Bláznivý Petríček

K bezúhonnému vstřebání Godarda je třeba být levicový Francouz nebo hardcórový intouš. Ideální je kombinace obou. Ostatní se mohou pokusit se alespoň na tu jeho vlnu co nejblíže naladit. Ani to však nezaručuje, že i náročnější publikum (o konzumním nemluvě) nebude režisérovým osobitým volnomyšlenkářstvím umořeno. Což mě konkrétně postihlo u Alphaville. Bláznivý Petříček naštěstí nestravitelný není. Naopak. Tato nápaditá, více-žánrová hříčka s divákem byla pro mě překvapivou lahůdkou a to nejen díky Bebelovi. Pouze ty muzikálové vsuvky mně jaksi vázly v krku. (28.06.2011)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (26.01.2009)

Byl jsem na tom kdysi dávno ve filmovém klubu, kde bylo narváno, protože všichni přišli na tehdy "frčícího" Belmonda. Od té doby jsem už v kině nikdy neviděl tolik zmatených a vyděšených diváků..... :)) (14.01.2003)

Především se omlouvám panu Godardovi za průměrné hodnocení jeho jistě nadprůměrného díla, jenže já na něj zkrátka a dobře intelektuálně nemám. To příznávám zcela otevřeně. A pokud si z nějakého 110 min dlouhého filmu zapamatuju tak jednu dvě scény a ostatní se mi jen splácá v jakousi směs podivných nesmyslů, něco není dobře. Mám na tom určitě svůj podíl, jít na takto intelektuálně náročný film po celém dni ve škole není úplně ideální, na druhou stranu ve stejném rozpoložení jsem viděl spoustu jiných filmů a ty mě udržely v pozornosti třeba i o hodinu déle. Mé hodnocení také ovlivnilo, že jsem v poslední době viděl dva filmy plné podivných surrealistických scén (Loni v Marienbadu, Nenápadný půvab buržoazie) a oba se mi líbily mnohem víc. Bláznivý Petříček určitě není špatný film, ale je velmi obtížné ho sledovat a věnovat mu patřičnou pozornost. (10.11.2010)

!!!Pozor, spoilinkg!!! - nejlepší smrt, jakou si může člověk přát, je omotat si dynamity kolem hlavy, fakt! (20.10.2008)

nádherný anarchistický úlet... (12.03.2009)

Mně se na tyhle filmy prostě těžko kouká. Jsou tady skvělé nápady, jsou zde výborné myšlenky, ale jako celek to prostě není něco, co by mě opravdu bavilo a zaujalo. Jean-Luc Godard se rozhodl, že v béčkové produkci bude prezentovat myšlenky, a bylo jich tolik, že je ani pořádně nestihnete sledovat. Moc věcí na jednom místě, příliš zvláštních přístupů k vyprávění i k hraní, i když Belmondo prostě okouzlí. (29.05.2015)

Tak tomu se říká experimentální film! Tolik wtf momentů jsem dlouho na plátně neviděl. Godard je šílenej intelektuál a do tohoto snímku narval tolik dialogů a myšlenek, které jsem nestačil všechny napoprvé vstřebat. Ale kupodivu snímek drží pohromadě a díky zvláštním a barevným filtrům na kameru působí i pěkným vizuálním dojmem. Belmondo a Karina dostali volnou ruku a jejich herecký projev je z velké části improvizace. Godard má rád svobodné vyjadřování a film tak i k divákovi promlouvá. Zvláštně pracuje i s hudebními motivy a celkově se zvukem. S troškou nadsázky se hodí srovnání s Takovými normálními zabijáky. Nová vlna v 60. letech neřádila jen v Československu, ale i Francie se má čím pochlubit a Bláznivý Petříček (jmenuji se Ferdinand!) rozhodně patří mezi kvalitní kousky francouzské Nové vlny. (15.04.2018)

Mozaika emocí a ztřeštěných nápadů. Tak by se dal shrnout syžet snímku Bláznivý Petříček, dalšího tvůrčího experimentu z dílny Jeana-Luca Godarda. Oproti kultovnímu U konce s dechem je „Petříček“ o něco vyspělejší, hravější, zachází ještě do většího extrému co do formy i do obsahu, a hvězdný Jean-Paul Belmondo hraje ještě lépe… S Annou Karinou vytvářejí krásnou souhru, přičemž Godard dává prostor i hlubším myšlenkám, které Karina prezentuje vskutku úžasně. Žánrově je Bláznivý Petříček pestrý, jak jen si dokážete představit. Mísí romantickou krimi komedii na útěku s fiktivním dokumentem i tragédií, nezaobírá se jediným filmovým pravidlem minulosti, a jak je u Godarda tradičně zvykem, forma je zde postavená před obsahem. Což však není nutně na škodu, naopak to pouze otevírá další možnosti pro filmařovo vyjádření. 7/10. (06.02.2021)

