Na konci s dychom

Tak si můžu odškrtnout, že jsem viděl další z těch 1001 filmů, který musim vidět, než umřu. Nic víc, nic míň. Mam pocit, že celej film byl u konce s dechem už tak po první čtvrthodině. Začátek se mi líbil, ale co to mělo dál znamenat? Postavy spolu vedou naprosto stupidní rozhovory, který nemaj pro děj žádnej význam. Hlavně jsem měl dost při neskutečně dlouhý postelový scéně, kdy postavy melou prostě totální hovna. To se jinak nedá nazvat. A když se tam zrovna nikdo nebaví o blbostech, tak sledujete Belmonda, kterej chodí sem a tam, čte si noviny a strká si prst do huby. Ke konci se film teda ještě trochu rozjede, ale pak Belmondo řekne, že je unavenej a za 3 minuty je konec. Podle mě je na filmu dobrej akorát začátek a pak sem tam na mě z filmu dejchla nějaká ta atmosféra Paříže 60. let. Opravdu netušim, co na tom všichni viděj. (28.06.2009)

Zdánlivě všední a poměrně záhy uzavřený životní příběh začínajícího gangstra nese viditelné znaky vlivu italského neorealismu. Z jakoby náhodně poskládaných kamínků všednodenní mozaiky se postupně skládají dva obrazy: přížívníka s krví na rukách a čisté, svým způsobem mravné a formálně zločinem neposkvrněné americké studentky, která v Evropě poznává život. S přibývajícím dějem - Godard tu dostává i náležitostem thrilleru, plně se však soustřeďuje na duševní život stíhaného pachatele, zatímco policisté vstupují do děje redukovaně jako deus ex machina - se černobílé schéma obou hlavních hrdinů postupně rozplývá. Toto rozplývání je současně stejně vývojovým vyjasňováním a gradováním autorského záměru. Závěrečná scéna je i vrcholnou ideovou pointou: umírající zločinec, jehož únik do zahraničí zmaří udání jakobynevinné nedospělé, která domnělě není s to určit, nakolik miluje a nakolik se odtahuje od muže, jehož nikdy neměla potkat, mluví o lidské vši. A nedospělá náhle - tentokrát vědomě - s hranou rádobyprostomyslnou nevinností opět nerozumí: Co znamená veš? Mravnost není synonymem pro svatouškovství byť kryté svěžím dívčím mládím. Jak Belmondo, tak Sebergová zvládají své nesnadné úlohy s pozoruhodnou bravurou. Za upozornění stojí i skutečnost, že jednu ze svých prvních výrazných příležitostí, byť v epizodní úloze tu nalézá budoucí komisař Navarro Roger Hanin. U KONCE je dílem skutečně nadčasovým, opravdu klasickým. (20.07.2010)

Godardův filmařský um je zde relativně snadno rozpoznatelný, neboť film svou kamerou a střihem připomíná mnohem víc budoucí díla kinematografie, než ta předchozí. Také forma vyprávění, kdy hlavní zápletce (krádež + vražda) je věnován pouze začátek a konec, zatímco v drtivé většině stopáže se řeší existencionální romance, je poměrně inovativní (někdo by mohl použít i slovo "podvratný", neboť film se tváří jako krimi, ale přitom řeší něco jiného). Bohužel kromě technické stránky věci a frajerského Belmonda žvatlajícího cigárko, byl pro mě film absolutně nezajímavý a nudný. Zoufale jsem se prodíral všemi stupidními kecy o tom, kdo s kým a kdy se vyspí, až mě konečně zachránila vcelku povedená závěrečná scéna a přemýšlivý poslední záběr... 5/10 (12.08.2008)

Dokonalá esence francouzské Nové vlny, tudíž absolutně nic pro mě. Chápu, co všechno může znamenat Godardův debut pro světovou kinematografii, ale pokud budu film vnímat čistě z pozice diváka, bylo pro mě utrpení to celé alespoň dokoukat. Nedokážu v tom vidět nic lepšího, než mizerně udělaný studentský film, který neví, jak má zacházet s temporytmem střihu a jak odvyprávět alespoň trochu pochopitelně jednoduchý příběh. Dialogy jsou dokonalým pseudointelektuálním patlancem, který se běžné výměně vět ani za mák nepodobá, lidé na ulici se každých pár vteřin dívají do kamery a hlavní mužský hrdina je hajzl na přesdržku. Prostě jedno velké a slavné WTF. Magnifique. 2/10 (10.12.2017)

Tento film zaručeně patří na večerní promítání pro pseudo intelektuály a čůráky v pražské kavárně. Bohužel tato kritiky (čti píčusi bez vkusu) přeceňovaná sračka v dnešní době zkrátka nemá inteligentním, mladým a sexy mužům co nabídnout. Pokud vám dnešní zdegenerovaná doba nevymlátila všechen vkus z hlavy, tak se této reklamě na nudu velkým obloukem vyhněte. Jean-Luc Godard si coby začínající filmař jednoho krásného dne hrál s kamerou a omylem vypustil do světa toto ryzí kamerové cvičení, které oslnilo nějakého hloupého šulina a začal mu bezdůvodně přisuzovat kvality, které rozhodně nemá. Tento snímek je po svoji kompletní stopáž nekonečně otravný. Všemožné píčoviny s kamerou a různé nahodilé skřeky působí maximálně rušivě a bezúčelně. Jsou zde v podstatě pouze proto, aby se snížilo riziko toho, že divák u něčeho tak nudného usne. Není náhodou, že se drtivá většina filmařských postupů z této píčoviny v dnešních filmech již nepoužívá, nebo se používá v naprosto minimálním měřítku, když to má nějaké opodstatnění. Belmondo ukázal, že byl ve svých mladých letech mimořádně slizký a nechutný herec a do role jakéhosi svůdníka se tedy vůbec nehodil, ale možná mám jen přehnaná měřítka, protože muže porovnávám s referenčním vzorkem, který obdivuji každé ráno v zrcadle. Takhle nevypadá umění, toto není ani hra na umění. Tento film je nadpozemskou sračkou, která se nedopatřením dostala do povědomí širší veřejnosti. Nejhorším úsekem filmu je rozhodně 30minutový rozhovor dementa s píčou na posteli, ze kterého jsem si málem provrtal uši šroubovákem. Jestli je i pod tímto dialogem podepsán Jean-Luc Godard (jako že asi je), tak je to skutečnost nanejvýš smutná. Opravdu nemám potřebu ztratit 30 minut života poslechem tak neuvěřitelně bezobsažných žvástů. Kdyby kterýkoliv filmař postavil na 90 minut kameru někam do parku a zachytil cokoli, co by tam zrovna bylo k vidění, tak by vznikl film větší hodnoty, než je tahle ubohost. Nejsem fanouškem tohoto hraní si na zachycení civilního života jakýchsi dvou nudilů, kteří tím, že se to snaží hrát, tak jsou ještě o stupeň nudnější. Viděno v pražské kavárně. (06.08.2019)