Krížnik Potemkin

Další z filmů, k nimž se musí přistupovat s ohledem na jeho stáří. A další film, který tyto ohledy vlastně vůbec nepotřebuje. Film je sice propagandistický, nicméně takhle umně dělaná propaganda má i po téměř devadesáti letech své opodstatnění. Sergej Ejzenštejn zde předvádí takovou jízdu, jaká do té doby k vidění nebyla a i dnes se z rychlosti střihu nebo z použití kamery můžou leckteří filmaři učit... Scéna na Oděském schodišti je neskutečně sugestivní a masakr je zobrazen s patřičnou krutostí. A kamera právě v této scéně neuvěřitelně září. Dlouhé jízdy s prchajícím davem jsou vážně pastvou pro oči. Film sice dopadl jinak, než jak tomu bylo ve skutečnosti, nicméně to nic nemění na neuvěřitelné profesionalitě, která dává na frak mnoha dnešním, mnohem dražším snímkům, které pracují s technikou o mnoho desetiletí vyspělejší. Potvrzuje tak teorii, že skutečně talentovaný filmař zázračné technologie nepotřebuje. Má-li co sdělit (a v tomto případě i ukázat), sdělí to... P. S. Je neuvěřitelné, jak dobře funguje kolektivní herectví. Díky tomu většina herců hraje civilně bez obrovských divadelních gest, která němý film vyžadoval. To je další z řady obrovských plus, jimiž film oplývá. (07.03.2012)

Môj klasický problém s veľmi starými filmami. Neviem ich doceniť tak ako ostatní, ktorí na ne pejú ódy. Chápem, že vo svojej dobe to muselo byť špičkové dielo, atď, atď. Áno, kamera v Krížniku Potemkin bola výborná, vtedy určite neuveriteľná. Ale ten čiernobiely príbeh, hyperbolizácia a obrovský pátos u mňa proste nezabrali. Zachytila som aj zlý strih - nie, nemám nič proti akčnosti, ale scény sa opakovali (čo je ten menší hriech) a občas nenadväzovali. Za všetky tie dobré veci, ktoré oceňujem, dávam tie 3 pekné hviezdičky. Ale na zvyšné dve to film z roku 1925 nemá šancu vytiahnuť. Nie preto, že je taký starý - ale jednoducho preto, že odvtedy filmové umenie prešlo veľkým vývojom, a porovnávať tieto epochy je ako porovnávať literatúru súčasnú s tou spred 400 rokov. Kto sa v tom chce rochniť, nech sa rochní. Ja mám radšej literatúru od 20. storočia. (24.10.2011)

Myslím, že je chybou jít na takový film jako je Křižník Potěmkin zcela nepřipraven. A ještě větší chybou je domnívat se, že ona nepoučenost, je projevem nějaké nezaujatosti. - Právě nepřipravení si totiž sebou přineseme určitý druh předpojatosti. Naše filmová zkušenost je totiž pevně zakotvena v době, v níž jsme vyrůstali. A proto se neumíme dívat na starší filmy a zvláště pak na filmy němé éry, které jakoby spadají do doby filmového pravěku. K obsahu Křižníku Potěmkina můžeme mít po všech těch letech převážně ironický vztah, ale jeho forma nic neztratila na své bravurnosti. My jsme však za to ztratili z velké části svou schopnist vnímat ji. - Ona bravurnost spočívá, jak v kráse a orginálnosti záběrů (nástoupená posádka lodi viděná přes lodní kanón, pohledy do hlavně kanónu), tak zejména v obratnosti práce s motáží. Montáž je tu hlavním rpostředkem vyprávění. Vytváří rytmus díla (viz. např. rychle se střídající záběry skupin při cystající se popravě námořníků), ale především vytváří kladením zaběrů vedle sebe filmový jarzky plný obrazových metafor (viz. tři záběry oděkého lva, které vytvářejí obraz jednoho lva, který povstal). Umíme ještě číst obrazový jazyk. Znamená zkažené maso upadající carskou monarchii? Rozbité hudební nástroje jsou symbolem neslavného konce jejich majitelů? Pád malého chlapce v davu a jízda onoho slavného kočárku po schodech jsou ukázkou pošlapané nevinosti a bezbranosti? Také nevím. Ale myslím, že to stojí za to, dát si práci a přemýšlet. - Opět si jednou dovolím hodit odkaz na svůj blog, kde najdete podrobný popis děje a i trochu toho rozboru. Moc mě za to nelynčujte. (16.01.2006)

Ve filmu je jasně vidět rozvrstvená společnost - námořníci jako proletariát, námořníci buržoazie carovi vojáci. Vzpoura vznikne asi ve 25. minutě filmu. Potom co je Vakulinčuk mrtvý, nastoupí na jeho místo revoluční masa. Scéna na schodech "oděsské schody" je jedna z nejlegendárnějších scén světové kinematografie , stokrát probíraná. Film má sílu i po sto letech a to díky technice (vidíme zde všechny druhy filmové montáže). (23.11.2017)

"Křižník Potěmkin" mi vyrazil dech. Čekala jsem, že to bude sice pěkná klasika, ale podle data vzniku, že se mám obrnit trpělivostí a tolerancí, přece jen dnešní divák je uvyklý na docela jiný typ filmové řeči. Jak osudově jsem se pletla. Snímek funguje perfektně dodnes, že už je to 80-ti letý stařeček poznáte jen podle toho, že je němý. A je až k nevíře, jak dnešní filmaři z této klasiky čerpají a opisují. Nemyslím tím jen onu slavnou scénu s kočárkom na schodech, ale vůbec skoro každá druhá scéna je dodnes živá (třeba jak kamera sleduje nohy jdoucí ze schodů na lodi apod.). I když tento film zaujímá pozitivní postoj k bolševické revoluci, vůbec mi to na něm nevadí. Je to rozhodně méně nepříjemné, než americké PP (patetismus & patriotismus). "Křižník" je skutečně dokonalý, co víc říct... (27.01.2006)