Môj prvý Godard. Zlátanina pocitov rozháranej mládeže 60-tych rokov, asi... Snaha o umeleckosť prevalcovaná egom režiséra, ....umelecké elévstvo bez rácia (02.04.2006)

.....skoro 70-ročný Krampol dabuje 32-ročného Belmonda....hmm...J.Krampol patrí k J.P.Belmondovi,ale asi nie vždy....vtipu málo,také pseudointelektuálske kecy a...nič...posolstvo a poetika Jean-Luc Godarta šla mimo mna...dve hviezdy len za J.P.Belmonda. (11.04.2020)

Godard s veškerým arzenálem vyjadřuje čirou radost z cinéma, ovládán příznačnou posedlostí médiem. (21.01.2015)

U konce s dechem považuji za jeden z nejnudnějších filmů, co jsem kdy viděl (a že by tam byla nějaká hloubka, to ne), ale Bláznivý Petříček, to je... Začnu jinak. Já jsem celý ten film měl dojem, že si ze mě někdo dělá pr*el. Všechny ty záběry, šílenosti, neustále rádobyhluboké žvanění o čemkoli... Já mám dojem, že to celé bylo myšlené jako absurdní komedie a že to ani nemá mít nějakou hloubku. A taky jsem to taky celé nakonec bral. Takže jsem se nakonec příjemně bavil, užíval si všechnu tu absurditu a na nějaké hluboké myšlenky jsem kašlal, jelikož si myslím, že tam beztak nic nebylo, jenom to tak vzdáleně vypadalo, aby v tom diváci hledali bůhvíjaká moudra a Godard se bavil nad tím, že tam něco vůbec hledají. A tak mi to celou dobu připadalo a právě proto se mi Bláznivý Petříček vlastně líbil. A klidně se na něj podívám znovu, dokonce jsem se u toho ani moc nenudil. 4* (02.12.2018)

Art-intelektuální film, který nemá pořádný děj. Základy filmu tu neplatí a stále se něco děje jinak než má. Mám rád takové filmy, ale tento byl až moc nepochopitelný a nebyl ani ničím zábavný. Konec filmu alespoň trochu napravuje, protože ukazuje jak je člověk zbrklý a koná dříve než myslí a to už je většinou pozdě. (12.07.2010)

Upraveno v červenci 2024. Bláznivý Petříček je uměleckým a velmi osobním Godardovým výrazem filmu. Lze, jak se to jeví, mluvit o postmodernismu, jenž je však osobně zúčastněn expresí a prvky v estetizovaných obrazech Raoula Coutarda i impresí všudypřítomných metafor, analogií a odkazů. Přestože jde stále o Godardovo pojetí l´art pour l´art, tedy film pro film, tak je jeho výraz osobnější. Spojuje s tím své osobní zkušenosti, dynamické a v mnohém destruktivní, díky tomu se film stává o mnoho víc koláží postojů, myšlenek, osobních anti-společenských (přesněji řečeno antiburžoazních) revolt, přesvědčení a vyrovnání s vlastním partnerským krachem. Knižní předloha Lionela Whitea z roku 1962 Posedlost je tak Godardovi jen příležitostí k osvobozování výrazu vlastního nitra. S jeho satirizujícím pohledem na společenskou smetánku nepřekvapí četné odkazy na prokleté básníky, na Rimbauda a Baudelaira, ale také na Célina. Bláznivý Petříček je postmoderní groteskou (rovněž operou), v níž vlastně jde svým způsobem o emancipaci jedince, a to z područí politického ukotvení života, přestože to v dané době znamenalo především revoltní politický postoj. Bláznivý Petříček je postmoderní poezií, revoltou proti konvencím, proti konzumu, proti konformitě, sebe-odkazující, sebe-uvozující a sebe-reagující. Aneb Godard konfrontující (a to i sám sebe se sebou samým) a též malující (a to sebevyjádření dynamicky proměňujícího se vlastního nitra) v několika liniích přes sebe a zároveň. Hlavním prostředkem Godardovy reflexe jest Pierrot, neboli Ferdinand Griffon (Jean-Paul Belmondo), muž, jenž se vzbouří dosavadnímu způsobu života masek a strojenosti konformity. A se vším všudy, nadoraz, až do úplného vyčerpání smyslu slova revolta. Dalším důležitým prostředkem Godardova vyjevování nitra je Marianne Renoir (Anna Karina), hrdinova femme fatale, ambivalentní pokušení i směr života a celá jeho touha. Výsledkem a cílem i jediným smysluplným vyvrcholením absolutní revolty je, jak se ukazuje, umění a láska, přičemž však za obojím se musí svým způsobem kráčet bez kompromisů. Z dalších rolí zaujmou rovněž Ferdinandova konvenčně urputná manželka Maria (Graziella Galvani), známý muž obou protagonistů Frank (Georges Staquet), dlouho hledaný Mariannin bratr Fred (Dirk Sanders), či filmový režisér na večírku (Samuel Fuller). Bláznivý Petříček je vskutku osobitě poetickou revoltou proti všem konformním základům společnosti, ale ani tehdy se Godard nezříká svého přesvědčení o l´art pour l´art, ani existenciálního podkladu bytí. Svébytný niterně estetický požitek. (28.06.2012)

