Tulpa - Perdizioni mortali

A já, blbec, si tenhle kousek málem nechal protéct mezi prsty. Zampaglione (mnohými nenáviděný horor Ve stínu hor) pojal svou novinku jako klasické giallo, navazující na Argentovu tradici plnou explicitních vražd a silně erotického dusna, postrádajíc však vlezlou figurku vyšetřujícího detektiva. A je to nakonec jen dobře, protože snímek se tak upírá opravdu jen na hrdinku a na vraha, který likviduje své oběti často a poměrně nápaditě (kolotoč vs. ostnatý drát). Připočtěte si uším lahodící hudbu, spoustu nahoty či příjemnou stopáž a vyjde vám kvalitní euro-horror, který sice nedosahuje kvalit německých Masek, ale jako připomínka Itálie 70. let funguje skoro bezchybně. A teď mě omluvte, spěchám do Tulpy - do privátního nočního klubu, v němž se moje nejtajnější a nejzvrácenější erotické fantazie změní ve skutečnost. (17.04.2014)

Lisa je žena dvoch tvárí. Kým cez deň zastáva vysokú pozíciu v jednej z finančných spoločností, v noci žije bujarým životom zvrhlých sexuálnych radovánok. Opakovane navštevuje anonymný dom neresti nazývaný Tulpa. Jedného dňa sa začínajú objavovať mŕtvoly všetkých osôb, s ktorými mala Lisa pomer. Kto, a hlavne prečo vraždí jej sexuálnych partnerov? Talianskym snímkom sa vyhýbam na sto honov. Obzvlášť giallu, ktorého sledovanie vo mne vyvoláva kombináciu pocitov trýznenia s utrpením. Ozaj neviem čo ma presvedčilo, že som sa dal jedným z miestnych užívateľov nahovoriť na jeho sledovanie, ale sami viete aké to je keď Vás prepadne nuda a vy nemáte do čoho pichnúť (myslím doslovne ;). "Tulpa" je prvé giallo, ktoré ma natoľko zaujalo, že nebudem šetriť chválou. Okrem mnoha skutočne excelentných, realisticky pôsobiacich gore scén, dokonalej kamery, disponuje jemným sexuálnym podtónom vďaka ktorému ma dokázal udržať plne pri zmysloch. "Tulpa" nesklamala, ba práve naopak, je to pomerne vydarená kriminálka vďaka ktorej majú Taliani malé, bezvýznamné plus - 65%. (24.10.2014)

Před samotným hodnocením filmu se zmíním o "jazykové bariéře", kterou jsem musel akceptovat, abych tento klenot shlédl. Nebylo to pro mne vůbec nepříjemné, italština je podobná francouzštině, kterou ovládám, dialogů bylo málo, takže z odposlechu jsem docela dobře chápal o co jde. Naštěstí k tomu, jsou ty nejdůležitější dialogy v angličtině (nevím proč ...) s italskými titulky. ENG samozřejmě nebyl problém. Tudíž chci podotknout, že hodnocení filmu u mne není nijak zkresleno tím, že jsem neměl české titulky, které možná ani nebudou ... K filmu samotnému ... Giallo (sub)žánr vymřel neoficiálně začátkem 80. let. Od té doby se ale objeví nějaký kousek z Itálie i jiného Evropského státu, který do tohoto skvělého a úžasného žánru patří. TULPA je giallo jak když vyšije. Celou stopáž jsem měl dojem, že jde o něco dějově složitého. Ale ono je to ve finále "jen" přímý tah na branku. ČISTÁ HRůZA v krystalické podobě!! Ano, takto má vypadat horor!! Film si vystačí se třemi základními aspekty, které propojuje tak dokonale umělecky, esteticky chytře, že mi z toho po letech opravdu naskakovala husí kůže.. Je to vlastně cesta od vraždy k vraždě ... Hlavní hrdinka chodí do erotického klubu, kde se oddává sexuálním hrátkám. Členové klubu, kteří jsou pro ni v podstatě anonymní, však postupně končí brutálním zabitím/vraždou. Vizual je něco úžasného. Celý film je ponořen do snové temnoty, celé je to hypnotické podobně jako třeba Only God Forgives (2013), hrdinka se pohybuje v úzkých dlouhých chodbách, vrah v černých botách a černých rukavicích (fetišisticky zabírané kamerou ala Argento) je stále někde kolem ní. Zvukově je to tak propracované, že většinu šumů a ruchů slyšíte jako by "za sebou" ... To umocňuje tu hrůzu, protože tohle fakt není příjemné a přišlo mi to jako šikovná podpásovka ... pocit "někdo je za mnou, něco se za mnou děje" ... Hudba je kapitolou samou pro sebe, určitě bych bral soundtrack, úžasný hudební doprovod, prostě naprostá extáze!! A mezi tím vším vraždy dívek i mužů ... brutalita a násilí je nastaveno hodně vysoko a po mnoha letech jsem si říkal "sakra tak ať už se ten vrah objeví, nechci ani pomyslet, co té oběti zase bude dělat" ... Prostě jsem měl strach ze sledování další a další vraždy, protože zdrcen temnotou, klaustrofobií a nepříjemnými šumy jsem vraždy po fakt dlouhé době těžko zvládal ... A zmínka o finále.. Na konci,když hlavní hrdinka hledá v podzemních komnatách vraha, jsem měl pocit, že mi blbnou sluchátka nebo zvuk u filmu. Bylo to jako praskání staré desky. Hrozně nepříjemné. Pak jsem ale zjistil, že to je ve filmu naschvál!! Neuvěřitelná vychytávka!! Umocnění temnoty, děsu, strachu a hrůzy do absolutních výšin!! Osobně jsem nadšen. Je super, že zas po dlouhé době vznikl ryze italský flick ve stylu gialla, který se fakt povedl. Německý Masks (2011) byl o něco lepší, ale i tak je to prostě špička ... doporučuju... (11.10.2013)

Frederico Zampaglione se lepší. Jeho předchozí film byla otravná hovadina a tohle už je díky své průhlednosti jen nezáměrně úsměvná hovadina. První půlka filmu přitom skýtá řadu žánrových potěšení, když se střídají nápadité krvavé mordy se sekvencemi obnažených postelových aktivit. Ale vše se tragicky hroutí, jakmile se expozice usadí a po atrakcích má štafetu divácké pozornosti přebrat scénář, jenž by výronům všelijakých tělních tekutin dodal nějaký rámec a příběh. Postavy se v duchu trailerového syndromu ocitají bez jakékoli expozice či jasných motivací v přepjatě afektovaných situacích, které se vzpírají i sebeprimitivnější logice. Rozuzlení celého křečovitě přepáleného vyprávění pak je nejen dlouho dopředu odhadnutelné, ale navíc natolik směšně završené, až posouvá laťku naprosté scenáristické bezradnosti do nových výšin. Asi bude na čase přijmout fakt, že Zampaglione vskutku je oním samozvaným pokračovatelem zlaté éry italského hororu, ale s dovětkem, že pouze jejích nejzoufalejších a nejpitomějších příspěvků. Že se snaží pochlebovat žánrovým fandům důslednou revitalizací charakteristických prvků gialla, rozhodně není jakkoli polehčující okolností. (25.08.2013)

Přesně to, co v loňském roce udělalo z německých Masks povšimnutí hodnou hororovou událost, přesně to tady chybí. Federico Zamaglione klouže po povrchu, oslavuje žánr povrchními atrakcemi, ale jádro mu uniká. Načančaný, řemeslně docela přesvědčivý, ale zcela prázdný film. (22.10.2013)