Dámy a páni, finálna verzia

ᴰⁱˢ ˢʰⁱᵗ ᵐᵉʲ ᵏᵒⁿᵗᵉʲⁿ ˢᵃᵐ ᵒᶠ ᵈⁱ ⁱⁿᶠᵒʳᵐᵃᵗⁱᵒⁿ ʲᵘ ʷᵒⁿ'ᵗ ᵗᵘ ⁿᵒᵘ ᴶᵘ ʰᵉᵛ ᵇⁱⁿ ʷᵒʳⁿᵈ  Zajímavý nápad? Nostalgie? Jep, je to zajímavý, dalo to práci, aale.. zkrátka něco tomu chybí, a to život! Na nějaké dvacatý minutě, už mě z těch střihů a postav začíná bolet hlava.. Na konec bych chtěl evryvan, kteří byli v tomto fajnl katu a už nejsou mezi námi, popřát rest in píz, za to že věnovali svůj život filmu. :) (21.01.2018)

Enšpígl, který se směje, když jde do kopce, protože ví, že za chvíli půjde s kopce, hezky říká: "když někdo dává filmu svou lásku, tak já mu za to vždy budu oplácet stejnou mincí." Ze začátku to vypadá stoprocentně, ojedinělý, neopakovatelný nápad. Později však přece jen koncentrace a zájem opadá, vypadá to jako hraní si s herci (kteří vypadají spíš směšně než jinak), koláž se mění v komiks, příběh v banalitu (jaký jiný příběh by asi šel takto zpracovat)... Paralela tu přese všechno přece jen je. Myslím na filmy Slavoje Žižka, který filmové epizody také spojuje, i když jiným, účelovým, a pro mě více objevným způsobem. Tím Enšpígla nepopírám, jenom se snažím něco dodat. (20.06.2015)

Co říct jiného, než dokonalý film. Cinefilní mokrý sen. Naprosto užásná a dokonalá podívaná. Zde nejde o příběh, ten je vesměs vlastně naprosto jednoduchý a klasický. Dostane se na snad úplně všechny žánry na světě. A když zrovna vidíte scénu z filmu, který znáte, tak vám Vaše cinefilní srdíčko zaplesá. Ano možná je to snobská podívaná a podívaná spíše pro opravdové nerdy. Ale je to prostě dokonalé. (16.05.2020)

Pocta světovému filmu (a ani na český se nazapomnělo!). Dílo působí na diváka v mnoha rovinach a to, jakou rovinu vidíte, je jen vaše volba. Jedním z úhlů pohledu je dívat se na Ladies and Gentlemen jako na romantický příběh dvou lidí, kteří jsou dokonalí svou anonymitou, protože dávají divákovi možnost vytvarovat si je tak, jak chce, aby vypadali. Druhou možností je dívat se na film jako na prezentaci toho, co všechny filmy spojuje a v čem jsou odlišní. S úsměvem na tváří budete pozorovat, jak jsou scény z vašich oblíbených filmů, u kterých byste to ani nečekali, změneny v jedno pro filmového fanouška dokonalé dílo. A co vidíte vy? (31.12.2015)

Bylo mi šestnáct a za lásku na první pohled se to označit zrovna nedalo. Léta jsme se míjeli, on na první pohled uslintaný předvídatelný mamlas, s kterým mrhají čas jen ti, co neumějí číst, já předsudečný snob beze špetky rozhledu. Jenže potom jsme si dali rande na Kill Billovi a začal mezi námi dlouholetý vztah, jemuž se co do vášnivosti vyrovnala snad jen aférka Normana Batese s Amélií Poulainovou. Zdálo se to být na celý život, ale jak jinak, z něj se postupně stával čím dál víc moralizující stereotypní nudař spoléhající na minulé úspěchy a já mu po práci začala z nedostatku naplnění pravidelně zahýbat u konzolí. Pak mi ovšem na dovolené předvedl svou nevídanou schopnost udělat z Alexe DeLarge romantického gentlemana a z Yody starou chápavou matrónu a ta dřívější jiskra znova přeskočila. Tenhle počin prostě musí oslovit každého, kdo někdy třeba jen na chvíli zahořel tou šílenou nekompromisní láskou k filmu. (31.07.2014)