Zdochlinári

Tenhle film jsem viděl jen jednou a má pro mě dost slabých míst (proto "jen" čtyři hvězdy), na druhou stranu má ale dost a dost scén hodně povedených, u kterých člověk padá smíchy na zem. Občas mě tam taky trochu rozhodilo pár momentů, kdy si tenhle film občas zahraje na něco, čím by vlastně ani nechtěl (neměl) být. Pokud tedy od filmu budete čekat salvu belmondovského herectví, té se vám každopádně dostane vrchovatě. (24.12.2015)

Honba za válečným pokladem v podobě zlatých cihel po francouzsku. Je duben 1943 a válka v Severní Africe se blíží ke konci. A právě v těchto dnech se odehrává příběh, kde skupina francouzských legionářů bojuje o banku a pak sami se sebou. Ohraný příběh i z francouzské strany mi nějak zvláštní nepřišel. Žádný zapamatovatelný zážitek tam nebyl a nemůžu si pomoct, ale druhý den si ten film moc nevybavuju. Prostě takový průměr jenom. Co bylo ale výborné, byl Jean Paul Belmondo. Ten, ale i ostatní herci drží Mrchožrouty na 65%. (31.07.2010)

Až se divím, že téměř 40 let po 2.svět.válce se ještě Henrimu VERNEUILOVI podařilo získat do této příjemné volovinky už 51.letého J.P. BELMONDA. On, který neměl nouzi o daleko lepší filmy se nechal přemluvit do této naivní oddychovky. Počátek filmu se mi velmi líbil, též mě zaujal (hlavně že Němce nadabovali herci, kteří buď Němci byli nebo ovládali jazyk perfektně s dobrým akcentem) to v každém filmu nebývá. Ale potom, když se začalo střílet z děla na hrad a Němci vůbec nereagovali, jsem pochopila, že se jedná o komedii. No dobrý, ale pro mě průměr. Že bych z toho byla "na větvi" to ani omylem. (19.08.2008)

Ztráty sympatických legionářů byly sice zanedbatelné, neboť nepřišli ani o celých devět mužů z deseti (vskutku velmi francouzské pojetí!), leč ani sebevtipnější akční komedii s charismatickým protagonistou si nelze užít naplno, pokud při sledování někdo stále intenzivně tluče diváka železnou trubkou po hlavě - tu zde opět zhmotnilo mnou nesmírně oblíbené použití "německého" tanku. Kurva, je opravdu až takovej problém splašit někde jeden jedinej (!!!) železnej trakař, co alespoň vzdáleně připomíná libovolného panzera?? (26.10.2017)

"Mrchožrouti" jsou mojí láskou už od dětství. Přibližně od deseti let jsem si na oprýskané VHSce s nekvalitním obrazem z dob, kdy se TV Prima chytala dosti blbě, s velkou oblibou pouštěl tohle okouzlující chlapské dobrodružství plné napětí, černého až cynického humoru, rozpáleného Afrického písku a Jeana-Paula Belmonda. Kazeta se mi před pár lety zadrhla a pásek se zničil. Opětovné promítání filmu na TV Nova s úděsným dabingem, který nemilosrdně popravil všechny hlášky, bylo jen chabou útěchou. Až když jsem se dozvěděl, že film vyšel na DVD a kamarád pshimi mi potvdil, že vyšel s původním vynikajícím ČT dabingem (Krampol, Štěpnička, Moravec, Potměšil), neváhal jsem si vyprázdnit peněženku a pořídit si jej. A už od samého začátku, kdy legionáři přijíždějí do města kolem moře, mrtvých těl a spálených aut za zvuků nádherné hrdinské pochodové hudby, mé srdce zaplesalo. Jean-Paul Belmondo je neodolatelný. Jeho seržant Auganiére je sympatický bídák, dareba a hrdina v jednom. V každém případě ryzí Francouz. Nelze mu nefandit. Za zmínku též stojí hlavní záporák, zatvrzelý rotmistr ve skvělém podání experta na padouchy Michaela Constantina, tlustej zasranej kanonýr Jacquese Villereta a neodolatelně krásná žena ředitele banky Marie Laforet. Ryzí dobrodružství a nejlepší film Henriho Verneuila. Film, který dokáže i na bůhví kolikáté potěšit. (25.10.2004)