Víkend na Zuydcoote

Tohle je dost divnej film. Jsou to takový epizodky, který samy o sobě nejsou špatný, ale jako celek to nějak nemá hlavu ani patu. Navíc to celou dobu tak podivně přeskakuje od komedie k vážnýmu filmu a prostě to moc nefungovalo. Připomínalo mi to trochu Hlavu 22 a ani z jednoho filmu jsem zrovna dvakrát nadšenej nebyl. Hodně slabý 3 hvězdy. Pro mě zatim nejslabší Verneuilův film. (19.10.2014)

Belmondo společně s dalšími vojáky vyčkává během 2.světové války dva dny na pobřeží, chodí po pláží,  zdraví ostatní s vlastním příběhem,  snaží se nalodit a ještě zažije jeden románek.  Je to pomalejší film, uznávám, ale možná stějně jako u předchozí spolupráce dua Verneuil-Belmondo  ,,Opice v Zimě´´, je v té pomalosti, a občas i poklidném tempu vyprávění malých lidských příběhů právě kus kouzla, které tento snímek odlišuje od řady jiných válečných filmů s hromadou bitev, a výstřelů, které já osobně třeba tolik nemusím. Tady mi ke spokojenosti stačilo už jenom to krásné melancholické vyvrcholení. (08.01.2022)

Víkend na Zuydcoote tak trochu klame tělem. Přítomnost Jeana Paula Belmonda, ale i kupříkladu Pierra Mondyho filmového fanouška navnadí k očekávání odlehčené válečné taškařice typu Sedmé roty, případně k dobrodružnému snímku plnému hrdinských skutků, mužnosti a frajerství. Tenhle snímek je ale laděný do tragické polohy, protože líčí hořkost porážky po bleskurychlé německé invazi do Francie. Spojenecké jednotky jsou směstnané do malé enklávy u Dunkerque a nejen každým dnem, ale doslova každou hodinou hrozí kapitulace a zajetí. Za těžkých ztrát při nepřetržitém bombardování se vojáci zoufale pokouší nalodit na britské lodě a náš hrdina není výjimkou. Vystřelí si během 48 hodin, kdy se náš příběh odehrává, pouze v jednom případě a příznačné je, že obětí jsou jeho spolubojovníci. Belmondo oproti svému tradičnímu obsazení zůstává ve svém hereckém projevu umírněný a prim hraje celková atmosféra. Kamera zachycuje davové scény mužů natěsnaných na pláži a obrovské množství bojové techniky opuštěné na přístupových cestách. Ve své době to musel být hodně nákladný kousek, byť si tam určitě zahrály i makety, ale dnes by byl téměř neufinancovatelný. Celkový dojem: 80 %. (27.11.2010)

Francúzska obec Zuydcoote je vzdialená od francúzskeho mesta Dunkerque okolo 10 km, čo je takmer na jeden poriadny hod kameňom, samozrejme v úvodzovkách, pričom slávne-neslávna „operácia Dynamo”, sa tým pádom teraz dostáva do širšieho (po)vedomia, keďže sa nielenže priamo dotýka najmä toho druhého miesta, ale predovšetkým sa na opačnom mieste nachádza i konkrétny protagonista Julien Maillat, ktorý je mimochodom uviaznutý v piesočných dunách, čakajúci na spasenie, bažiaci po záchrane, neustále sa krčiaci pred nemeckým bombardovaním, či zo začiatku snažiacim sa nalodiť na loď do Anglicka, alebo na druhej strane sa jedná len o večne sa motajúceho a flirtujúceho mladíka, ktorý ani v podstate sám nevie, čo vlastne na tomto mieste robí, rovnako ako aj mnohí ďalší jeho rovesníci, čo si na túto situáciu už medzitým tak trochu zvykli... ?  Z každého rožku trošku, ako sa tradične hovorí, keď ma nenapadá pokračovať zrovna ničím iným, než práve tým, že Belmondo znovu spolupracuje s Verneuilom, no tentokrát mám opäť zmiešané pocity, čo ma vôbec neteší, a tak som momentálne priam presvedčený o tom, že najlepšou ich vzájomnou spoluprácou, boli jednoznačne iba bravúrne Opice v zime, čo už snáď absolútne nič viac neprekoná... ?  Ešte by som určite nehádzal flintu rovno do žita, lebo mám minimálne jedného zdatného kandidáta, ktorý by mohol vylepšiť celkové dojmy. Je mi to naozaj úprimne ľúto, že mi nesadol nasledujúci film z tandemu Jean-Paul Belmondo/Henri Verneuil, teda aby som nebol príliš kritický, áno, pozerať sa to síce dalo, no asi budem mimoriadne náročným divákom, ktorý si len tak hocičo/hocikoho nepripustí k telu (v tomto prípade k svojmu zraku), i keď patria k mojim obľúbencom, len už som to predtým tiež spomínal, že nie každý film sa im automaticky vydarí. (02.08.2022)

Víkend na Zuydcoote Belmonda dabuje dr. Stránský :-) Píseň linoucí se z vysílačky je “ J'attendrai ” (francouzsky “já budu čekat” ). Jedná se o populární francouzskou píseň nejprve nazpívanou Rinou Ketty v roce 1938. Stala se oblíbenou písní během druhé světové války. (10.05.2024)