Dámy a páni, finálna verzia

Na divákovu počáteční otázku „kam mě to berete režisére?“, G. Pálfi (ne)jednoznačně odpovídá...na malou (filmovou) nostalgickou procházku. _Upřímně, celou první třetinu snímku, jsem se (neoprávněně) strachoval, aby se to nezvrtlo, v chladnou poznávačku bez emocí, zneužívající filmové klasiky, abych posléze definitivně rezignoval na vše a nechal se (včetně mého cynického já) volně unášet emotivním příběhem, starým jako lidstvo samo. _Názorný příklad toho, že v jednoduchosti je krása resp. síla a zejména ukázka, jak počáteční handicap přetavit v přednost. Říkám to pořád, nedostatek financí podporuje resp. podněcuje tvůrčí svobodu a představivost. Úsměvné, hravé, sympaticky drzé, překvapivě pospolu držící a inovativní, kdy Pálfi využívá (neplést si se zneužívá) klasické scény, následně je používá v jiných situacích a tím jim (i s vydatnou pomocí překvapivě voleného hudebního doprovodu) dává nový, netušený rozměr a spojuje (na první pohled) neslučitelné. Nic na tom nemění ani skutečnost, že mé (filmové) snění, by bylo, v dosti případech, od režisérova, odlišnější. Nevadí. I v tom tkví totiž kouzlo resp. síla Pálfiho experimentálního, podnětného snímku. Divák si do té mozaiky, může dosazovat „ty svoje“ snímky, postavy, scény.... a utvářet si tak, svůj final cut. 90% (03.03.2015)

4* filmová lahůdka, na které je vidět dlouhodobá a úctyhodná práce, za což si režisér pochvalu zaslouží. Vytvořená mozaika ze sestřihů tolik stovek filmů vypráví příběh, který není úplně hloupý a hlavně romantický tón osvěžuje občas velmi vtipnými vložkami. Rozhodně doporučuji a užijete si ho, když máte náladu na něco nenáročné, docela vkusné a oživující. To vše najdete v Posledním sestřihu. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (04.12.2016)

4* rozhodně nedávám za tuctově romantický děj, který se mě nijak nedotkl, ale samozřejmě za originalitu, o kterou tu šlo především. Skvěle sestříhané scény z různých filmů na sebe krásně navazovaly a vy jste měli téměř dokonale ucelený film. Trošku rušivé byly střihy z kreslených pohádek, ale v celkovém výsledku nad tím člověk mávl rukou. Zajímavý a jiný filmový zážitek s dobře zvolenou hudbou. (02.10.2023)

I když mě režisér donutil příběh sledovat očima člověka s obličejovou slepotou, tak nejenže dává zápletka smysl, ale neměl jsem problém se do postav vcítit. Co víc, každý fragment je pečlivě vyvážený, takže film má funkční gradaci a atmosféru. Alespoň z mého laického pohledu odvedl Pálfi výbornou práci, i když mám podezření, že slušný střihač by mohl "natočit" podobný snímek raz dva. Zajímavý experiment, který by si měl každý pustit fanoušek kinematografie pustit alespoň dvakrát. (04.05.2014)

Maďarům tu originalitu a schopnost posouvat film nečekaným směrem může naše kinematografie jen závidět - nejen Tarr, ale nyní i hravý Pálfi plně dokazuje, že podunajská step je místem filmu zaslíbeném. Úžasné cinefilní orgie, které se nezvrhávají v chladnou poznávačku, ale v emotivní příběh lásky, který chce skrze filmové vyjádření napříč časy a místy dosáhnout až na samotnou esenci. A docela se mu to daří. Divák má skutečně pocit z toho, jak magicky dokáže film přetvářet realitu a Pálfi svým střihovým extempore navíc nabízí nezvratný důkaz, že dokáží proniknout i pod její slupku a být oním pověstným destilátem skutečnosti, který nám otevírá oči i srdce. Kdo ještě neviděl a film mu není lhostejný, ať neváhá ani chvíli! (13.04.2014)