
trom vyhoretým učitelom (fyziky, slovenčiny a náboženstva) zo sou dám lsd a pošlem na trip do istrochemu. 162 minút ich budem natáčať a mám 84% film. ()
Na mě až moc pomalé. Na tu dobu naprosto brilantní obraz, herecké výkony skvělé, ale strašně pomalé a hlavně nudné. ()
Vícerozměrný, hluboce filozofický kontext o expedici do vnitřního světa protagonistů, který svou mistrovskou úderností představuje pravděpodobně tvůrčí vrchol Tarkovskijho kariéry. Tentokrát se záměrně distancuje od přebytečného symbolismu a prezentuje svoje obrazy krajiny mnohem stručněji, celistvěji a hutněji. Zdrženlivá, přesto přímočará zápletka je svojí jednoznačností zcela upřímná a čistě prezentuje svoji perspektivu pomocí klíčových filmových aspektů. Kontinuita příběhu je v poklidném a neuspěchaném tempu pomalu předkládána svému obecenstvu, ale přesto vnitřně vytváří pocit své nekonečnosti a zdlouhavosti. Stejně tak fakt, že přímá cesta v Zóně není v žádném případě ta nejkratší. Fiktivní svět Stalkera je vysněným místem, ve kterém se mezi sebou prolíná příroda, společnost, filozofie a historie. Zároveň se jedná o vysněné místo, do kterého každý z nás implementuje své vlastní touhy, poznatky a životní zkušenosti, a zároveň ukrývá obrovský potenciál, který jenom čeká na nalezení. Z postupné cesty se stává filozofický spor, jehož význam obrazu je ukryt v pohybu postav, resp. v cestě od skutečného k vysněnému - k místnosti naplnění. Zároveň je to po celou svoji dobu cesta za poznáním, hledáním sebe sama a o vnitřní podstatě každého z nás. Stalker a jeho postavy reprezentují různé formy víry, které jsou po celou dobu testovány, stejně jako v našich každodenních životech, kdy jsme neustále pokoušení okolím odklonit se od našeho vlastního přesvědčení, a tak sami se sebou svádíme vnitřní souboj. Každý z nás chce v něco věřit. Každý z nás má svůj vysněný ideál, myšlenku, představu a touhu, která čeká na naplnění. Zároveň o tom přesvědčujeme každého v našem okolí a o to víc je bolestivější neúspěch, když se tak nestane. V závěru je patrné vítězství materialismu nad duchovní vírou. Přesto je nutné si uvědomit, že při každé prohře získáváme nazpátek něco mnohem cennějšího - víru v sami sebe. V tom je totiž ukryta veškerá podstata každého z nás. ()
Film, který bych nikdy nikomu z mého okolí nedoporučil. (Pokud jste již viděli Solaris, nebo Zerkalo, asi víte o čem mluvím.) Je šíleně dlouhý, - a nejen to - záběry v něm jsou šíleně dlouhé. Tak dlouhé, že po důkladném prozkoumání každého obrazu jsem se třásl očekáváním, až přijde střih a budu mít zase spoustu času koukat se na obrazovce na něco nového. Dále, přece jenom je to mistr Tarkovskij a u toho je třeba očekávat trošku duševního zážitku, umění, na úkor tempa a konvenčnosti - jenže pouhou krásou filmu jen tak nějakého běžného diváka neuspokojíte. Tak příkladně, kdybych si Tarkovského pustil na telce s mamkou v sobotu večer, dokážu si tak nějak tipnout co by se přihodilo z těchto dvou možných scénářů: Buď by se mamka duchovně povznesla nad životem, se svatozáří nad hlavou a mírem v duši by přijmula obzor něčeho, co postrádá schopnost obohatit pozorovatele intelektuálně, což je mimo jiné právě jedním z argumentů myslitelů, přesně proč to stojí za to se na film podívat --- nebo by u toho usnula, načež po procitnutí by mi vynadala, a už by se semnou nikdy nepodívala ani na počasí po odpoledních zprávách. Ale abych byl přesný, zrovna tento film je poněkud méně poetický než je opravdovým zvykem u režisérova ostatních děl. Dle mého mínění divák "lajk" má významně větší šanci snímek skutečně dokoukat do konce, než třeba má u promítání snímku Zerkalo, i když by mu to přirozeně dalo zabrat a je zcela možné že by se posléze rozhodl smazat kanál ČT Art ze svého kanál-listu, popřípadě ho přemístil do řad trojciferných číslic, aby již neriskoval, že ještě někdy zabloudí mezi filmy tak nudné, že neobsahují dokonce vůbec žádnou scénu s výbuchem, přestřelkou, či AAA herečkou v plavkách. Inu a teď něco málo k obsahu Stalkera... Tvůrce si pro nás připravil snímek inspirovaný předlohou nejslavnějšího sci-fi díla bratrů Strugackých. A to zní přece prima ne? Vždyť Zónu a Stalkery dnes známe z notorické videoherní série. Film ale nesleduje osudy postav zobrazených v knize, kniha ani film nemají stejný děj a dokonce ani stejné základy, autor se prostě rozhodl pro pár zmen. Atmosféra však zůstava totožná, byť Tarkovskij volí trochu jinou optiku co v této husté mlze univerza vyzdvihnout. To, čím se filmy opravdu liší od knihy během filmu poznáte a tato odlišnost je poněkud zásadní, a kouzelná. Slovo kouzelná mi v hlavě vyskočilo na mysl během mého prvního sledování, a neopustilo mě až do jeho konce, možná tak neučinilo ani po opuštění místnosti projekce. Nejvíc se mi na filmu líbíla kouzelní víra. Víra profesora, básníka a diváka. Pokud o zhlédnutí filmu uvažujete, líbí se vám Stalkerství, Zóna, trpělivě čekejte dokud film nezmění barvy. Pak je to teprve nádhera. Film mám (nej)raději. ()
Na rozdíl od Koyaanisquatsi, tento film v jedné velké metaforické a hypnotické jízdě zkoumá individualitu člověka a jeho pschologii. Nádehrná 2 a půl hodiny dlouhý jinotaj o duši člověka. ()
Mal som tú česť čítať ako prvú skvelú knižnú predlohu a moje očakávania sa vo filme nie úplne naplnili. To je pri Tarkovskom asi blbosť ale čo narobím... ()
Reklama