... aneb, když „uměleckého boha“ chytne fantas, spustí obrazovou expanzi, intelektuální řeči. Nechej se vést. Začni být jím, s ním..., životem nahodile spontánním, expresionistickým experimentem bez hranic, exponátem extravagantně broušeným. (15.04.2018)

Ne o životě... O čase, protoru, o tom, co je teď - tohle je hezké i samo o sobě. Asi nejlepší francouzský film, jaký jsem zatím viděla (tedy - Drž hubu je přece jiná kategorie!). Filosofie tohodle filmu je úžasná, hudba a to, jak přeskakuje z ticha do ticha, to je..., roztomilá Anna je roztomilá, Belmondo s cigárem i bez je asi opravdu pěknej chlapák a všechny ty "extravagantní" vstupy a změny obrazů jsou pro pseudointelektuála a pseudorebela jako jsem já zkrátka voda živá. (19.05.2009)

Ferdinand spolu s Marianne se dají na společný úprk nejen před svými dosavadními životy, ale taky před pronásledovateli, navíc je Ferdinand v domnění, že Marianne je mafiánova sestra, jak mu namluví, ve skutečnosti se jedná ale o jeho milenku. Zajímavý, až na to, že se celym filmem táhnou bezúčelný literární úryvky a dokonce i velice otravnej zpěv hlavní hrdinky. Navíc je tu absurdita, která doprovází např. shánění financí pomocí jejich hereckého umu, jímž baví náhodný kolemjdoucí, s převleky, na který opravdu netušim, kde vzali prachy. Godardovy výtvory jsou zkrátka naprosto mimo. Ovšem tohle nebylo zas až tak strašný, jako třeba jeho Zachraň si, kdo můžeš (život), nebo Pěstuj si pravačku... (27.06.2009)

Po shlédnutí Bláznivé Petříčeka, nebo Ferdinanda, jak chcete jsem došel k jednoznačnému závěru - Godard již nikdy více! Nevím, co všechno lidé dokáží nazývat uměním, ale pro mě to byl obyčejný kýčovitý film ... vím, že nejsem odborník přes všechny směry umění, ale čeho je moc, toho je příliš. Kdybych si tu předtím nepřečetl, o čem ten film má být, doteď bych to asi nevěděl a tak snad Godardovi a hlavně Bebelovi příznivci prominou, že dávám u Bebela svůj první a doufám, že poslední odpad!. (29.10.2009)

Útržky. Plnou vahou mořem plavou, honí se mi hlavou. Útržky. Let it be, Petříčku, žijeme jen dvakrát. Jmenuju se Ferdinand! Já vím, Petříčku, to ty útržky mě svedly… nezlob se, chci prostě jenom žít. Že tomu nerozumíte, mes amis? Já tomuhle Godardovi taky ne. Existencialismus mě umí hezky zdeptat. „Jen touha znamená žít. Toužil jsem, tedy i žil.“ / „Chtěla bych život jako román. Jasný, logický, přehledný… takový není.“ „Je. A mnohem víc, než si lidi myslí.“ / „Jsme stvořeni ze snů a sny jsou stvořeny z nás.“ / „Věřím ti, lhářko.“ „Miluju tě po svém.“ / „Je to kolektivní hysterie, které propadám sám.“ Ale co. Ostatně kdo z nás je víc než „velký otazník na obzoru mořském“? (20.07.2015)