Na konci s dychom

(1001) -"Between grief and nothing, I will take grief." Já nevím. Za mlada mi přišlo, že francouzská nová vlna není nic moc pro mě, tak jsem počkala deset+ let, abych získala schopnost ji ocenit, a pořád to asi není nic moc pro mě. Jakože ty jump cuty jsem si užila, ale tento druh příběhu a postav a/nebo jejich podání mě míjí. -"What's your greatest ambition?" -"To become immortal and then die." (11.04.2023)

Geniální film, který je i po padesáti letech tak svěží, jako by byl natočen včera. Režisér se absolutně nevěnuje vysvětlování podrobností. Nepotřebuje obhajovat svůj příběh konstruováním pravděpodobností. Prostě jen pomocí dynamického střihu, nebo spíše a přesněji, pomocí velmi volné vazby jednotlivých záběrů, které ovšem samy o sobě mohou být i poměrně dlouhé a statické, vypráví příběh. Činí tak pomocí nesmírně poutavé ruční kamery, která těkavě a zdánlivě zcela nahodile a reportážně snímá scénu, pomocí zcela přirozeného a nehledaného herectví, pomocí reálných zvuků a ruchů, ulice, pomocí drobných etud ta téma zcela banálních situací, jakými je zapálení cigarety či zakoupení novin skládá příběh dílek po dílku. Obrovské přirozenosti filmu svědčí i živelné kombinování angličtiny a francouzštiny s anglickým přízvukem v projevu Jean Seberg. Podobně přirozený a nenucený je i herecký projev J. P. Belmonda. Pro ty, kteří jej znají jen jako onoho rošťáka z populárních komedií musí být tato poloha nepochybě nesmírně překvapivá. Přirozenosti kupodivu pranic neubírá ani výborná jazzová hudba, která celý snímek rámuje, dodává mu eleganci a podtrhuje lehkost. Jednoduše geniální film... Ještě malé upozornění na závěr. Máte-li možnost, rozhodně se na něj podívejte v originále s titulky. Český dabing je tradičně špatný a přestárlý hlas Jiřího Krampola mohl pro mladistvého Belmonda zvolit snad pouze člověk bez jakékoli špetky soudnosti v těle... Celkový dojem: 95% Zajímavé komentáře: kinej, gudaulin, Pohrobek (07.01.2010)

Popravdě řečeno nevím, co s tímhle filmem všichni mají. Belmonda mám v podstatě rád, ale tady mně v roli těžkého frajera co si s ničím neláme hlavu nijak neuchvátil. A to jeho neustále opakované rádoby smyslné gesto s přejížděním rtů... No, asi jsem zrovna neměl náladu. BTW, všimli jste si na začátku novin, které prodávala mladá dívka ("podporujete mladé?)? (06.03.2006)

Další klasika, kterou jsem trestuhodně opomenul. Kdo ví, jak dlouho svět Godardovi ty jeho dekonstrukce, provokace a boření mýtů žral (doufám, že jen do Cannes v roce 68, kdy to jeho šaškování přesáhlo únosnou mez), každopádně každý režisérův film je zajímavý pouze z malé části, zbytek je zastřen jakousi aurou, kterou asi do smrti nepochopím. Upřímně, JPB je docela průměrný, zajímavé jsou snad jen ty přesahy do filmu jako takového (obsazení několika tvůrců, rozhovor s Melvillem). Tak za deset let bych dal Bláznivého Petříčka a uvidíme. (11.11.2021)

Zatímco někteří slavní režiséři stavěli své filmy na neviditelnosti vlastního stylu, Godard ve svém debutu činí pravý opak. Jeho střih a změny rámování jsou neúměrně expresivní vůči poněkud strohému příběhu, který mnohem více než modernistický intelektuální švenk připomíná panoráma na celou tradici pomyslného subžánru krimikomedie, přičemž ho ve vlastní originalitě ukotvuje právě režisérův nápadný styl. Poskočné střihy coby hlavní manipulátor časové roviny, postavy promlouvající přímo do kamery, jakoby se akutně potřebovaly svěřit a náhlé série rychlých střihů na výrazné detaily... To vše, nemluvě ještě o novátorském zapracování okolních ruchů do zvukové skladby a dráždivých sexuálních dialozích, vytváří fiktivní svět, který nás zkrátka baví sledovat a odkrývat jeho zákonitosti. A navrch ještě dokonalá postava frajera Belmonda, který svým charismatem a bezprostředním vtipem snad musel inspirovat i velkou většinu příběhů o Jamesi Bondovi. On má velkou zásluhu na atraktivitě snímku také u dnešního obecenstva. (11.12.2016)