Expendables: Nezničiteľní 3

Nejslabší Expendables. Někomu ten směr možná vyhovuje, Patrick Hughes ale podle mě natočil úplně standardní velkolepý akčňák, který už výrazněji netěží z faktu, že se v něm sešly obří akční hvězdy. Prostě je tu parta ostrých borců různého věku, kteří se musí naučit táhnout za jeden provaz, a kolem nich pobíhá spousta postradatelných ozbrojených ňoumů. Ne že by to minule a předminule bylo výrazně jiné. Jako nadstavbu jsme ale dostávali stathamovské exhibice, ultimátní nahláškovaná setkání nebo vychutnávkové duely, což do trojky ne a ne zabloudit. Všichni tu jen ladně přebíhají z akce do akce, aniž by po nich nepřátelé začali střílet (!), přičemž v kecacích částech vlastně excelují pouze Ford s parádním Gibsonem. No a co nějaké kulervoucí scény? Kdepak. Akorát se vrší střelecká rutina a slabé trikařské hrátky, které vyloženě rozbíjejí jinak fajnový retro feeling. Měli se Expendables pokusit o podobný krok kupředu? Určitě. Bohužel z toho ale nevypadl moderní nářez, nýbrž překvapivě mdlý závěr trilogie. Vážně netuším, kam to dovede případná čtyřka... (6/10) (13.08.2014)

Zase pěkně pohromadě. Nějaký velký kvalitativní sešup jsem teda nezaznamenal. Dvojka mě bavila víc, než jednička. Trojka je zase trochu jinde, ptákovina trvá, je znovu poctou béčkové akce a jednotliví lišáci si ze sebe zase dělají příjemnou legraci. I když přátelské popichování mezi Stathamem a Stallonem ve větší míře schází. U dvojky jsem měl problém s akcí. Střihač měl tehdy dostat pořádně přes prsty, akce lehce štvala, protože se střílelo a nemířilo, nikdo neměl ani šrám, ale soupeři do kulek naskakovali jako snad nikdy předtím. Trojka (vyjma závěru) taková není. Možná nazvedne ze židle nevěrohodnými výbuchy i místy rezignací na vyšší level. Stallone, který naštěstí shodil pološílený knír, dál pokračuje v oživování stagnujících kariér svých kolegů, dál vzdává poctu žánru osmdesátých a částečně i devadesátých let, jen až moc svolil ke snaze vyjít vstříc mladým divákům. Nižší věková přístupnost je jednoznačně špatným krokem. Dlouhé scény rekrutování mladých posil jsou nudné. Dočkáme se tak situací hloupých (mračící se vyhazovačka v červených šatech), stejně jako herců z kategorie zbyteční (takový Jet Li jen tupě střílí a pronese zhruba desítku slov). Potěší naopak nové slavné posily (dočasný návrat do první ligy si zejména v úvodu užívá Wesley Snipes a v druhé polovině zase ukecaný Španěl Antonio Banderas). Některé staré gardy bohužel melou z posledního (hodně neesteticky vypadá Dolph Lundgren, u kterého to tvůrci maskují zřejmě tím, že mu neustále cpou do ruky flašku; sešle a unaveně vypadá i Arnold, který v Konečné předváděl něco úplně jiného), ostatně i závěrečný duel mezi Slyem a Melem je dost odbytý. Pozitiva nicméně určitě převyšují ty mírné i velké přešlapy. Čtvrtému setkání se tak bránit rozhodně nebudu. Uvidíme!! (31.08.2014)

Nejnápaditější a technicky nejzručnější akce (Hughes je velkolepý jak v osmdesátkách a přitom řízný a přehledný jak se o třicet let později sluší a patří), nejzábavnější nováčci (ne omladina!), nejluxusnější záporák (jo, Mel si za to může, ale sakra, už ho vemte na milost, je v nejlepších letech) a bohužel taky nejnudněji koncipovaný děj (nejde o víc, než o vršení atrakcí, ta sebeshazovačnost dvojky těžce chybí). (09.08.2015)

Po ne úplně vydařené dvojce rozhodně krok správným směrem. Hrozně tomu pomáhá skvělý záporák Mel Gibson. Je to prostě dobrej herec a i ty dialogové výměny se Stallonem, měli díky němu sílu. Samotná akce a hlášky jsou fajn, akorát škoda, že Arnold měl opět málo prostoru. Každopádně noví členové Wesley Snipes a hlavně Antonio Banderas jsou super. Nečekal jsem, že z Banderase udělaj komickou postavu, ale bylo to příjemný oživení a navíc se dal do formy a vypadá o hodně mladší, než třeba v reklamě s mluvící koblihou. A i ten Harrsion Ford by fajn. Když kosil tanky z vrtulníku a zahlásil Drummer's in the house, tak jsem fakt upřímě zagebil. Mimochodem ty bitky vrtulníků mezi továrnímy komíny vypadaly nečekaně efektně. Za mě velká spokojenost, rád si to dám znovu. (17.08.2014)

Sláj Geriavit, Iáson Urinal, Dolfík Švédskýkapken a Veslo Protéz contra Melanom Condrofortison, aneb exlý debils po třetí a ještě radostněji: jak si parta inkontinentů vychovává beďaraté následníky. Po díle druhém, který mi připadal odtrženější od reality než Bóďa Sobotka, na mě opět prdla atmosféra véháesek a k nim konzumovaných langošů, onoho kulinářského hitu konce osmdesátých let. Když pak z rovu vykoukli i Árný Krzecowižil, Jet-li Ne-um-zu Bu-du Tudal, předválečná Fordka i Toníno Bandážkýla, bylo milo na světě. Trošku upřímnosti na závěr bezduchého cancu - klíčem k pojmutí díla je nálada, v níž si jej pustíte. A já byl prostě fpoho, neboť jsem papkal řízky od maminky, pokakané citronem. Maso, ne moje mumienka! Heil zkomolinám. (11.09.2014)