Jack Ryan: V utajení

Hrdina špionážních románů Toma Clancyho a jedna z nejznámějších postav Harrisona Forda je zpátky. Těšil jsem se moc, spálil jsem se zrovna tak. Jsme v Hollywoodu, který teď vyznává trend vracet vše na začátek. To je i případ Ryana, který znovu sází na inteligenci a intuici. Analytikovi, který pro CIA tajně monitoruje finanční machinace teroristických skupin, zahřívá postel půvabná doktorka Keira Knightley a na teplé kancelářské židli mu toho moc neschází. Jenže.. zase to Rusko. Zase kuje pikle proti nenáviděné velmoci. Ryan musí po dlouhých letech do terénu. Vývoj děje se dá poměrně dobře vytušit dopředu, zkratkovité náhody, které našeho hrdinu potkávají, jsou nemile úsměvné, ostatně jeho okolí mu leccos dost usnadňuje. Chová se buď pitomě, nebo má zřejmě slabší chvilku (jako třeba stopadesátikilový černoch, který to odskáče jako první). Kdyby našeho skautíka potkal Jason Bourne, rozseká ho na kusy. Tvůrci se spoléhají na kontaktní akci. Ta však selhává. Akční momenty jsou chaotické, chybí napětí i nápad, střihač by měl dostat pořádně přes prsty. Spíš než akční scény si tak kousek režiséra (od shakespeareovských adaptací až po comicsového Thora) Kennetha Branagha budeme pamatovat skrze dialogy a docela propracované postavy. Slovní souboje mají slušnou gradaci, ostatně na akční thriller tu máme hodně dobré herce (Knightley, Costner, sám Branagh, který svým ruským přízvukem připomene padouchy let osmdesátých a který si dokáže hezky pokecat o obyčejné žárovce). Mimochodem je sympatické sledovat, jak Kevin Costner pokračuje ve svém stylovém hereckém návratu. Když si to sečteme, pokud se někdo těší na inteligentní thrillerovou podívanou, bude zklamaný. Ale vlastně jen lehce!! (10.05.2014)

V utajení měl nespíše zůstat rovnou celý film. Nevzpomínám si z poslední doby na zbytečnější snímek, který by brázdil v tomhle roce kina. Postavy jsou poměrně bez chuti a slovo průměr by se dalo vyslovit prakticky na každou filmovou položku. Film neobsahuje ani jednu strhující scénu a při závěrečném bombovém zúčtování má divák stejně dopředu jasno že to celé dobře dopadne. Rovněž mě přišlo, že místy chyběly nějaké pojítka mezi scénami. Kenneth Branagh není špatný režisér, ale akční žánr určitě mu určitě nesedí. 50% (13.05.2014)

Od skúsených, ostrieľaných borcov som čakal nadpriemerný špionážny thriller, ktorý ma vráti späť do deväťdesiatych rokov, kedy sa po konci studenej vojny roztrhla sieť s konšpiračnými teóriami na tému rozorvaných vzťahov medzi Ruskom a USA. Ani postava Jacky Ryana, ktorá je najmenej ryanovská zo všetkých doposiaľ piatich sfilmovaných námetov, nepriniesla očakávanú dávku napätie a politických hier, na ktoré sme boli z jej predchodcov zvyknutí. Námet je tak trošku predvídateľný a veľmi so zápletkou sa teda tvorcovia moc nemaznali, čistá stávka na istotu, bez štipky experimentu takisto sa to dalo oživiť nejakou pamätnejšou akčnou scénou, či vygradovanejším záverom. Chvalabohu aspoň herecky to neškrípalo a dialógy boli na základe Branaghovho dohľadu na vycibrenej úrovni. 60%. (14.06.2014)

"Pokud zjistíš pravdu, uvěříš jí?" Zlí Rusové se zase jednou rozhodli zlikvidovat tu hodnou Ameriku, která by nikdy, ale skutečně nikdy, neřešila svoje zadlužení vyvoláváním válek po celým světě. A tomu je třeba zabránit, k čemuž má USA dostatek tajnejch služeb i jejich agentů. Vznikl z toho špionážní snímek, kterej je pro mne svou pohodovou naivitou tak svižně zábavnej, jak jen to je za danejch okolností možný. (28.05.2014)

Je to neuvěřitelný, ale nejvíc to překvapivě tahají zamilovaný kukuče a jednoduše nádherný očiska Keiry Knightley. Chris Pine se kirkovské nálepky nezbavuje snadno, zvlášť když jde o rádoby ultramoderní bourneovský "akčňák" plný zákeřné výpočetní techniky. Branaghova sinusoida splňena: po skvělém Thorovi tu máme další, snadno postradatelný snímek. Zatím nejnevýraznější a bohužel trestuhodně nejzbytečnější (Jack Ryan!!) film roku - ano, vím, že je teprve leden. (27.01.2014)