Muž, který se mi líbí

"Ten film stojí za starou belu!" Řečeno ústy Belmondovými... a já se sám sobě divím, že jsem ho dokázal vidět do konce, protože "nefilmovost" a "neherečnost " z něj čišela v podobě, která mne vůbec neoslovila. Vlastně nevím, jestli šlo o dokument o jednom milostném vzplanutí nebo o naučný film k výuce angličtiny... (09.06.2017)

Muž a žena, kteří byli. Bezcílnými destinacemi. Cesta bezva nenapravitelného "playboye" letem americkým světem. Ne, ani trochu není u konce s dechem. Jean-Paul Belmondo nepřehlédne žádnou sukni, ladí linky hudební, hází sympatické cukrbliky, dobře padnoucí žertíky sype z rukávu, ne pomálu, jeden za druhým, klidně i po ránu. Je stále tak nějak nad věcí, nepřipouští si k tělu žádné starosti. Francouzsky elegantní a hravě civilní Annie Girardot čeká /možná ho předběhne i samotný Godot/, zda vystoupí z letadýlka ten pravý, její vyvolený - muž, který se jí líbí. Vždy a za všech okolností módně šik. Svírá ji citový vzlyk. (23.07.2015)

První třetina je velmi slabá, ani bych neřekla, že ji režíroval Lelouche, ale pak následuje to, co umí nejlépe: silně vyprávěný jednoduchý příběh. Jak už bývá u Lelouche tradicí, opět se zaměřil na silnou hudební stránku, kterou svěřil svému oblíbenci Leiovi. Duo Belmondo - Girardot se mi více líbilo v Bídnících. (02.03.2012)

Film, který se mi příliš nelíbí... 1) Bez skvěle vypadajícího 36letého Belmonda s krásnou hebkou pletí a 38leté Annie Girardotové by se snímek potácel někde na hranici mezi odpadem a jednou hvězdičkou. Důvodem jsou tuctové dialogy a především pomalé zdlouhavé scény, vypointované za dvojnásobně dlouhý čas, než považuji za případné. Skvělých posledních deset minut na věci nic nezmění. 2) Překvapuje mě letadlo PanAm letící z Říma do Nice (!). Že by Američani měli práva na přepravu po Evropě? (27.12.2013)

William Wyler z USA natočil v 50. letech Prázdniny v Římě. Tak jo, tady si Lelouch z opačné pozice natočil něco jako "prázdniny v Americe". Žel romantická komedie na cestách mne ani zde neoslnila. Existují filmy, v nichž mne Annie Girardot i Belmondo před časem zaujali velice, ale nemůžu si pomoct, tentokrát mne nebavili vůbec... Lelouchovu ranou tvorbu beru z větčí části spíše jako něco, kdy slavný režisér teprve sbíral zkušenosti natáčením prvních celovečerních kousků, vytvářel si svůj rukopis a filosofii, které pak v dalších dekádách přetavil do řady jedinečných mnohavrstevních snímků, ale zde je to dle mého názoru od počátku bída. Námět o bližším setkání herečky s filmovým skladatelem, z nichž asi jeden nejsou příliš spokojeni s filmy, na kterých pracují, při tom vypadal slibně. Jenomže filmovému prostředí se to věnuje velmi málo a po dlouhou dobu jenom sledujeme romantické prožitky hlavní dvojky v posteli, na večírku nebo cestou autem. Film nepostrádá pár typických "lelouchovských" momentů, z nichž se mi nejvíc určitě líbil ten, kdy Henri během jízdy v autě vysvětluje, jak skládal svou první hudbu k westernu a během vyprávění se střídají ukázky z nahrávacího studia. Ale jinak mne to s výjimkou závěru nechalo úplně chladným. Natočit to jiný režisér, zřejmě bych za těch pár pěkných momentů 3* dal, ale od Lelouche jsem zvyklý na zcela vyšší level a ještě se mi u něj nestalo, abych po 90% času filmu tolik klimbal znuděním a nezájmem. Poté, co se Lelouch dočkal celosvětového uznání za autorský film Muž a žena, plný osobitého vyprávění, propracovaného vizuálu a jedinečné hudby, považuji od něj tematicky podobného a rutinně natočeného Muže, (ještě ke všemu dle cizího scénáře začínajícího autora) za výrazný krok zpět. 50% (16.08.2020)